Článek
Petra se narodila dne 25. června 1966 v Bratislavě do umělecké rodiny. Oba její rodiče pracovali v televizi. Tatínek Pavol byl dramaturgem a scenáristou a maminka Ľuba režisérkou. Díky tomu Petra stála před kamerou již ve třech letech. V osmi si zahrála v seriálu Bakaláři a ve filmu Koho si vybral vrah. Často hrávala pod režijní taktovkou své maminky. Věnovala se rovněž tanci a stala se členkou známého folklórního souboru Lúčnica. Ve skutečnosti ale o herectví příliš nestála. Na gymnáziu si zamilovala fyziku a přemýšlela nad studiem matematicko-fyzikální fakulty. Dokonce měla naději, že ji přijmou bez přijímacích zkoušek. „Bavila mě teorie relativity. Jenže fyzika je obrovská dřina, vyžaduje celoživotní studium a výzkum. Právě tato představa mě pak od studia fyziky odradila,“ přiznala před časem v jednom z rozhovorů.
Při filmování trpěla
V roce 1982 ji český režisér Jiří Svoboda obsadil do dramatu Zánik samoty Berghof. Byl to pro ni tak silný zážitek, že se pro herectví nakonec přece jenom rozhodla. Po maturitě se přihlásila na bratislavskou VŠMU. V roce 1985 nastal v jejím životě další zvrat. Stala se hlavní hrdinkou v Jakubiskově filmu Perinbaba. Její Alžbětku si všichni zamilovali a milují ji dodnes. Natáčení ale nebylo rozhodně jednoduché. Natáčelo se v zimě a herci si opravdu vytrpěli své. „Byla rekordně mrazivá zima, bylo snad čtyřicet stupňů pod nulou. Točili jsme v Rožnově pod Radhoštěm a celou noc vrčely před hotelem agregáty, abychom ráno mohli nastartovat auta, ve kterých přes noc zmrzla nafta. Jinak bychom se nedostali na plac,“ vzpomínala Petra. Jakubisko dokázal ale všechny zúčastněné tak nadchnout, že pro něj udělali téměř cokoliv. Alžbětka se nakonec stala Petřinou životní rolí.
O rok později se divákům představila v dobově populárním seriálu Alžbetin dvor. Na konci osmdesátých let pobývala hodně v Praze. S režisérem Svobodou natočila drama z pohraničí Svět nic neví a film Prokletí domu Hajnů, v němž bravurně ztvárnila duševně nemocnou ženu. Vyneslo jí to cenu za nejlepší herecký výkon. Zahrála si i v komediálním dramatu Karla Smyczka Sedm hladových. Objevila se i v dodnes oblíbeném seriálu Chlapci a chlapi, kde se představila coby Mária.
V nejlepším odešla
Studium na VŠMU dokončila v roce 1989, tehdy ale zároveň paradoxně její kariéra v podstatě skončila. Záhy došlo ke společenským změnám, které přinesly i změny v kultuře. Hereckých příležitostí ubylo. To podstatné v Petřině životě přišlo ale již krátce předtím. Při studiu totiž čtyři roky hrála na bratislavské Nové scéně a vedení jí slibovalo, že po absolutoriu bude přijata jako řádná členka souboru. Když k tomu mělo dojít, najednou se ukázalo, že s ní vůbec nepočítají. Dostalo se jí tehdy rady: „Vždyť stále filmuješ v Praze, tak proč v ní nezůstaneš?.“ Ona ale právě v té době angažmá v Praze odmítla. Dostala nabídku z Vinohradského divadla, řešila ale milostné trable a rozhodla se zůstat na Slovensku.
Petře bylo přes dvacet let, celý profesní život měla před sebou, za sebou měla naopak již řadu úspěchů, přesto se rozhodla dobře rozjetou kariéru herečky ukončit. Otec Pavol začal podnikat, založil produkční společnost Arttep, ve které se našla práce i pro dceru. Ta záhy zjistila, že ji možnost aktivně se podílet na vzniku celého filmového nebo televizního díla naplňuje daleko více než herectví.
V roce 1994 se se světem filmu rozloučila rolí manažerky reklamní agentury ve filmu Kanárská spojka. Scénáristou této krimikomedie byl Aleksander Kolevski, za něhož se Petra provdala a porodila mu dvě dcery, Bianku a Teu. V roce 1995 si založila vlastní agenturu Artreal a společně s manželem se nadále věnuje filmové a televizní produkci. V květnu roku 2008 byla jmenována programovou ředitelkou Slovenské televize, její angažmá v této funkci ale skončilo již po několika málo měsících. V roce 2011 získala post předsedkyně Rady Audiovizuálního fondu, který rozhoduje o rozdělování dotací pro filmové a televizní projekty.
Svět filmu jí dlouhá léta nechyběl, když ji ale oslovil Juraj Jakubisko, zda by si znovu zahrála v pokračování Perinbaby, neváhala ani minutu. Původně se mělo jednat jen o epizodní záležitost, nakonec je ale vše jinak. Petra, dnes již Kolevská, si jednoho dne řekla, že by nebylo špatné, k herectví se vrátit. Půl roku na to jí zazvonil telefon a dostala nabídku, zda by nepřijala roli prokurátorky v seriálu Vina. Souhlasila a před kameru se skutečně vrátila.
Zdroje:
