Článek
Herečka před nedávnem oslavila své již osmdesáté narozeniny. Narodila se 13. září 1944 jako Winifred Jacqueline Fraser Bisset v anglickém městě Weybridge, v hrabství Surrey. Otec Maxwell Fraser byl praktický lékař a pocházel ze Skotska. Matka Arlette Alexandra Bisset působila jako advokátka, po svatbě se z ní ovšem stala žena v domácnosti. Pocházela z Francie, odkud v roce 1940 uprchla před německou armádou. Manželé spolu měli dvě děti, prvorozeného Maxe a o dva roky mladší Jacqueline.
Otec matku opustil ve chvíli, kdy jej nejvíc potřebovala
Dětství sourozenci trávili v Tilehurst, předměstí Readingu, v hrabství Berkshire. Žili ve starobylé venkovské usedlosti ze sedmnáctého století, kde herečka dodnes tráví část roku. Když bylo Jacqueline dvacet čtyři let, rodiče se rozvedli. Stalo se to poté, co Arlette onemocněla roztroušenou sklerózou. „Opustil ji, když byla velmi nemocná. Nemohla jsem tomu uvěřit. Pro mě to byl velký šok, že svět se netočí kolem romantické lásky,“ říká o této životní zkušenosti Jacqueline Bisset. Později prý pochopila, že muži netouží po inteligentní ženě, ale po ženě spořádané, která nemá žádné velké problémy. Do budoucna ji to velmi ovlivnilo, byť měla řadu vztahů, nikdy se nevdala a ani neměla děti.
Reading
Jacqueline se díky své matce naučila již v dětství plynně francouzsky, v Londýně pak navštěvovala francouzské lyceum. Zároveň chodila na lekce baletu a herectví. Aby měla hodiny z čeho zaplatit, začala si přivydělávat jako modelka. První filmové role dostala hlavně díky svému neodolatelnému půvabu. Úplně poprvé se před kameru postavila v roce 1965 ve filmu Fortel, a jak ho získat. Jednalo se o zcela bezvýznamný štěk a herečka nebyla ani uvedena v titulcích. Oficiální debut tak přišel až o rok později ve filmu Romana Polanského Ve slepé uličce. V roce 1967 získala první výraznou roli v Donenově romantické komedii Dva na cestě. Jejími hereckými partnery byli Audrey Hepburn a Albert Finney. Film vyrobila společnost 20th Century Fox, která s herečkou následně uzavřela smlouvu. Ve stejném roce si ještě stačila zahrát Miss Goodthighs v parodii na bondovky Casino Royale, kde se ocitla po boku Davida Nivena v roli Bonda. Během natáčení dalšího filmu, a sice Sladké jízdy, se seznámila s kanadským hercem Michaelem Sarrazinem, se kterým navázala milostný vztah.
Radost z filmových úspěchů kazily osobní problémy
Rok 1968 byl pro Jacqueline přelomový, a to rovnou z několika důvodů. Za výše zmíněný film Sladká jízda obdržela nominaci na Zlatý glóbus za nejslibnějšího nováčka. Do povědomí diváků se následně zapsala rolí v americkém kriminálním filmu Detektiv. Pod režijní taktovkou Gordona Douglase a po boku hvězdného Franka Sinatry se ocitla víceméně náhodou. Úloha byla původně určena pro již etablovanou Miu Farrow, tehdejší Sinatrovu manželku. Ta ale roli odmítla z důvodu své účasti na filmu Rosemary má děťátko. Stálo ji to manželství a Jacqueline Bisset to přineslo roli. Úspěšný rok své kariéry herečka následně završila jako přítelkyně Steva McQueena v policejním dramatu Bullittův případ. Snímek se zařadil mezi pět nejvýdělečnějších filmů roku.
Jacqueline Bisset v roce 1967
V osobním životě se ale mladé ženě již tak dobře nedařilo. Rodiče se rozvedli a ona zůstala sama na péči o nemocnou matku. Starší bratr v té době již působil jako obchodní poradce na Floridě. Starost o matku se tak stala hlavní součástí jejího života. Filmová kariéra se ovšem již rozjela na plné obrátky, o peníze na péči tedy nouzi neměla. V roce 1969 se objevila kupříkladu v americké komedii Poprvé. O rok později přišel na svět opravdový hit. Ve slavném katastrofickém snímku Letiště, který vznikl na motivy knihy Arthura Haileyho, s Burtem Lancasterem a Deanem Martinem v hlavních rolích, si zahrála Martinovu těhotnou přítelkyni, letušku, která musí spolu s ním udržet kontrolu nad boeingem 707, na jehož palubě šílenec vyhrožuje bombou.
Ariana z Acapulca byla ve skutečnosti Tatianou
Se svým partnerem Sarrazinem se opětovně sešla před filmovou kamerou v dramatu Believe in Me, kde si zahrála narkomanku. O dva roky později odcestovala do Francie, kde se objevila ve snímku Americká noc, kterým si získala uznání evropské kritiky i diváků. Následně si zahrála po boku Jean-Paula Belmonda v komedii Muž z Acapulca. Natáčelo se v Paříži a mexických městech Puerto Vallarta a Aguacate. Klasický český dabing s Janem Třískou výrazně pozměnil vyznění filmu. Zatímco Jacquelinina postava se v originále jmenuje Tatiana, v češtině se z ní stala Ariana. Darebácký fiktivní stát Marina Veneta byl pro změnu v originále socialistickou Albánií.
Herečka na snímku z roku 1974 čeká na podpis petice proti těžbě ropy u pobřeží jižní Kalifornie.
Po krátkém návratu do Británie o rok později a účasti na hvězdné kriminálce Vražda v Orient expresu odjela Jacqueline Bisset pro změnu do Německa, kde se zaskvěla v dramatu Soudce a jeho kat. Odtud se přesunula do Itálie na natáčení krimikomedie Paní z neděle. V roce 1976 už byla zase v Hollywoodu, aby se objevila po boku Charlese Bronsona v krimi snímku Nedokončená novela.
U Američanů zabodovala mokrým tričkem
O rok později vstoupila na americké filmové nebe. Po kasovním trháku Hlubina získala konečně širokou publicitu u zdejšího publika. Ve filmu předvedla svoji bezchybnou postavu v podvodních scénách pouze v bílém tričku namísto svrchního dílu plavek. Velmi tím zpopularizovala soutěže „miss mokrých triček“, které se v té době ve Spojených státech dostávaly do obliby. Vedoucí producent Jon Peters mohl říct: „Díky tomuto tričku jsem zbohatl.“ Herečku následně týdeník Newsweek prohlásil za „nejkrásnější filmovou herečku všech dob“. Samotná Jacqueline byla naštvaná, cítila se podvedená, neboť ji filmaři údajně nepřipravili na to, že ji budou natáčet v této provokativní poloze. V Americe navíc byl v té době znovu uveden nepříliš známý snímek z holandské produkce Secrets, který byl natočen už v roce 1971 a obsahoval jediné hereččiny obsáhlejší nahé scény, na čemž producenti následně také pořádně vydělali.
Jacqueline Bisset
Na konci dekády se Jacqueline Bisset objevila ještě ve filmech Řecký magnát a Kdo zabíjí nejlepší evropské šéfkuchaře?. Za druhý jmenovaný obdržela nominaci na Zlatý glóbus pro nejlepší herečku v komedii či muzikálu. Počátkem osmdesátých let její honorář za jediný film činil neskutečný jeden milion dolarů a v kariéře se stále držela vysoko. Z této doby lze jmenovat Cukorův film Bohaté a slavné z roku 1981, komedii Třída z roku 1983 nebo velmi úspěšné drama Ve stínu vulkánu, za který byla opět nominována na Zlatý glóbus. Do konce desetiletí pak stačila natočit dalších sedm filmů. Řada hereček její generace měla po čtyřicítce problém najít práci, její přechod od hlavních úloh k charakternímu herectví byl však poměrně hladký. Zůstala žádaná jak v Hollywoodu, tak v Evropě.
Žila s alkoholikem i expertem na bojová umění
Její osobní život byl v této době ovšem poznamenán soužitím s problematickým partnerem. Jacqueline Bisset po rozchodu s Michaelem Sarrazinem tvořila pár s marockým realitním magnátem Victorem Draiem. V roce 1981 se pak jejím novým přítelem stal ruský baletní mistr Alexander Godunov. Žili spolu až do roku 1988. Godunov neprožíval lehké období. Jeho taneční kariéra se zasekla v roce 1982, když ho Michail Baryšnikov propustil z American Ballet Theatre. Nepodařilo se mu nastartovat ani tu filmovou. Velmi pil a nakonec, to již bylo po rozchodu s herečkou, byl v roce 1995 nalezen mrtvý ve svém bytě v západním Hollywoodu. „Byla to prostě skutečná ruská postava s velmi hlubokými emocemi,“ říká o něm Jacqueline, aniž by ovšem prozradila detaily z jejich společného života či důvody rozchodu. Nějaký čas poté chodila s francouzsko-švýcarským hercem a režisérem Vincentem Perezem. V devadesátých letech se jejím novým partnerem stal o osmnáct let mladší turecký expert na bojová umění Emin Boztepe.
Jacqueline Bisset
V herectví nepolevuje ani ve vyšším věku
Pracovně se jí nadále dařilo, hrála rovnou na několika kontinentech. Ve Francii natočila snímek Pokojská, v Itálii drama Rossini! Rossini!. Dále se objevila kupříkladu v Australsko-Japonském filmu Obchod se zločinem. „Dřív jsem byla zvyklá hodně pracovat, ale pak jsem začala cestovat a točit více menších filmů, které jsem točit chtěla. Ty jsem v Americe totiž najít nemohla,“ řekla o tomto svém období herečka. Na Spojené státy každopádně zcela nezanevřela. V roce 1994 se zdejším divákům představila v televizním dramatu Dovolená bez návratu a na přelomu tisíciletí se také objevila ve dvou filmech s biblickým námětem. V roce 1999 ztvárnila Pannu Marii v historickém dramatu Biblické příběhy: Ježíš a o rok později se převtělila do Abrahámovy manželky Sáry v dramatu Na počátku. V roce 2003 se objevila i v polodokumentárním životopisném snímku Americký princ JFK Jr. o životě Johna F. Kennedyho Jr., kde ztvárnila jeho matku Jacqueline Kennedy Onassis. V roce 2008 získala na Bostonském filmovém festivalu cenu pro nejlepší herečku za svoji roli ve filmu Zamilovaná smrt. Dva roky poté byla oceněna rovněž Řádem Čestné legie. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy ji při této příležitosti nazval ikonou filmu. V roce 2013 se pak konečně dočkala Zlatého glóbu za účast na seriálu o černošské jazzové kapele Dancing on the Edge. Zatím naposledy ji diváci mohli spatřit v americkém dramatu z roku 2022 Loren & Rose. Ve stejném roce získala také své poslední ocenění, a sice na filmovém festivalu Coronado Island.
Jacqueline Bisset na festivalu v Cannes v roce 2017
Jak již bylo v úvodu řečeno, Jacqueline Bisset nikdy neměla děti. Když jí bylo třicet dva let, řekla tisku: „Nemohla jsem s plným svědomím dělat to, co dělám, a mít děti. Dokážete si představit, že byste byla dcerou Raquel Welch? Slyšela jsem takové hororové příběhy o dětech v Hollywoodu.“ Čas od času ale zaskakovala jako náhradní matka dětí svých partnerů a je také kmotrou Angeliny Jolie. V současné době žije v rodné Anglii a do hereckého důchodu se rozhodně nechystá.
Zdroje:
