Článek
Peter Sellers patřil k nejlepším komikům své doby a pro filmové diváky již navždy zůstane inspektorem Clouseauem. Zemřel velmi mladý, jeho díla ale budou žít věčně.
Na jevišti poprvé jako dvoutýdenní miminko
Narodil se dne 8. září 1925 v anglickém městě Southsea. Pokřtěn byl jako Richard Henry, ale rodiče mu neřekli jinak než Peters. Tak se totiž jmenoval jeho starší bratr, který se narodil mrtvý. Matka Peg na něm velmi lpěla a také on na ní byl až chorobně závislý. Když v roce 1967 zemřela, zhroutil se mu svět. Peg byla židovka a otec Bill byl protestant, navzdory tomu malý Peter navštěvoval římskokatolickou školu v severním Londýně. Katolictvím byl doslova fascinován, ve škole mu ale často připomínali, že je žid. Později byl proto velmi citlivý na antisemitské narážky. Nikdy sice nenavštěvoval synagogu ani neprováděl židovské rituály, prozkoumal ale řadu duchovních tradic, včetně buddhismu.
Peter Sellers v roce 1962
Patřil mezi nejlepší studenty, od dětství jej ale zároveň zajímalo i umění. Rodiče byli pódioví baviči a hudebníci a svého syna přivedli na prkna, co znamenají svět, již ve věku pouhých dvou týdnů. Později Peter svoji rodinu doprovázel na turné a záhy se tak naučil pracovat s jevištní technikou. V pěti letech již vystupoval, jeho otec mu ale nevěřil, byl přesvědčen, že nemá talent. Dokonce prý na jeho účet opakovaně pronesl, že jeho potenciál je dobrý tak k tomu, aby se stal metařem. Matka jej naopak ve všem podporovala.
Za války se ocitl v Asii
Když bylo Sellersovi patnáct let, začal v divadle pracovat jako vrátný. Postupně byl povyšován na pokladního, uvaděče, asistenta inspicienta a osvětlovače. Čas od času dostal i drobnou roličku. Práce v zákulisí se pro něj stala přínosem. Mohl sledovat herce při práci. Brzy začal vystupovat na jevišti jako bavič, hrál na ukulele, zpíval a vyprávěl vtipy. Začal také cvičit hru na bicí a časem našel místo v jedné z kapel. Vypukla bohužel válka a Peter narukoval ke královskému letectvu. Stal se desátníkem, kvůli špatnému zraku ale sloužil pouze u pozemních jednotek. Působil v Indii a Barmě. U letectva se setkal s Harrym Secombem a Spikem Milliganem, lidmi se stejným pohledem na svět. Společně snili o založení hudební skupiny, nakonec se však rozhodli pro komické výstupy.
Peter Sellers v roce 1965
Peter měl neskutečný dar, disponoval dokonalým hudebním sluchem a pozorovacím talentem. Neměl problém napodobit dvacet různých dialektů či nějakou zcela konkrétní osobu. Chtěl svůj talent uplatnit v rozhlase a použil k tomu fintu. Opakovaně volal do rozhlasové sekce BBC a hlasy známých umělců se přimlouval za angažování sebe sama. Zadařilo se. Společně se svými přáteli získal vlastní program The Goon show. Vytvořil v něm řadu bizarních charakterů a způsobil doslova převrat v anglické komedii. Namísto žoviální ironie nabídl bláznivou satiru, beroucí si na mušku snad všechny domácí konvence od čaje o páté až po loajalitu ke královně.
Hrál několik postav najednou
Rozhlas a občasná televizní vystoupení Sellerse ale neuspokojovaly. Měl daleko větší ambice a těmi byla plátna kin. Ke krátkometrážní hudební komedii Let's Go Crazy napsal scénář a předvedl v ní šest rozličných kreací. Kritiky svým výkonem ovšem nepřesvědčil. Radili mu, ať zůstane raději nadále jen v rozhlase. Po několika dalších komediálních rolích konečně přišel zlom. Ve filmu Myš, která řvala si Peter zahrál trojroli ministerského předsedy, zbrojnoše a především vévodkyně Gloriany XII. Satira o fiktivním malém státečku Fanwick, jenž z vypočítavosti vyhlásí válku Spojeným státům, měla velký úspěch především v zahraničí. Sellers se konečně prosadil a pustil se rovnou i do režie. Snímek Mr. Topaze byl ale totální propadák a herce a režiséra v jednom uvrhl do těžké deprese, doprovázené navíc osobními problémy. Brzy se ale vše v dobré obrátilo. Selllers se při práci na dramatizaci Nabokovovy Lolity seznámil s režisérem Stanleyem Kubrickem a velice si spolu sedli. Domluvili se na další spolupráci. Ve válečné komedii Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu sehrál Sellers opět několik rolí najednou. Byl vojenským kapitánem Mandrakem, prezidentem Spojených států Muffleym i šíleným německým vědcem doktorem Divnoláskou. Za všechny tři postavy byl nominován na Oscara. Takový případ se stal vůbec poprvé v historii.
Peter Sellers v roce 1966
Ve stejném roce 1963 ale zároveň získal roli, díky níž si jej diváci pamatují dodnes. V kriminální komedii Růžový panter narychlo zastoupil Petera Ustinova. V knírku, klobouku a baloňáku jeho francouzský detektiv Jacques Clouseau zastínil s přehledem hlavní hrdiny v podání Davida Nivena a Claudie Cardinale. Diváci jej doslova žrali a producenti vycítili příležitost. O pouhé tři měsíce později tak spatřila světlo světa komedie Clouseau na stopě, kde byl potřeštěný detektiv již hlavní postavou.
Bez vlastní identity, se řadou problémů
Peter Sellers považoval mezinárodní úspěch za satisfakci a začal si být vědom své ceny. Nečekal na nabídky, projekty sám inicioval a snažil se nad nimi mít absolutní kontrolu. Na režiséry a herce při tom nebral vůbec žádné ohledy. Šel z filmu do filmu, ale také z konfliktu do konfliktu. S režisérem filmů o Růžovém panterovi Blakem Edwardsem si nakonec posílal vzkazy na papírcích pode dveřmi. V bondovské parodii Casino Royale zapříčinil opakovanou výměnu režiséra, odmítl točit s Orsonem Wellesem a nakonec se sbalil a z natáčení utekl. Všechny své neúspěchy přitom bral velmi špatně. Vše navíc doprovázel jeho neuspořádaný osobní život, v němž hrály prim drogy a krachující vztahy. Sellers byl čtyřikrát ženatý a měl tři děti. Sám o sobě prohlašoval, že nemá žádnou vlastní identitu, kromě identity postav, které představoval. Až dlouho po jeho smrti se ukázalo s jakou posedlostí režíroval svou rodinu, domov, přátele. Ze žárlivosti například napadl svou budoucí manželku Britt Ekland. Sám Sellers přiznával, že život s ním nebyl snadný a z rozpadu vztahů sám sebe obviňoval. Režisér Peter Hall o něm řekl: „Peter se dokázal zcela identifikovat s jinou postavou, a to jak fyzicky, psychicky, tak emocionálně. Odkud se to vzalo? Nevím. Bylo to prokletí? Často. Myslím si, že nestačí mít talent. Musíte svůj talent také umět zvládnout. A to Peter podle mě nedokázal.“
Peter Sellers v roce 1973
Brzy tak získal pověst nespolehlivého narkomana a nevyzpytatelného cvoka. Točit s ním vyžadovalo odvahu a té se mnohým nedostávalo. V sedmdesátých letech jej osud znovu spojil s Blakem Edwardsem. Neutuchající divácký zájem si vyžádal další pokračování příběhů o Růžovém panterovi. Sellers nicméně přemýšlel, že by se režiséra zbavil a vytvořil svůj vlastní panterovský projekt. Krom toho mu nedal spát román Jerzyho Kosinského Byl jsem při tom. Když se mu kniha v roce 1972 dostala do rukou, byl jí okamžitě okouzlen. Trvalo ale dlouhých sedm let, než došlo k jejímu filmovému zpracování. Příběh zahradníka Chauceyho, který je po celý svůj život uzavřený v domě ve Washingtonu, svět zná jen z televize a ven poprvé vykročí až po smrti svého pána, Sellerse představil ve zcela jiném světle. Jeho projev byl minimalistický, uměřený, postavený na vysokém hlase, vypůjčeném od Stana Laurela. Kritici si sedli na zadek a dávno odepsaný herec získal další nominaci na Oscara.
Poslední dějství
Nikdo v tu chvíli nemohl tušit, že Peter Sellers se tímto filmem se světem stříbrného plátna v podstatě rozloučil. Dne 22. července 1980 zkolaboval v hotelu v Dorchesteru a upadl do kómatu. Zemřel v londýnské nemocnici krátce po půlnoci 24. července. Bylo mu pouhých padesát čtyři let, vypadal ale na sedmdesát. Řadu let se potýkal se závažnými problémy se srdcem. Již v roce 1964 utrpěl sérii infarktů, v jednu chvíli se dokonce ocitl ve stádiu klinické smrti, viděl prý jasné světlo a také lůžko, na němž jej lékaři oživovali. Pak uslyšel hlas, který mu řekl, že ještě není jeho čas. Vrátil se do života, ale jeho srdce již navždy zůstalo poškozeno. Své problémy raději konzultoval s léčiteli, než s lékaři. Na konci roku 1977 utrpěl další velký infarkt, po kterém mu byl voperován kardiostimulátor. Odmítal ale zvolnit a odmítal i operaci srdce, která by mu mohla život prodloužit. To se mu stalo osudným.
Peter Sellers opouští po infarktu nemocnici v doprovodu své manželky Britt Ekland (1964)
Traduje se, že na počátku všech problémů stálo drastické hubnutí, podpořené léky, které absolvoval v době natáčení filmů o Růžovém panterovi.
Zdroje:
