Článek
Římané alchymistický portál důvěrně znají, turistům ale zůstává povětšinou skryt. Nachází se přitom v centrální čtvrti, poblíž Piazza Vittorio Emanuele II. Porta Magica je poslední dochovanou součástí sídla markýze Massimiliana Palombary, šlechtice, který se hluboce zajímal o alchymii a esoteriku.
Polombarova vila
Massimiliano si v roce 1653 nechal pro své alchymistické experimenty postavit vlastní laboratoř v suterénu domu. Vila se tak stala esoterickým centrem, které navštěvovaly různé osobnosti, včetně švédské královny Kristýny, žijící v Římě ve vyhnanství. Po připojení Říma k novému Italskému království byl palác vyvlastněn a v letech 1882 až 1887 spolu se sousedními domy asanován, aby uvolnil místo novému náměstí. Z pěti bývalých bran se dochovala pouze Porta Magica.
Tajemství transmutace vytesané do kamene
Vznik brány je opředen legendami. Podle jedné z nich byla postavena kolem roku 1680 po tom, co alchymista jménem Giuseppe Francesco Borri, převlečený za poutníka, poprosil o nocleh ve vile. Tu noc prý Borri prohledával okolní zahradu a hledal záhadnou bylinu schopnou přetvořit obyčejný kov ve zlato. Pověst praví, že následujícího rána byl spatřen, jak navždy zmizel dveřmi, ale zanechal po sobě několik zlatých šupinek, plodů úspěšné alchymistické transmutace, a papír plný záhadných symbolů a rovnic, údajně popisujících potřebné ingredience a proces. Markýz nechal tyto symboly vytesat na pět bran svého sídla v naději, že jednoho dne budou rozluštěny.
Giuseppe Francesco Borri
Druhá legenda tvrdí, že mezi lety 1678 a 1680 navrhl a postavil bránu pro markýze tentýž Giuseppe Francesco Borri spolu s Athanasiusem Kircherem a Gianem Lorenzem Berninim. Podle této verze dávného příběhu brána vznikla na památku úspěšné transmutace, která proběhla v alchymistické laboratoři královny Kristýny. Říkalo se, že Palombara, Bernini a Kircher byli dne 28. listopadu 1680 otráveni, pravděpodobně Borrim, za to, že odhalili prostřednictvím nápisů na bráně tajné vzorce na výrobu zlata.
Brána je plná symbolů a nápisů
Porta Magica je skutečně zdobena různými esoterickými symboly a nápisy v latině a hebrejštině. Nachází se zde kupříkladu hexagram, tedy Davidova hvězda. Nápisy jsou považovány za alchymistické vzorce a filosofické úvahy. Jeden z nejznámějších zní: „Si sedes non is,“ což může být interpretováno jako „Pokud sedíš, nejdeš,“ nebo „Pokud nesedíš, jdeš,“ v závislosti na směru, ve kterém je čten. Tato dualita odráží alchymistickou víru v transformaci a rovnováhu protikladů.
Dnes u brány žijí toulavé kočky
Po stranách dveří stojí dvě sochy staroegyptského Bese, deformované bytosti s krátkýma, tlustýma nohama a groteskní vousatou tváří. Bes, patron domova, porodu a kojenců ve starověkém Egyptě, byl populární rovněž v císařském Římě, kde v předkřesťanské době mnoho lidí vyznávalo egyptské kulty. Sochy místu dodávají ještě větší tajemnosti, k Polombarově vile ale původně nepatřily. Byly součástí starověkého chrámu zasvěceného egyptským bohům Isis a Serapisovi a po svém znovuobjevení přemísťovány na různá místa ve městě. K Porta Magica byly umístěny až v roce 1888 v souvislosti s výstavbou náměstí.
Porta Magica dnes
Nedílnou součástí tohoto prastarého magického zákoutí je dnes i kolonie toulavých koček, která je známá jako I Gatti della Porta Magica, tedy Kočky Magického portálu. Kolonie čítá okolo tří desítek jedinců. Kočky jsou chráněny italským zákonem, který zakazuje jejich zneužívání a přemisťování. Staly se tak nedílnou součást místní komunity a atrakcí pro turisty. Místu dodávají jedinečné kouzlo. Kolonie je důkazem dlouhé historie soužití Říma s toulavými kočkami, které jsou ve městě přítomny již od starověku. Návštěvníci mají povoleno zvířata krmit, musí ale dodržovat hygienické předpisy. Porta Magica je součástí veřejného prostoru a je tak přístupná bez omezení.
Zdroje:
