Článek
S Brnem je spojena Douckova nejslavnější role, ale pojí se k němu i jeho letité angažmá. Na svět ovšem přišel v Hradci Králové. Stalo se tak dne 27. srpna 1970. V rodném městě absolvoval Střední textilní školu. Lákalo jej ale herectví a již jako patnáctiletý elév debutoval na jevišti Divadla Vítězného února, dnešního Klicperova divadla, rolí Rogera ve hře Edwarda Albeeho Všechno na zahradě. V Hradci jako elév působil až do roku 1993, kdy přijal nabídku od Ivana Baladi do profesionálního angažmá v Moravském divadle Olomouc. Doplnil si také vzdělání a vystudoval hereckou konzervatoř.
Nabídku na roli Toníčka považoval za žert
Právě v olomouckém divadle si jej vyhlédl režisér Antonín Moskalyk do svého seriálu o prvorepublikových četnících. Když Doucka z brněnské produkce pozvali na kamerové zkoušky, domníval se, že si z něho někdo vystřelil. Nevěřil, že by takovou roli mohl dostat. Žádné zkušenosti s filmováním ještě neměl. Role strážmistra Antonína Šebestíka, přezdívaného Toníček, psovoda služebního psa Arga, se mu ale velice líbila a bez váhání ji přijal, i když věděl, že v devátém díle zemře.
Jeho postava byla pojmenována po Vladimíru Inocentu Šebestíkovi, který sloužil na Pátrací stanici v Hradci Králové. Také tragická smrt Toníčka při výkonu služby těsně před plánovanou svatbou s Andělkou měla svůj reálný předobraz. Autoři scénáře se inspirovali tragickým osudem strážmistra Aloise Taubera z Četnické pátrací stanice Plzeň, který byl zastřelen v roce 1931 při zásahu na Kondrově statku v Koterově u Plzně. Jeho sedmiletý německý ovčák se jmenoval Arco a byl prý velmi poslušný, tenkrát se ale na povel „Běž!“ zdráhal svého pána opustit. Nakonec se přece jenom podřídil, a i jeho zákeřný vrah usmrtil. Jako první služební pes v Čechách má svůj pomník, který stojí na nádvoří Policejního muzea v Praze. Zatímco seriálová Andělka žije dál, a dokonce přivede na svět Toníčkovo dítě, skutečná milá četníka Taubera, Mařenka Cheníčková, zemřela dva měsíce předtím, než přišel o život i on. Utrpěla zranění při domácích pracích a během tří dnů zemřela na otravu krve. Pár je pochovaný společně ve Starém Plzenci.
Ačkoliv byla Douckova seriálová role veskrze tragická, má na ni jen ty nejlepší vzpomínky. „Vzpomínám na ni rád a nejen na roli Toníčka. Především na celý rok natáčení. Potkat tolik úžasných lidí v čele s panem Moskalykem je nádherná profesní zkušenost a zážitek na celý život. Jak všude říkám, byla to nádherná roční dovolená do minulosti,“ řekl v jednom z rozhovorů. Rád také dává k dobru, že první scéna, kterou v humoreskách natočil, obsahovala romantické políbení s Andreou Elsnerovou. "Před naším prvním společným záběrem jsme se vůbec neznali a hned se měli hubičkovat! Pan Moskalyk měl stále připomínky, že to není ta správná romantická hubička, a tak jsme se hubičkovali celkem dlouho. Příjemné seznámení, ne? “
Bezdomovcem v kriminálce
V pozdějších letech se Pavel Doucek objevil i v dalších seriálech. Pozorní diváci jej mohli spatřit kupříkladu v Policii Modrava, Modrém kódu Kriminálce Anděl nebo ve Specialistech. Ve Strachově Labyrintu se objevil ve výraznější roli bezdomovce Vládi Samuela, málokdo jej tu ale poznal. Od natáčení Četnických humoresek uběhla již řada let, role navíc vyžadovala zanedbaný a zarostlý vzhled. Několikrát si Doucek zahrál i ve filmu. Stalo se tak v psychologickém dramatu Posel, v televizní pohádce Sněžný drak a v dramatu Kančí les, kde ztvárnil jednu z hlavních postav.
Nadále se ale herec soustředil především na divadelní kariéru. V Olomouci setrval až do roku 2000 a následujících pět let působil v hereckém ansámblu Východočeského divadla Pardubice, kde patřil k předním umělcům. Od roku 2005 do roku 2009 se jako umělec na volné noze pohyboval v Praze, kde dva roky působil v divadle Metro jako Klaun v černém divadle Františka Kratochvíla. Zahrál si také na Shakespearovských slavnostech ve hře Othello v režii Petra Kracíka. Zvláštní nabídku přijal od Národního divadla, kde umělecky vypomáhal bratrům Formanovým a jejich otci Miloši Formanovi při zkouškách hry Dobře placená procházka. V Praze ho však více než divadlo přitahoval film, a to nejen jako herce, ale spíše jako asistenta režie. Spolupracoval kupříkladu na filmu Tajemství podzemní továrny v Chebu. V roce 2000 se na krátko vrátil na olomoucké jeviště a o rok později hostoval v Brněnském Mahenově divadle. Na jaře roku 2009 založil s Petrou Trojanovou a Martinem Zahálkou studio DrUpIn. V říjnu roku 2010 přijal angažmá v Národním divadle Brno, kterému je věrný doposud.
Průšvih s marihuanou
Zatímco ve své nejslavnější roli stál Pavel Doucek na straně zákona, v roce 2011 se ocitl na opačné straně. Byl tehdy jedním z organizátorů letního setkání, soustředění herců a studentů JAMU v Lipolticích na Pardubicku, kde měli amatérská představení. Údajně jen tak z legrace, aby hereckým nováčkům navodili dobrou náladu, se svým kolegou přimíchali do másla marihuanu. Takto upravené máslo nic netušící kuchařka penzionu podala s kuřetem. Pro dvanáct účastníků musela přijet záchranka, protože místo bujaré nálady se u nich dostavily poruchy hybnosti a vidění, měli sucho v ústech, některé brněl jazyk, někteří propadli neskutečné euforii, jiní depresivní náladě. Případu se chopila policie a z Doucka a druhého aktéra nešťastného nápadu záhy dostala přiznání. Původně měli oba hříšníci dostat za „přečin nedovolené výroby a jiného nakládání a omamnými a psychotropními látkami a jedy“ pětiletý trest let za mřížemi, nakonec vyvázli s pouhou dvouletou podmínkou. Herec tuto životní epizodu bere jako ponaučení, vždy ale odmítal tvrzení, že by vyráběl drogy, jichž je odpůrcem. Marihuanu prý považuje za zázračnou léčivou bylinu.
Zdroje:
