Článek
Když se řekne Golem, každému se asi především vybaví jeho filmová podoba vytvořená Jaroslavem Horejcem ve filmu Císařův pekař a pekařův císař. Nebyla ale první. Filmů o Golemovi bylo natočeno více. Hned tři ještě v éře němého filmu natočili Němci a stál za nimi Paul Wegener. Tento německý divadelní a filmový herec a zároveň i filmový režisér patřil k průkopníkům filmového průmyslu. Měl rozhodující vliv na přijetí filmu jako umělecké formy v Německu. Jeho první film si odbyl svoji premiéru již v roce 1913. Tématu Golema se Wegener poprvé chopil o dva roky později.
První filmy se nezachovaly
Film nazvaný jednoduše Golem zavedl filmové diváky do staré pražské židovské čtvrti, kde stavební dělníci během výkopu šachty pro novou kašnu objeví obrovskou hliněnou sochu. Odvezou ji vetešníkovi Grafovi, který si záhy uvědomí, s čím má tu čest. Za pomoci staré knihy vyřkne kouzelnou formuli rabiho Löwa a kolos oživí. Golem zpočátku obchodníkovi slouží, zamiluje se ale do jeho dcery Jessicy, kterou nakonec chce zničit i s jejím milým. Vše samozřejmě dobře dopadne a Golem se opět promění v neživou horu hlíny. Golema si zahrál samotný Paul Wegener. Role Jessicy pak připadla Lydě Salmonové, české herečce působící v zahraničí. Figuru Golema vytvořil sochař Rudolf Belling. Film byl mládeži zakázán a měl premiéru v lednu 1915. Do dnešní doby se zachovaly pouhé jeho fragmenty.
Již v roce 1917 se Wegener ke Golemovi vrátil. Film Golem a tanečnice byl parodií na jeho předchozí snímek. Mladá tanečnice Jela Olschevska už hodně slyšela o slavném uměleckém filmu Golem, a proto se rozhodla, že se na něj podívá v nejbližším kině. Shodou okolností se zde setká s představitelem Golema Wegenerem, který se do ní okamžitě zamiluje. Křehká umělkyně jej odmítá, je však posedlá touhou vlastnit hliněnou figuru, kterou obdivovala na plátně. Wegener toho využije a přestrojený za sochu se nechá dopravit do jejího salonu, což následně způsobí řadu humorných situací. Film je bohužel považován za ztracený.
Golem jako vrchol expresionismu
Potřetí a zároveň naposledy se Wegener ke Golemovi vrátil v roce 1920. Film Jak Golem na svět přišel se řadí mezi vrcholná expresionistická díla a přispěl k tomu, že se legenda o Golemovi dostala do širokého povědomí. Tento poslední Wegenerův výstup v roli staropražského monstra, tentokrát v upravené verzi původní židovské legendy, se stal základním kamenem většiny filmů o lidských výtvorech, jenž se vymkly kontrole a postavily se proti člověku. Je přímým předobrazem filmového Frankensteina a dalších netvorů, kteří jsou lidštější než lidé, a také filmem, jehož technické postupy, práce se světlem, kulisy i herecké pojetí inspirovaly řadu pozdějších filmových tvůrců. Snímek Jak Golem na svět přišel byl jedním z největších úspěchů německé produkce němého filmu, a to jak výtvarně, tak komerčně. Promítal se ve vyprodaných představeních celé měsíce ve Spojených státech a dokonce i v Číně. Odkaz na tento film se objevil v animovaném seriálu Simpsonovi v epizodě Treehouse of Horror XVII.
Werich se scénářem poprvé neuspěl
V roce 1936 vznikl film Golem v ojedinělé meziválečné československo-francouzské koprodukci. Na počátku tohoto projektu, kterého si všiml francouzský producent, stáli pánové Jiří Voskovec a Jan Werich. Původní scénář vycházel z jejich komedie Golem, kterou hráli na prknech Osvobozeného divadla. Režisér Julien Duvivier však nechtěl natáčet komedii, ale temný žánrový film z rudolfínské doby, a tak ze spolupráce zůstal jen honorář pro V+W a jejich jména v titulcích. Námětem se nakonec stal román Gustava Meyrinka. Golema ztvárnil dnes už téměř neznámý herec Ferdinand Hart. Tato postava ho nakrátko proslavila po celém světě, byla však bohužel jeho poslední filmovou prací. O rok později herec zemřel v pouhých čtyřiceti čtyřech letech. Ve filmu si zahrála také herečka Truda Grosslichtová, jež je v titulcích filmu uváděna pod svým francouzským pseudonymem Tania Doll. Toto umělecké jméno užívala i při natáčení francouzských verzí českých filmů Kantor Ideál a Lelíček ve službách Sherlocka Holmese.
Přestože se česká výrobna AB z drtivé části podílela na financování, film byl natočen pouze ve francouzské verzi. V Československu byl film distribuován s českými titulky. Promítání filmu mělo nepříjemnou dohru v Bratislavě. Vyústilo v demonstrace a vytloukání oken židovských domů a obchodních výloh.
Konečně komedie dle Werichova gusta
Další adaptací je ona známá Pekařův císař a císařův pekař z roku 1951. Film měl původně režírovat Jiří Krejčík, ale po jeho neshodách s Janem Werichem se režie ujal Martin Frič. Krejčík viděl hlavní důvod konfliktu mezi ním a hercem v tom, že chtěl, aby Werich hrál méně teatrálně, ten se ale obával, že bez toho nebude film vtipný. Krejčík měl také pro některé role vybrány jiné představitele. Magistra Kelleyho měl ztvárnit Karel Höger, ve filmu jej nakonec představuje Jiří Plachý, Sirael si měla namísto Nataši Gollové zahrát Irena Kačírková a Honzu Skotáka alias Ernesta Alessandra Scottu Saša Rašilov, Frič se ale rozhodl pro Františka Černého. Z filmu Císařův pekař a pekařův císař pochází zobrazení Golema jako neforemného hliněného obra přepásaného železnými pláty, které se stalo velmi populárním, i když neodpovídá popisům z legend. Jeho autorem je sochař Jaroslav Horejc.
V roce 1967 vznikl v britsko-americké koprodukci sci-fi horor It!. Příběh filmu začíná požárem skladu britského muzea historie. Budova je včetně všech depozitářů požárem kompletně zničena, jako zázrakem se zachovala pouze velká kamenná socha s hebrejskými nápisy. Když je nedaleko ní objeven mrtvý kurátor Grove, a i po přemístění sochy mrtvoly v její blízkosti stále přibývají, začíná se o celou záležitost zajímat policie. Film režíroval, produkoval a napsal Herbert J. Leder a v hlavní roli se objevil Roddy McDowall.
Češi natočili i další filmy
Již o rok později se tématu opět chopili Češi. V hororově laděném povídkovém filmu Pražské noci je Golemovi věnována část s názvem Poslední Golem. Povídku režíroval Jiří Brdečka, známý především jako scénárista divácky oblíbených filmů Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech. Poslední Golem je nádherně temná stylizovaná záležitost, v níž vedle vizuální složky upoutává hudba Zdeňka Lišky. Hereckých partů se protentokrát ujali Jan Klusák, Martin Růžek a Josef Bláha.
Motiv umělé bytosti se objevuje i ve filmu Slečna Golem z roku 1972. Pod režijní taktovkou Jaroslava Balíka se v titulní dvojroli objevila Jana Brejchová. Zahrála si půvabnou dívku i její k nerozeznání podobnou, zlou a bezcitnou dvojnici, která je ve skutečnosti umělou bytostí.
Roku 1979 se legenda stala inspirací pro Poláky. Golem, celovečerní debut režiséra Piotra Szulkina, se inspiroval některými prvky románu Gustava Meyrinka. Snímek je ale pochmurnou sci-fi vizí ze světa po atomové válce, kdy je společnost rozdělena na vědce vyrábějící umělé lidi a na obyvatele ovládané televizí. Hrdinou příběhu je umělý člověk, homunkulus, který se beznadějně pokouší o vzpouru.
Golem pronikl i do animovaného filmu
Z roku 1995 pochází epizoda amerického animovaného seriálu Chrliči, která nese název Golem. Příběhy z produkce společnosti Walt Disney Company pojednávají o dobrodružstvích skupiny skotských chrličů, stvoření ze středověkých katedrál, která se během dne promění v kámen a v noci ožívají. Po tisíci letech spánku si musí najít cestu v moderním New Yorku.
V roce 1997 natočil krátký animovaný film s názvem Golem režisér Jiří Barta. Ve stejném roce se drobná zmínka o pražském Golemovi objevila v seriálu Akta X v epizodě Kadiš.
Konečně v roce 2018 produkovali izraelští režiséři Doron Paz a Yoav Paz horor Golem, který se odehrává v Litvě v 17. století. Film odkazuje na Golema z židovské literatury a mystiky.
Zdroje: