Článek
Koťata popíjející čaj, křečci hrající kriket, králíčci ve školní třídě. Na první pohled humorné scénky se zvířátky. Druhý pohled již tak úsměvný není. Všichni aktéři byli mrtví – vycpaní. Viktoriánská Anglie měla nejen vášeň pro fantazii a přírodní historii, byla také posedlá smrtí. Po skonu prince Alberta v roce 1861 inspirovalo období smutku královny Viktorie, které trvalo až do její vlastní smrti, celou vlnu umění. Nosily se černé šperky, z vlasů zemřelých se vyráběly ozdoby. Fascinaci smrtí neunikla ani zvířata.
Staré preparáty byly mrtvolně strnulé
Preparace zvířat nebyla žádnou novinkou, v druhé polovině devatenáctého století ale získala zcela nečekaný morbidní rozměr. Lidé preparací uchovávali své vzácné mazlíčky, praxe rovněž uspokojovala vědecké zájmy. V době osvícenství se přírodní historie stala zájmem vyšších vrstev společnosti. V té době používali preparátoři základní receptury k uchovávání preparátů. Během následujícího období se techniky zdokonalovaly. Zvířata ale měla strnulý, mrtvolný vzhled.
Nástroje pro preparaci
V roce 1851 se v Londýně uskutečnila Světová výstava průmyslu a kultury, první svého druhu na světě. S nápadem uspořádat světovou průmyslovou výstavu a posílit tak pozici Británie na čele technologicky a průmyslově nejvyvinutějších velmocí přišel princ Albert, který do Anglie pozval výrobce z celého světa. Exhibici zahájila osobně dne 1. května 1851 královna Viktorie otevřením Křišťálového paláce postaveného pro tuto příležitost v londýnském Hyde Parku. Na výstavě předvedlo nejnovější výrobky téměř čtrnáct tisíc firem z pětadvaceti zemí.
Preparátor ze Stuttgartu pobláznil davy
Londýňany naprosto uchvátily antropomorfní preparované obrazy vytvořené Hermannem Ploucquetem, preparátorem z Královského muzea ve Stuttgartu. Jeho naturalistické pojetí preparace zvířat ostře kontrastovalo se suchým, vědeckým stylem preparace té doby. Ploucquet vytvářel diorámata zobrazující skupiny zvířat v jejich přirozeném prostředí, ale také humorné scény s humanizovanými zvířaty, inspirované dobovými knižními karikaturami. Zvířata dokázal preparovat jako nikdo jiný, působila živě, po smrti nebylo ani náznaku.
Hermann Ploucquet
Do Londýna přivezl Ploucquet větší množství svých diorámat a osobně dohlédl na jejich instalaci v Křišťálovém paláci. Jeho zvířecí skupiny patřily k hlavním tahákům na výstavě a neustále je obléhali návštěvníci všech věkových kategorií.
Daguerrotypie vystavovaného diorámatu „Koťata při čaji – slečna Paulina zpívá“
Reakce tisku byla ohromující. Díla oslnila Viktorii a Alberta, stejně jako Charlese Dickense, Charlese Darwina, Lewise Carrolla a šest milionů dalších návštěvníků. Krátce po výstavě vyšla kniha s dřevoryty zachycujícími vystavené exponáty.
Dobová předloha diorámatu
Zvrhlou módu podpořila princova smrt
Ploucquet našel v Anglii mnohé následovníky. Morbidní scenérie nabyly na popularitě obzvlášť po předčasném úmrtí prince Alberta. Pravděpodobně nejznámějším antropomorfním preparátorem se stal Walter Potter. Samouk, tvořící pro potěšení, se od prostého konzervování mrtvých ptáků dostal až k vytvoření bezkonkurenční sbírky tisíců vycpaných zvířat v lidském oděvu. Tvořil díla založená spíše na fantazii a pohádkách než na technické přesnosti. Věří se, že Potter na svá diorámata používal pouze uhynulá zvířata darovaná místní farmou.
„Koťata zpívající serenádu praseti“, zvířecí dioráma od Hermanna Ploucqueta zachycené v roce 1851.
Již jako devatenáctiletý začal tvořit své mistrovské dílo Smrt a pohřeb červenky obecné. Po sedmi letech jej představovalo devadesát osm druhů ptáků. V roce 1861 Potter otevřel soukromé muzeum v Bramberu v Sussexu, kde svá díla představil veřejnosti. K vidění zde byla složitá diorámata, včetně svatební hostiny koťat a policejní razie v doupěti krys. Tam, kde Potterovi chyběla anatomická přesnost, vévodil v bezkonkurenčních detailech, od šperků a kalhotek s volány koťat až po ozdobné malé karafy na brandy veverek. Obrazy ozvláštňoval i různými genetickými mutacemi, kupříkladu osminohým kotětem či dvouhlavým jehnětem. Na konci jeho života vlastnilo muzeum sbírku deseti tisíc exponátů. Později se stalo součástí řady dalších sbírek a v roce 2003 byla velká část Potterových výtvorů vydražena za částku přesahující pět set tisíc liber.
Potterovo osminohé kotě
Dalšími viktoriánskými preparátory byli kupříkladu William Hart a jeho syn Edward Hart. Ti si získali uznání sérií diorámat s boxujícími veverkami. Jedna taková sada byla v roce 2013 v aukci rovněž prodána za rekordní cenu. Šílení preparátoři viktoriánské éry mají i své novodobé napodobitele. Patří k nim mimo jiné umělkyně Adele Morse, která si získala mezinárodní pozornost svými preparáty lišek, nebo Sarina Brewer, známá svými siamskými veverčími dvojčaty či okřídlenými opicemi.
Zdroje:
