Článek
Ján Kroner přišel na svět první červnový den roku 1956 v Považské Bystrici. Herectví měl v krvi. Jeho stejnojmenný otec byl také hercem, proto si Ján, často nazývaný i Janko, přidával ke svému jménu slovo mladší. Slavný Jozef Kroner byl pro změnu jeho strýcem.
Debut po boku krásné Kornové
Střední školu Ján vystudoval v rodném městě a po maturitě jeho kroky zamířily na Vysokou školu múzických umění do Bratislavy. První stálé angažmá získal v bratislavské Nové scéně, odkud již v roce 1987 přešel do činoherního souboru Slovenského národního divadla, kde setrval více než dvacet let.
Na filmovém plátně se poprvé představil v roli Jula v dramatu Citová výchova jednej Dáše. Film z roku 1980 je o prvních zklamáních v životě i lásce a hlavní úlohu v něm dostala tehdy velmi populární česká herečka Yvetta Kornová. Ve stejném čase si mladého Kronera povšimla i televize, která mu poskytla více příležitostí. Často hrál v televizních pohádkách a v pohádce, tentokráte filmové, se také v roce 1983 poprvé představil v českém filmu. Nebyla to ale role ani trošičku kladná, ve Statečném kováři na něj vybyla úloha dřevorubce Ondřeje, který společně s Jiřím Knotem, coby mlynářským pomocníkem Matějem, škodí kovářskému synkovi Mikešovi. Tím nebyl nikdo jiný než Pavel Kříž.
Jako Nebojsa měl nahnáno
O pět let později se Ján Kroner do českého filmu v roli dřevorubce Ondřeje opětovně vrátil. Jednalo se ale o pouhou shodu jmen. V pohádce Nebojsa byl jeho Ondřej kladným hrdinou a oním titulním Nebojsou. Příběh vypráví o mladíkovi, který se vydává do světa, aby se naučil bát. Při svém putování, na němž ho doprovází zbabělý zlodějíček Ferko v podání Ondřeje Vetchého, si poradí s bandou loupežníků, začarovaným mlýnem, ohnivou skálou a nakonec se musí utkat s kouzly zlého čaroděje, který zaklel krásnou princeznu. Místy mrazivě temný Nebojsa byl natočen na motivy stejnojmenné lidové pohádky Boženy Němcové. Tu si pak ke zpracování zapůjčil ještě Jan Werich do knížky Fimfárum. Režisér Nebojsy Július Matula ovšem vrátil humorné werichovské zpracování zpět do hororové nálady. Herecké duo Kroner a Vetchý se ve filmu skvěle doplňuje. Kronerův Ondra je pohledný a urostlý klaďas, na kterém by se daly skály lámat. Vetchého zloděj Ferko pro změnu užvaněný vypočítavý lenoch a strašpytel, kterého zajímá jen plný žaludek.
Ani jednoho z herců filmaři při natáčení Nebojsy rozhodně nešetřili. „Scéna vrhání nožů nebyla dělaná. Prostě za komunistů přijel mercedesem pán, který se slušně živil v cirkuse vrháním nožů na manželku. Stoupl si přede mne a ohazoval mě. Strašně jsem se bál. Opakovalo se to, když jsme museli skočit do vodopádů, kde voda měla dva stupně a vzduch šestnáct. I když to ve filmu není vidět, dole se to hrozně vařilo a bylo to nebezpečné. Kaskadér, který nás měl na starost, naváděl, ať to neděláme, že nemají šanci nikoho odtamtud dostat. Pak jsme měli ještě strach, když jsme lezli po hradbách a spadl pod námi most. V podstatě jsme se báli celý film. Já teda určitě“ vzpomínal kdysi Ján Kroner pro Týdeník Televize. Rozhodně větší radost z natáčení měli místní z vesnice Kuželov. Starobylý větrný mlýn, jediný holandského typu na Moravě, se stal vyhledávanou turistickou atrakcí. Rodinná pohádka Nebojsa vznikala stejně jako ta o Statečném kováři v produkci někdejších Filmových ateliérů Gottwaldov a je jedním z posledních klasických československých filmů.
Umělec s křehkou duší
Českým divákům se Ján Kroner později připomněl ještě například koprodukčním česko-slovenským snímkem Kruté radosti nebo ve filmu Líbáš jako bůh, ten byl zároveň jedním z posledních, ve kterých si zahrál. Zatímco na filmovém plátně a televizní obrazovce působil herec sebevědomě, v reálném životě jej ničila křehká duše. Prvním, kdo to poznal na vlastní kůži, byla jeho bývalá manželka, slovenská producentka, scénáristka a dramaturgyně Adriana Kronerová, která jejich soužití před časem popsala slovy: „Na VŠMU jsme se minuli, ale potkali jsme se v divadle,“ s tím, že Ján ji nechal nahlédnout do hereckého světa. „Vždyť jsem s ním žila asi deset let a tuto profesi jsme měli doma každodenně. Nějak jsme se vzájemně doplňovali, neboť divadlo bylo naší prací a zároveň velkou láskou, takže on mě možná uvedl, ale ani ne tak do světa herectví jako do duše herce, která je velmi křehká.“
Sám Ján Kroner přiznal, že na svoji ženu strašlivě žárlil. „Moje bývalá partnerka mi jednou telefonovala, že se příjemně baví na večírku. Asi půl hodiny jsem vnímal hrozné chvění. Jakýsi patologický stav, který mnou lomcoval a neuměl jsem ho ovládnout. Uvědomil jsem si, jaká je to hloupost. Od té doby vím, že žárlivost není nic pro mě.“ Žárlivost však navzdory těmto slovům nepřekonal a Adriana dala po deseti letech manželství jejich soužití červenou.
Nevyšlo ani podnikání
Zarmoucený Kroner svou ženu a matku syna Jakuba velmi miloval a psychicky ho to velmi sebralo. Z nejhoršího se dostal díky herečce Lence Košické, s níž má dceru Paulínu. Poznali se skrze dabing a vzali se v roce 2002. Ještě předtím se Kroner pustil do podnikání, které bohužel skončilo katastrofou. Byl na vrcholu popularity a vzal si na svá bedra řízení Divadla a.ha, v němž coby člen Slovenského národního divadla často hostoval. Z prostor bratislavského kulturního domu ho nastěhoval do budovy bývalé Malé scény SND. Z herce se stal principál a snažil se pro divadlo shánět finance. Jeho představy byly naivní, psychický nápor neunesl a v prosinci roku 2010 zkolaboval.
Začátkem dubna následujícího roku na tiskovce vysvětloval, proč s prací v divadle končí: „Odcházím v hluboké depresi, protože si myslím, že na Slovensku není o nekomerční kulturu zájem.“ Životní energie se z něj vytrácela navzdory tomu, že měl po svém boku milující manželku a malou dcerku. Psychická nemoc nad ním vítězila a ještě více se prohloubila, když v dubnu roku 2012 zemřel v nedožitých pětašedesáti letech jeho tchán, režisér Miroslav Košický. Ján s ním měl krásný vztah. Deprese zesílily natolik, že musel být hospitalizován na psychiatrii. Od té doby se již nedokázal postavit před kameru a stáhl se do ústraní.
Následovaly další rány, zemřel mu jeho psychiatr Andrej Mayer, jemuž bezmezně věřil a svěřoval se mu úplně se vším. Navíc se mu rozpadlo i druhé manželství. Lenka Košická jakkoli se snažila, soužití s psychicky nemocným mužem nakonec nezvládla a podala žádost o rozvod. Ten se udál v létě roku 2014 a netrval ani hodinku. Kroner nebyl přítomen. „My jsme se nerozešli ve špatném. Rozešli jsme se, protože se stalo to, co se stalo. Ale chci si pamatovat to dobré, vzpomínat na spoustu pěkných věcí, které jsme spolu přežili. Já nejsem člověk, který by v sobě živil nenávist, zlobu,“ svěřila se Košická novinářům.
Odborníci dělali, co mohli a díky nim se stav Jána Kronera postupem času zlepšil. Obrovským překvapením bylo, když se v roce 2016 zjevil jako tajný host v pořadu Inkognito. Zdálo se, že všechno je na nejlepší cestě, aby se vrátil zpět před kamery. Nestalo se tak.
Ještě v témže roce Kronerovi zemřela matka, která mu byla vždy velkou oporou. Jeho psychické problémy se opět prohloubily. Další zprávy nebyly vůbec optimistické, dokonce se v roce 2021 spekulovalo o tom, že se herec pokusil o sebevraždu. Zda se tak ještě někdy vrátí do světa zábavy, je ve hvězdách, byť by mu to všichni přáli.
Zdroje:
