Článek
Petr Hejduk přišel na svět v Praze dne 24. srpna 1949. V rodném městě vystudoval konzervatoř a začal se věnovat hudbě. První opravdu známou kapelou, ve které působil, se stala Golden Kids. „Petr byl skromný kluk, bezvadný parťák. Když se pilo, tak se pilo a žili jsme ve stylu: víno, ženy a zpěv, ale to prostě k tomu patřilo. Když se mělo zkoušet a hrát, byli jsme profíci,“ vzpomínal na dobu spolupráce Václav Neckář.
S kapelou si nesedl
Skupina Golden Kids však byla jejími členy v roce 1970 rozpuštěna poté, co Marta Kubišová obdržela zákaz veřejného vystupování. Bez ní postrádala smysl. Šikovný hráč na bicí by býval zůstal bez práce, kdyby mu Petr Janda nenabídl bubnování v kapele Olympic, z níž právě odešel Jan Antonín Pacák, který se rozhodl věnovat svému povolání akademického malíře.
Hejduk se slavnou kapelou hrál dlouhých patnáct let. Podílel se na natáčení desítek singlů a studiových alb, od počátku vedl ale spory s kapelníkem Jandou kvůli stylovému směřování kapely. „Hejduk a Jirka Korn začali skládat svoje popiny a já se nedokázal vzepřít,“ přiznal Janda po letech v knize Olympic 50. Skladby složené a často i nazpívané Hejdukem, jako Karneval, Konec konců, Máš ráda déšť, se skutečně s původním rockovým zaměřením rozcházely. Hejdukův vkus táhl Olympic směrem k popu. „Věděl jsem, že pokud mu řeknu, že jeho písně ničej poslední zbytky dobré pověsti Olympiku, tak bude po kamarádství,“ popsal úskalí dávné spolupráce Janda.
Nakonec se ale přece jenom odhodlal a Hejdukovi řekl, že Olympic jeho písně již hrát nebude. Vztah mezi oběma hudebníky se ocitl na bodu mrazu. „O tom, co se dělo v Olympiku, mi nikdy nevyprávěl. Nevím, co se tam mezi nimi stalo. Je ale pravda, že v dobách, kdy jsme se s Olympikem potkávali na různých akcích, seděl Petr vždycky s klávesistou Mírou Berkou. To byla nerozlučná dvojka, která se od sebe nehnula na krok. Petr Janda s nimi nikdy neseděl,“ vzpomínal Jindřich Malík, Hejdukův následný parťák z Baletu.
Stojí za známým hitem Ivety Bartošové
Petr Hejduk nakonec sám pochopil, že Jandův Olympic není kapela pro něj. V roce 1984 se zúčastnil festivalu Děčínská kotva s písní Džínová láska. Doprovázeli jej přitom Miroslav Berka, Milan Broum a Orchestr Václava Zahradníka. Skončil na krásném druhém místě a jeho sólové vystoupení i styl skladby naznačily, že v Olympiku končí. Naposledy s kapelou vystoupil dne 17. prosince 1985 na koncertu v Lysé nad Labem.
Následně přišel s vlastním projektem Balet, na kterém spolupracoval s již zmiňovaným Jindřichem Malíkem. V kapele začala zkoušet zpěvačka Iveta Bartošová, která s ní nakonec natočila pouze hity Hej pane diskžokej a Každý má rád muzikál a před prvním koncertem skupinu opustila. Nahradila ji Blanka Šrůmová, pozdější hvězda tuzemské kytarové scény ve skupině Tichá dohoda. Ke známým skladbám Baletu patřily kupříkladu písně Někdo tě bude mít rád či V závratných krajinách lásky. Malík na časy Baletu vzpomínal jako na krásná léta: „Několik turné, všechna vyprodaná, rádia nás hrála o sto šest. S Petrem jsme si to užívali.“
Sen si splnil krátce před smrtí
Projekt nakonec skončil těsně před revolucí, kdy z kapely odešel právě Jindřich Malík. „Chtěl jsem dělat trochu jinou muziku. Vždycky mě to táhlo ke country. Rozešli jsme se v pohodě a i dál zůstali kamarádi.“ Petr Hejduk hudební svět záhy opustil zcela. Od mládí snil o studiu medicíny. Doma jej ovšem přesvědčili, ať se dá na hudební dráhu. Touha pomáhat lidem ho však niky neopustila.
Nakonec se rozhodl, že si své sny alespoň částečně splní. Přihlásil se na zdravotnický kurz a v roce 1990 začal pracovat jako řidič – zdravotník u lékařské záchranné služby. Aniž by to v tu chvíli tušil, čas se mu krátil. Jeho život předčasně ukončila rakovina. Krátké, těžké a vysilující nemoci podlehl dne 10. května 1995 ve věku pouhých čtyřiceti pěti let. Měl to bohužel dáno v genech. Na stejnou nemoc zemřel i jeho otec.
Říká se, že místo bubeníka Olympiku je prokleté. Pronásleduje jej smrt. Předčasně zemřel Jan Antonín Pacák, Petr Hejduk i Milan Peroutka, který jej v kapele vystřídal. Jedině prvního bubeníka, Františka Ringo Čecha, se kletba nedotkla.
Zdroje:
