Článek
„Vydrž, Prťka, vydrž!“ Filmová hláška, která baví diváky již desítky let. Její terč, sympatického instruktora, jenž se líbí studentkám, zatímco kluky dráždí, ztvárnil Pavel Marek. V době natáčení Smyczkovy kultovní komedie již nebyl žádný mladíček. Byl starší o deset let než machři Suchánek, Kopta, Duchoslav.
Hrál již jako malý klouček
Narodil se 5. července 1956 v Olomouci. V hereckém prostředí se pohyboval odmalička. Jeho rodiče se poznali při společném angažmá v olomouckém divadle Oldřicha Stibora, kde maminka tančila a tatínek hrál v orchestru na housle. „Já byl takovým divadelním dítětem, statoval jsem v různých představeních. To mělo velký vliv na můj život,“ řekl Marek v jednom z rozhovorů s tím, že na olomouckých divadelních prknech vystupoval již od šesti let. Coby teenager hrál v úspěšném ochotnickém souboru, který vystupoval po celé republice. Nebylo divu, že po maturitě na gymnáziu si to zamířil rovnou na DAMU. Když byl ve čtvrtém ročníku, podílel se spolu s režisérem a principálem Ivanem Pokorným na založení Divadla ve stanu. Hry tohoto souboru se těšily velké přízni diváků, leč nezdály se mocipánům. Zakázali je a následně divadlo rozpustili. Marek po absolutoriu nastoupil do Černého divadla Jiřího Srnce, se kterým pak dva roky cestoval po světě.
Roli ve Sněženkách a machrech získal v roce 1982 na základě řádného konkurzu. „Režisér váhal mezi Honzou Čenským a mnou. Domnívám se, že Honza měl v té době roztočený jiný film, a proto jsem roli dostal já. Na rozdíl od něj jsem totiž nebyl žádná hvězda. Šlo o komickou záležitost, nelyžoval jsem tak, abych mohl hrát instruktora. Duchoslav i Suchánek lyžovali líp, já dělal, že to umím, a Jiří Brožek ve střižně záběry upravil,“ svěřil novinářům. Na samotné natáčení ale vzpomíná velmi rád. Ve štábu panovala skvělá atmosféra. Všichni si připadali jako na nějaké tříměsíční party. Režisér Karel Smyczek byl fantastický člověk, na pokoji Marek bydlel s Radkem Brzobohatým, který se svým způsobem stal jeho dalším profesorem a moc mu pomáhal.
Autor hlášky neznámý
Slavná telefonická hláška „Vydrž, Prťka, vydrž!“ ve scénáři nebyla. „Ne, tam to nebylo, a je docela sranda, když se lidi, co se natáčení zúčastnili, dodnes dohadují, kdo to vlastně vymyslel. Já osobně si myslím, že to byl Václav Kopta, který mi ve filmu volal a chtěl mě zdržet, aby si mohli jeho kumpáni přisednout ke stolu k Evě Jeníčkové,“ prozradil Marek. Evu, tedy lépe řečeno filmovou Mariku, na plátně ale přece jenom dostal. Na svou dobu se jednalo o velmi odvážnou scénu. Jak ale Marek zavzpomínal, její natáčení si rozhodně neužil, kolem postele, jak už to bývá, byl rozmístěný početný štáb. „Samozřejmě, to bylo asi to nejhorší, že tam byl celý ten obslužný personál. A člověk musel být v roli přesvědčivý, zamilovaný a rozněžnělý… Za oknem se kluci chechtali a měli děsný kecy. Naštěstí Eva byla fajn, vstřícná holka…“ Marek byl navíc v té době již ženatý a čekal potomka. Syn se narodil vzápětí po dokončení filmu.
Příběh o generačním střetu studentů a jejich profesorů, ústící v hořkou ztrátu iluzí na prahu dospělosti, si diváci zamilovali. Pavlu Markovi přinesl popularitu i potřebné herecké sebevědomí. Navzdory tomu ve filmové kariéře nepokračoval. Nechtěl čekat u telefonu, až jej někdo osloví. Chtěl si svůj život řídit sám. Založil černé divadlo Pan Optikum a zde se začal realizovat jako scénárista a režisér, vymýšlel i jevištní triky.
V Indii měl propagovat kulturu, málem tam našel hrob
Sametová revoluce jej zastihla v indickém Dillí, kde reprezentoval české divadlo na Dnech československé kultury. Pobyt v exotické destinaci se pro něj bohužel proměnil v dramatický boj o přežití. V pětihvězdičkovém hotelu Ašok utrpěl vážnou otravu jídlem. „Málem mě nedovezli domů. Při cestě tam vládním speciálem jsem obdivoval v kóji uprostřed letadla postel tehdejšího místopředsedy vlády Matěje Lúčana, který delegaci vedl. Záviděl jsem mu. My jsme se tísnili na sedačkách a on si lebedil v posteli. Říkal jsem si: ‚Tak bych si přál jednou letět.‘ Když to se mnou švihlo, doktoři, kteří byli s námi, mi zachránili život. V Praze nepřijímalo letiště kvůli sněhové kalamitě, byli jsme nuceni přistát v Sofii. Varovali mě, že jestli mi do půl hodiny neklesne horečka, já měl furt čtyřicítky, tak budu hospitalizován tam. Organismus na pohrůžku zareagoval a během pauzy, než letadlo natankovalo, horečka ustoupila. Během tří dnů mi bylo dobře. A let jsem prožil ve vládní posteli,“ přiblížil osudové okamžiky Marek při jedné z příležitostí.
O mnoho let později musel pro změnu vyvracet zprávy o vlastním úmrtí. Pohyboval se v té době v zahraničí mimo dosah sociálních sítí „Všichni se mě snažili dovolat a byli šokovaní, když jsem telefon zvedl. Zemřel Vláďa Marek, herec, kamarád, který hrál v Johance, čímž se novinářům naše spolupráce propojila a redaktorka zaměnila jména. Chvíli trvalo, než známí pochopili, že žiju. Prožili šok, když mě potkali,“ popisoval tragikomické okamžiky z roku 2021.
Stal se významným producentem
To již měl za sebou bohatou a úspěšnou profesní kariéru. V roce 1991 si pronajal bývalé studentské divadlo DISK v Paláci Unitária v Karlově ulici a začal spolupracovat s Miladou a Petrem Kratochvílovými, kteří se vrátili z emigrace a přivezli s sebou zkušenosti ze souboru Ta Fantastika. Záhy tak vzniklo divadlo Ta Fantastika. Z Pavla Marka se stal producent. S Petrem Kratochvílem vyprodukoval Krysaře od Daniela Landy a Johanku z Arku v hlavní roli s Lucií Bílou. Stál také za muzikálem Olympic aneb Jak se lítá vzhůru. Po povodních v roce 2002 se jeho cesta Kratochvílem rozešla. Marek ale ani poté rozhodně nezahálel. Stál u zrodu Divadla Hybernia. Spolupracoval například s uznávaným americkým režisérem a scénografem Michaelem Currym, s Karlem Svobodou či Richardem Hesem. Kreativitu uplatnil i mimo umělecký svět. Spolupodílel se třeba na programovém směřování Středověké zámecké krčmy v Dětenicích. Pro rodiny a školní děti připravil představení Alenka v říši divů, kombinující práci živých herců s velkoplošnými animovanými projekcemi, triky a kouzly černého divadla a artistickými výkony. Své nápady vložil i do nově vzniklého horského rezortu v krkonošských Vítkovicích.
Vrátil se ale i k herectví. V nedávné době napsal country muzikál Pan Zbytečný, v němž si zahrál i hlavní roli. „Jednou jsem potkal v metru kamaráda, vynikajícího architekta, který mi svěřil, že jej v práci nahradila AI a už ho nepotřebují. To mně utkvělo,“ vyprávěl o jeho vzniku v jednom z článků.
Úspěšný je i v osobním životě, kde se stal pyšným otcem rovnou čtyř dětí, dvou synů a dvou dcer, a dědečkem několika vnoučat. Rodinu považuje za své největší životní štěstí.
Zdroje:
