Článek
Smrt jménem císaře
René de Chalon, v latinizované podobě Renatus de Châlon, princ Oranžský, hrabě z Nassau a pán z Bredy se narodil dne 5. února 1519. Byl velmi blízký císaři Karlu V. a po obnovení války mezi francouzským králem Františkem I. a právě tímto císařem se René de Chalon zúčastnil obléhání francouzské pevnosti Saint-Dizier. Dne 14. července 1544 byl smrtelně raněn do ramene kulkou z palné zbraně, kterou vypálil místní kněz jménem Joachim. Navzdory snahám lékařů zranění podlehl hned následujícího dne. Sám císař Karel V. osobně informoval jeho manželku, princeznu Annu Lotrinskou, o jeho skonu.
René de Chalon
Ostatky prince Oranžského byly uloženy v kolegiálním kostele Saint-Max v Bar-le-Duc. Místo jeho posledního odpočinku v roce 1547 ozdobil památník nevšední morbidní krásy. Podle legendy, dnes již vyvrácené, si princ na smrtelné posteli přál, aby na náhrobku byl zobrazen tak, jako by byl již tři roky po smrti. František I. Lotrinský, bratr jeho manželky Anny, pomník objednal u Ligiera Richiera. Tento lotrinský sochař rané renesance a tvůrce několika významných děl je často označován jako žák samotného Michelangela. Historickými dokumenty to ale podloženo není a s největší pravděpodobností se jedná o pouhou legendu.
Anna Lotrinská
Kamenný transi
Richier prince zobrazil jako hnijící mrtvolu s odhalenými svaly a cáry kůže visícími z těla. Socha původně sloužila zároveň jako relikviář a v natažené ruce držela princovo skutečné sušené srdce ve schránce ve tvaru tohoto orgánu.
Tlející tělo bylo specifickým typem figurální výzdoby, označovaným jako transi, tedy přechod. Připomínalo pomíjivost pozemského života a skutečnost, že všichni jednou přejdou do toho posmrtného. Mělo vzbudit pocity kajícnosti a touhu smířit se s Bohem. V Českých zemích není podobný náhrobek příliš častý, ojedinělým příkladem je pohřební tumba Jana Hasištejnského z Lobkovic v kostele františkánského kláštera v Kadani. Takovéto náhrobky zpravidla zpodobňují ležící postavu, transi Reného de Chalon je výjimečné tím, že se jedná o stojící figuru. V průběhu staletí sloužilo jako inspirace pro další podobná umělecká díla.
Transi Reného de Chalon
Během francouzské revoluce v roce 1790 byl kolegiální chrám Saint-Max zničen a socha Reného de Chalon byla spolu s dalšími rodovými relikviemi přenesena do kostela Saint-Étienne v Bar-le-Duc. Tradice říká, že právě v této době se ztratilo princovo srdce. Zlatou nebo stříbrnou pozlacenou nádobu obsahující mumifikované srdce tehdy prý ukradl voják, který při tom soše zlomil levou ruku. V roce 1810 byl pomník restaurován. Ruka byla přetvořena a nejprve na ni byly umístěny přesýpací hodiny, později sádrové srdce. Socha byla nově umístěna na podstavci mezi dvěma černými mramorovými sloupy a pro svou ochranu obklopena mřížemi.
Ligierův Kristus
Dnes v kostele Saint-Étienne v Bar-le-Duc můžeme obdivovat rovnou dvě díla sochaře Ligiera Richiera, kromě transi Reného de Chalon se zde nachází rovněž Kristus na kříži mezi dvěma lotry.
Zdroje:
