Článek
Jména služebných, které Rumburak objeví ve zřícenině zapadlého hradu na pomezí říše pohádek pro děti a říše pohádek pro dospělé, se většině diváků pletou. Majitelem hradu byl jakýsi Chechota, který však již nebyl mezi tvory hmatatelnými, po tisíci letech života se cítil unaven a odešel na jakýsi odpočinek, když se proměnil v lesní vůni. Na hradě zůstali po Chechotovi dva psi – Fekota a Jekota a také tři sloužící. Ďábel, ztvárněný Františkem Filipovským nesl jméno Blekota. Malý tvor se nazýval Mekota a v masce se skrýval Jiří Krytinář. Trojici uzavíral Pekota, který se mohl pyšnit sundavací hlavou.
Divadlo i film mu nabídly pouze malé role
Právě role Pekoty je bezkonkurenčně tou nejslavnější z těch, které za svůj život odehrál Stanislav Hájek. Herec, disponující vytáhlou postavou a zvláštním protáhlým obličejem s vysokým čelem, pleší, bílými vlasy a ostře řezanou tváří, vytvářel na divadle menší a epizodní role, podobné dostával i ve filmu. Nebyl vystudovaný herec. Narodil se dne 29. června 1924 v Praze. Na hereckou dráhu se teoreticky připravoval soukromě a už za okupace začal vystupovat v rámci Pražského dětského divadla, Pražského okružního divadla a Divadla práce. Po osvobození krátce prošel dalšími scénami hlavního města, a sice Divadlem Revolučních gard a Divadlem U Nováků. V roce 1946 odešel na delší dobu do zájezdového Vesnického divadla a odtud jej jeho kroky zavedly v roce 1963 do kladenského Městského divadla. Po jedné sezóně se vrátil do Prahy a na zbytek svého pracovního života zakotvil v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého.
Práci před kamerou si vyzkoušel již v roce 1960. V hudební komedii Valčík pro milión si zahrál číšníka. Vyhledávaným hercem se stal ale až po svém návratu do Prahy. Ztvárňoval všelijaké postavičky, často policisty či strážníky. Diváci si jej možná vybaví z role vodníka z řeky Maas v komedii Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Výraznější úlohu pravěkého lovce Sobola získal v trilogii Osada Havranů, Na Veliké řece a Volání rodu. Čertem Oslem se stal pro změnu v pohádce s Čerty nejsou žerty.
Hlava byla přesný odlitek
Televize mu sice tolik příležitostí neposkytla, přesto se objevil v několika seriálech. Jmenovat lze Slovácko sa nesúdí, Třetí patro, Obyčejná koňská historie, Pomalé šípy. A nakonec to byl právě seriál, díky němuž se zapsal do paměti nejvíce. Strašidelný služebník Pekota z Arabely se stal jeho životní rolí. Pekota byl jakousi variací na bezhlavého rytíře. Měl sundavací hlavu, která jej čas od času dost potrápila, jak je ostatně vidět i v níže umístěné ukázce. Seriálová hlava byla odlita podle skutečné tváře Stanislava Hájka a následně vytvořená z gumové hmoty. Měla v sobě umístěny modelářské motorky, které obstarávaly pohyb očí, úst a brady.
Stanislav Hájek spolupracoval rovněž s rozhlasem a zahrál si i v německých seriálech a zahraničních filmech. S filmovým plátnem se definitivně rozloučil v roce 1995 právě v jednom z těchto zahraničních snímků, a sice v německo-britsko-francouzském dramatu o deportaci Židů do Osvětimi Mutters Courage. O rok později obdržel cenu Senior Prix.
Zemřel v rodné Praze dne 16. března 1999. V době svého skonu již byl bohužel poněkud pozapomenut.
Zdroje:
