Článek
Božena Böhmová byla rodilou Jihočeškou. Na svět přišla ve vesnici Přísečné u Českého Krumlova. Za druhé světové války přišla do Prahy a spolu se skupinou levicově orientovaných divadelníků zahájila hned po osvobození hereckou práci v souboru Obratník, který si vytyčil za úkol provozovat pouliční divadlo po sovětském vzoru.
Budovatelská témata jí vyhovovala
Ještě v roce 1945 si ale našla první stálé angažmá v Divadle mladých pionýrů. Setrvala tu jednu sezónu a přešla do Činohry 5. května. V roce 1947 odešla spolu s dalšími herci své generace do Zlína, který se měl již zanedlouho stát Gottwaldovem, aby tu posílila soubor zdejšího Divadla pracujících. Nové vedení této scény se tehdy rozhodlo k zásadní proměně dramaturgie a repertoáru divadla, v němž začala převažovat budovatelská dramata. Božena divadlo opustila v roce 1952, na Moravě však ještě zůstala. Za své nové působiště si vybrala Slezské divadlo Zdeňka Nejedlého v Ostravě. Hned v následujícím roce si poprvé vyzkoušela i práci před kamerou. Role sociální referentky Anduly v Cikánově budovatelském dramatu Výstraha plně odpovídala jejímu levicovému smýšlení. Následovalo několik dalších úloh ve filmech gottwaldovské provenience.
V roce 1962 se Božena Böhmová vrátila do Prahy a začala hrát v Divadle E. F. Buriana, dnešním Divadle Archa, kde již setrvala až do odchodu na odpočinek. Po svém příchodu do metropole získala více filmových nabídek, byť se jednalo o menší či dokonce epizodní role. V šedesátých letech se tak objevila například ve filmech Hrdina má strach, Smuteční slavnost nebo Den sedmý, osmá noc. V sedmé dekádě se připomněla divákům skrze své role v komedii Hodíme se k sobě, miláčku, dramatu Hon na kočku či krimifilmu Čas pracuje pro vraha. Z osmdesátých let lze jmenovat její účast na filmech Ten svetr si nesvlíkej či Příště budeme chytřejší, staroušku!
Kolegové ji předčasně pohřbili
Řadu příležitostí, především od sedmdesátých let, jí poskytla také Československá televize. Díky tomuto médiu se do paměti diváků zapsala asi nejvíce. Pamatují si ji jako sálovou setru v seriálu Nemocnice na kraji města, Mrázkovou, manželku předsedy JZD Mrázka, v Chalupářích, především ale coby zlou pokladní Mlynářovou ze Ženy za pultem.
Božena Böhmová spolupracovala i s rozhlasem a dabingem, svůj hlas například propůjčila dohazovačce v sovětské pohádce Mrazík. Před televizní a filmovou kamerou vystupovala relativně často až do konce osmdesátých let, pak se objevila již jen v televizním seriálu Lékárníkových holka. Do hereckého důchodu odešla Božena již v padesáti sedmi letech. Svůj podíl na tom měly zhoršující se problémy s chůzí. Není tak divu, že když se z veřejného života prakticky vytratila, mnozí její kolegové se začali domnívat, že již není mezi živými. Nikomu to ale nezazlívala.
Zázračný náramek všem doporučovala
Mezi její nejbližší přátele patřil nezapomenutelný Vladimír Menšík. Vždy na něj vzpomínala jako na velmi lidského a milého člověka, který nikdy nic nezapíral, vše řekl na rovinu. Božena mu prý jednou řekla, že to musí být hodně dobrý pocit vědět, že ho má tolik lidí rádo. On jí na to však odvětil, že by se divila. Zrovna totiž dostal anonym, v němž se ho neznámý pisatel ptal, odkud sem přivandroval, že vypadá jako černoch a podobně. Moc ho to mrzelo a dlouho se tím trápil. Nejvíce si Božena rozuměla s Jiřinou Bohdalovou. Ráda dávala k dobru, jak jednou hlídala její dceru Simonu, bylo jí asi dvanáct. Když s ní usínala v posteli, zpívala jí jakousi anglickou písničku.
Provdána byla za režiséra Karla Špičku, byla maminkou, babičkou i prababičkou. Dožila se totiž opravdu požehnaného věku. Poslední tři roky života ji ale trápily zdravotní problémy. Zlomila si nohu v krčku a musela se odevzdat do péče lékařů. Tehdy již chodila o holi, stačil jen jeden prudší pohyb a už ležela na zemi. V onen osudný den u ní byl její vnuk. Když odcházel, říkal, že přijde znovu v pátek. Večer těsně před ulehnutím herečka ale upadla. „Naštěstí jsem měla náramek od společnosti Život 90, doporučuji to všem starým lidem. Kdybych ten náramek neměla, ležela bych tam pět dní bez pomoci, bez mobilu, bez možnosti dovolat se komukoliv,“ svěřila se tehdy Blesku.
Božena Böhmová nakonec zemřela 25. července 2020 ve věku devadesáti pěti let. Zprávu o její smrti přinesl na svém facebookovém profilu spisovatel Miroslav Graclík. „Skoro na den přesně před rokem jsem byl za paní Böhmovou v nemocnici na návštěvě a udělali jsme spolu velký rozhovor. Byla hovorná, vzpomínala na své kolegy i role… Sice již byla upoutána na vozík, ale obdivoval jsem, že v devadesáti čtyřech letech jí to ještě tak myslí. Byla to příjemná návštěva, kdy jsme toho probrali opravdu hodně, podepsala mi fotky pro známé, udělali jsme i pár jejích fotografií k rozhovoru… Potom jsem jí ještě několikrát volal. Naposledy jsem ji navštívil jedno lednové odpoledne. Měla ve vojenské nemocnici pokoj sama pro sebe a přinesl jsem jí časopisy s našimi rozhovory a také hromádku dalších časopisů, aby ukrátila dlouhou chvíli,“ uvedl Graclík s tím, že plánoval další návštěvu, ale překazila ji epidemie koronaviru. Pak se již za herečkou nestihl zastavit.
Zdroje:
