Článek
Jeden z nejlepších českých režisérů Otomar Krejča pocházel ze Skrýšova u Pelhřimova. Narodil se tu dne 23. listopadu 1921 do chudé vesnické rodiny. Rodiče si pro svého chytrého a talentovaného syna přáli lepší budoucnost, nechali jej proto vystudovat gymnázium v Pelhřimově a doufali, že po škole nastoupí na dráhu úředníka. Osud ale rozhodl jinak. Otomar se v době studií začal angažovat v divadle. Psal o něm příspěvky do studentského časopisu a zároveň hrál s ochotníky. Po škole místo do kanceláře zamířil ke kočovné společnosti Rudolfa Nádhery. Působil zde nakonec ale jen jeden jediný rok, neboť již v roce 1941 byl celý soubor angažován do Horáckého divadla v Třebíči. Ani tady ale mladý Krejča nepobyl dlouho. Již v roce 1942 se stal členem Městského divadla na Kladně. Konec války pak strávil v pražském Nezávislém divadle.
Otomar Krejča
Hrál Emila Holuba i odpůrce Mistra Jana Husa
V poválečném období jej ovlivnily takové osobnosti jako E. F. Burian nebo Jiří Frejka. V Burianově divadle D 46 po válce začínal, pak odešel do Vinohradského divadla, kde se poprvé setkal s divadelní režií. Vedle praxe nezanedbával ani teorii. Na Filozofické fakultě vystudoval v roce 1949 divadelní vědu. V té době měl již první zkušenosti i s filmovým herectvím. V roce 1946 debutoval v roli detektiva ve zdařilém kriminálním dramatu Třináctý revír. K dalším Krejčovým filmovým rolím patřil mladý manžel v Radokově Daleké cestě, cestovatel Emil Holub v Makovcově Velkém dobrodružství, zastánce a posléze odpůrce titulní postavy ve Vávrově velkofilmu Jan Hus, Mistr Štěpán z Pálče, Václav Lexa v Srpnové neděli od téhož režiséra nebo slabošský a ustrašený advokát Jan Skála, otec studentky Jany, v Krejčíkově slavném dramatu z doby heydrichiády Vyšší princip. Zahrál si ale třeba také režiséra, milence filmové oběti, v krimifilmu Alibi na vodě. Naposledy se filmovému publiku představil v roce 1967 v dramatu Miloše Makovce Čtyři v kruhu, kde hrál po boku Jana Třísky a také své manželky Marie Tomášové. Poté si již před kameru nestoupl. Více a více jej totiž pohlcovala divadelní režie.
Založil slavné divadlo
Patnáct let trávil na scéně Národního divadla. V roce 1951 byl přijat do hereckého souboru, postupně se ale propracoval k režii a po nějaký čas byl i šéfem činohry. Na tento post rezignoval v roce 1961 na protest proti personální politice divadla. Jeho režijní práce pak pomalu začala stagnovat a od poloviny šedesátých let nenacházel již u tehdejšího vedení pochopení pro své další umělecké záměry. V roce 1965 proto založil svoji vlastní scénu, slavné Divadlo za branou. Z Národního ale neodešel. Situaci vyřešil tak, že si vzal tříletou neplacenou dovolenou. Nové divadlo se pod jeho vedením záhy stalo jednou z nejlepších scén v republice. K hereckému souboru patřil mimo jiné Jan Tříska nebo Marie Tomášová. Krejča zde uváděl hry dramatika Josefa Topola a v oblibě měl rovněž A. P. Čechova. Již v této době pohostinsky režíroval také v zahraničí. Stal se rovněž předsedou Svazu českých divadelních umělců. Pak ale nastal zlom.
Režim jej vyhnal za hranice
Krejča, který v únoru 1948 připojil svůj podpis pod výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, která byla publikována na podporu komunistického převratu, po invazi vojsk Varšavské smlouvy připojil svůj podpis pro změnu pod petici 2000 slov. Za trest byl v roce 1970 vyloučen ze strany a o dva roky později bylo pod průhlednými záminkami zrušeno i jím založené a vedené divadlo. Jako důvod byly uvedeny nevyhovující bezpečnostně požární podmínky sálu paláce Adria, kde divadlo sídlilo. Krejča pak krátce pak působil ve Správě kulturních zařízení Ministerstva kultury a v letech 1973 až 1975 byl režisérem Divadla S. K. Neumanna. Režim jej ale nepřestal pronásledovat a nakonec vše vyústilo v zákaz činnosti v Československu. Talentovaný umělec měl ale již zkušenosti ze zahraničí a byl tam také již znám. Odešel proto z vlasti a jako divadelní režisér se začal prosazovat především v Německu a Rakousku, působil ale také ve Francii, Itálii a dalších zemích. Stěžejní pozici měl coby ředitel Městského divadla v Düsseldorfu. Domů se vrátil až po roce 1989 a s nadšením vrhl do obnovy Divadla Za branou. Divadlo ale nakonec po pěti letech opět skončilo. Otomar Krejča se poté vrátil k režijní práci do Národního divadla. V práci setrval až do roku 2003. Poté jej zdravotní důvody donutily stáhnout se z veřejného života. Byť byl obtěžkán řadou vážných nemocí, nepřestával se až do konce života zajímat o kulturní dění. Velikán divadla zemřel dne 6. listopadu 2009 v Praze, pouhých sedmnáct dní před osmaosmdesátými narozeninami.
Synem divadelní legendy je Otomar Krejča mladší, který je znám díky roli Míši Borna ze seriálů Sňatky z rozumu a Zlá krev. Jeho matkou byla Renata Libertinová, která s Krejčou jeden čas žila, nikoliv Marie Tomášová, jak se někdy rovněž uvádí.
Zdroje:
