Článek
Možná se to zdá zvláštní, ale i v Sovětský svaz měl své manekýnky. Byly stejně krásné a dokonale oblečené a učesané jako jejich kolegyně ze Západu. Jedna mezi nimi obzvlášť vynikala. Byla nádherná, okouzlující a tajemná. Touto femme fatale byla Regina Zbarská.
Chtěla být herečkou
Ruská kráska přišla na svět dne 27. září 1935 ve Vologdě, historickém městě v severozápadním Rusku, ležícím zhruba pět set kilometrů severně od Moskvy. Její rodné jméno znělo Kolesnikovová. Její otec byl voják, matka účetní. Později se o jejím původu začaly ale vypravovat různé legendy. Říkalo se, že otec pocházel z Jugoslávie a matka byla Ruska a že žili v Leningradu. Oba pracovali v cirkuse a zemřeli během představení. Dívka skončila v provinčním sirotčinci a jako dospělá se vydala dobýt Moskvu. Vraťme se ale k realitě. Krásná Regina od dětství snila o jevišti. Neodvážila se ale podat si přihlášku na hereckou fakultu a začala namísto toho studovat ekonomii v Moskvě.
Psal se rok 1953 a mladá studentka se záhy vmísila do všech polobohémských podniků, co jich jen po hlavním městě bylo. Scházeli se tu umělci, zneuznaní básníci i zlatá mládež. Právě na jednom z takových večírků si Reginy všimla sovětská módní návrhářka Věra Aralovová. Rozhodla se, že z ní udělá modelku. Přivedla ji do Všesvazového domu módy a představila svým kolegům. Ti z brunetky s výraznýma tmavýma očima zprvu nebyli nijak nadšeni. Krčili rameny a ptali se, co na ní Aralovová vidí. „Ale vždyť je to západní dívka!“ odsekla jim Věra.
Nemýlila se. Regina vynikala nejen svým vzhledem, ale i vytříbeným chováním. V Domě módy se okamžitě stala modelkou číslo jedna, a to i přesto, že její nohy měly k ideálu daleko. Ona si ale uměla s jejich zakřiveními pohrávat tak, že jí to dodávalo zvláštní kouzlo. O několik let později, a sice v roce 1961, již oběma ženám ležela u nohou celá Paříž. Aralovová město na Seinou dobyla svými vysokými kozačkami s dlouhým zipem, které se staly okamžitě hitem, Regina pro změnu svou krásou. Francouzské noviny Paris Match ji označily za tajnou zbraň Kremlu. Federico Fellini na její účet prohlásil: „Proč potřebujete Sophii Loren? Vždyť máte svou vlastní!“
Manželkou Leninova balzamovače
Regina se okamžitě stala mezinárodní hvězdou. Od té chvíle bývala již pravidelnou součástí sovětských delegací cestujících na západní módní přehlídky. Mluvila plynně anglicky a francouzsky a dokázala se ujmout jakéhokoli rozhovoru. Nedostávala sice velký plat, ale díky zahraničním cestám měla přístup k neuvěřitelnému luxusu. V Sovětském svazu nebylo oblečení jen špatné – bylo příšerné! Regina si ale mohla koupit nylonové punčochy, kožené boty, krásné šaty. Nosila luxusní spodní prádlo, používala západní parfémy, vysoce kvalitní kosmetiku. Ostatní manekýnky jí záviděly a neměly ji rády. Pro její aroganci jí přezdívaly Sněhová královna. Brzy se o ní začaly šířit různé pomluvy. Jak to, že ji všemocná KGB vůbec pustila ven? Nebylo za tím náhodou něco víc? Spolupráce s touto nechvalně proslulou organizací? Pravdu se již nikdo nikdy nedozví.
Různé povídačky se šířily i okolo jejího manželství. Regina byla vdaná pouze jednou. V šedesátých letech se jejím mužem stal Felix Lev Zbarský. Syn vědce Borise Zbarského, který nabalzamoval Leninovo tělo. Lev byl známý po celé módní Moskvě. Měl vynikající vkus a bláznivý smysl pro humor. A ačkoli byl skvělým ilustrátorem, všichni ho považovali především za velkého prostopášníka. Nedalo se o něm říct, že je pohledný, jeho ostré rysy byly ale nezapomenutelné. Vkusně se oblékal. Nosil džíny, manšestrové oděvy, kožené bundy. Nad běžným obyvatelem Moskvy na dálku vyčníval. Lev přes den pracoval a večer se jeho byt proměnil v bohémský salon, kde se střídala jedna zajímavější návštěva za druhou. Do jeho zorného pole se dostávaly jen ty nejstylovější ženy v hlavním městě. Jednoho dne kdosi přivedl i Reginu. Lev se do ní okamžitě zamiloval a brzy ji pojal za manželku. Byli nádherným párem, utráceli spoustu peněz, Regina nadále cestovala. Okolo jejich rodiny se ale cosi dělo. Zdá se, že se o ni živě zajímaly sovětské úřady.
Sovětská Mata Hari?
V šedesátých letech navštívil několikrát Moskvu slavný francouzský herec a zpěvák Yves Montand, známý svými levicovými názory. On i jeho žena Simone Signoretová byli okamžitě představeni módnímu moskevskému kruhu umělců. Zbarský se ujal ilustrování umělcovy knihy. Říká se, že obě rodiny se často setkávaly v nejluxusnějších moskevských restauracích. V roce 1987 byl údajně nalezen Reginin deník, v němž z mnoha svých problémů vinila manžela. Údajně byl na výplatní listině KGB a záměrně zval domů disidenty a jiné zajímavé osoby, aby o nich později informoval.
Regina si v tomto deníku prý postěžovala, že ji manžel donutil k tomu, aby se se slavným Francouzem vyspala. A stejně jako Mata Hari z cizince vytáhla tajné informace. Jaké tajemství by jí ale mohl Yves Montand v posteli prozradit? K žádným tajným informacím neměl přístup. Otázkou tedy spíše zůstává, kdo a proč potřeboval rozšiřovat fámu, že Zbarská je špionka, sovětská Mata Hari?
Cesta ke dnu
Je však pravdou, že Reginin vztah s manželem měl k ideálu daleko. Za rozpadem podle modelčiných blízkých stálo její těhotenství. Regina otěhotněla v roce 1967, dítě si velmi přála, Lev ale o potomka nestál. Rozhodla se tedy pro potrat. Krátce na to začal mít její muž aférky. Nejprve s herečkou Marijanou Vertynskou a poté s Ljudmilou Maksakovovou. Jednoho dne se sebral a odešel, své ženě nechal byt. Regina začala brát silná antidepresiva. Stále byla naštěstí žádaná na přehlídkových molech, vzhůru se ale začínala pomalu a jistě drát nová generace a bylo jen otázkou času, kdy bude vystřídána. Tato skutečnost její již tak pochroumané psychice rozhodně nepřidávala.
V té době do jejího života měl vstoupit nový muž. Byl jím důstojník tajné služby Vitalij Šlykov. Stal se jejím milencem. Před časem tvrdil, že se v té době pokusil Reginu vydírat jakýsi agent KGB. Podařilo se jí ale vykroutit. Kategoricky ovšem odmítl, že by slavná manekýnka s touto organizací spolupracovala. Byl to také Šlykov, kdo vyprávěl, jak se Regina prakticky před jeho očima poprvé pokusila o sebevraždu. Odešel tehdy asi na hodinu a půl ven kvůli důvěrným záležitostem. Mezitím si podřízla žíly. Tvrdil, že okamžitě zavolal sanitku a Lva Zbarského. Regina po ošetření skončila na psychiatrické klinice. Strávila tam několik měsíců. Mezitím Šlykov z jejího života zmizel, odešel plnit úkoly do zahraničí. Lev požádal o rozvod a k Regině se o několik měsíců později donesla zvěst, že on a Maksakovová mají syna. Zpráva ji ohromila. Vzpomněla si, jak ona sama se dítěte před několika lety zbavila. Deprese znovu udeřila plnou silou. Regina ale nevyhledala lékařskou pomoc, začala namísto toho brát hrsti léků na uklidnění.
Záhadný novinář
Na nějakou dobu ji prý tehdy zachránila nová láska s jugoslávským novinářem. Jedná se ale o další z bílých míst v jejím životopise. Nikdo si nepamatuje jméno toho muže. Nikdo ho neviděl, ale všichni přísahají, že tam byl! Měl s Reginou připravovat knihu pamětí, v níž vyprávěla o svých milostných aférách s kremelskými politiky. Kniha měla být údajně vydána v Německu. Nikdo nikdy ji však nedržel v ruce. Nejspíš vůbec neexistovala. Vypukl ale skandál a na Reginu se vrhla KGB. Zdá se, že to celé byla její past. Nikdo se již nedozví, na co se tajní Reginy ptali, ani co odpověděla. Její bývalý manžel Lev tehdy emigroval a je tak možné, že tento fakt mohl být skutečným důvodem jejího předvolání na Lubjanku.
Ať již byla pravda jakákoliv, jedno je jisté. Regina opět skončila na psychiatrické klinice. Říká se, že byla léčena elektrošoky a silnými sedativy. Lidé na ni ale nezapomněli a ptali se, kam se poděla. Na konci sedmdesátých let se náhle objevila v Domě módy. Zestárlá, bez osobního kouzla. Špatně chodila, občas cosi mumlala. Na molo ji nepustili. Mladé manekýnky se jí posmívaly.
Záhadný zápisník i konec slavné krásky
V životě Reginy Zbarské nastal soumrak. Vyhazovala krásné róby a šperky. Když jí navštívil její přítel, slavný sovětský návrhář Slava Zajcev, nepoznal ji. Seděla před ním stárnoucí žena, která kouřila jednu cigaretu za druhou. Požádala ho o práci, ale on jí našel jen místo uklízečky. To nepřijala. Během posledních několika let se u ní střídaly stavy šílenství a víceméně příčetné stavy. Vše směřovalo k tragickému konci. Ten nastal na podzim roku 1987. Její smrt je stejně nejasná, jako byl její život. Existuje několik verzí této smutné poslední kapitoly. Podle oficiální zprávy zemřela Regina Zbarská v psychiatrické léčebně dne 15. října 1987. Podle soudního lékaře byla smrt způsobena otravou jídlem, která vedla k zástavě srdce. V jejích rukou byl nalezen modrý zápisník, do kterého si zapisovala svá tajemství. Ale i s tímto deníkem bylo cosi v nepořádku! Jelikož příběhy, které údajně zapsala Zbarská, se velmi lišily od skutečných faktů vyprávěných očitými svědky.
Neoficiální verze říká, že v říjnu roku 1987 našla Reginu sousedka. Dveře do jejího bytu byly odemčené a bývalá manekýnka ležela bez hnutí s telefonním sluchátkem v ruce. Sousedka našla v adresáři červeně zakroužkované číslo Slavy Zajceva a o smrti jej informovala. Zda Regina spáchala sebevraždu předávkováním prášky na spaní, nebo jí na onen svět někdo dopomohl, není známo.
Tělo Zbarské bylo zpopelněno. Kolegové se pohřbu nezúčastnili. Okolnosti smrti krásné sovětské manekýnky zůstávají dodnes záhadou a neznámé je i místo jejího posledního odpočinku. Snad byly její ostatky uloženy ve Vologdě vedle jejího otce.
Zdroje:
