Článek
Pohledný blonďatý Robert Hoffmann přišel na svět dne 30. srpna 1939 v Salcburku. V rodném městě dokončil střední školu a pak ještě pokračoval na obchodní akademii. V osmnácti letech se sebral a odjel do Švédska. Nějaký čas tam žil, a když jej to omrzelo, přesunul se do Paříže. Tři roky tu navštěvoval dramatickou školu. Přivydělával si, jak se jen dalo. Ponejvíce ale využíval svou tvář a věnoval se modelingu a účinkoval v reklamách. Prostě vše, co bylo třeba k přežití. Během té doby se naučil jezdit na koni, šermovat a tak podobně. Na konci studia jej chtěli angažovat do filmu Černý Tulipán. Nikoliv ale do některé z rolí. Měl podobnou postavu jako Alain Delon, který ve filmu hrál dvojroli, dvojčata, a tak měl být na scéně vždy ve chvíli, kdy se na ní vyskytovali oba bratři zároveň. Nakonec ale vše dopadlo jinak. Jeho agent mu zavolal, že společnost Franco London Films dělá nějaký filmový konkurz. Neměl ovšem tušení, o co vlastně jde. Robert se na konkurz skutečně vypravil a jen co vešel do dveří, přistoupil k němu producent a řekl: „To je přesně to, co hledáme!“ Získal právě hlavní roli ve čtyřdílném televizním seriálu Dobrodružství Robinsona Crusoe. Byl to více než skvělý debut. Francouzsko-německá série jej okamžitě proslavila.
Po Robinsonovi přišel intrikánský bratr krále
Zatímco jako Robinson Crusoe proslul jen na západě, u nás jej zviditelnila hned další role. V Angelice, markýze andělů a v Báječné Angelice si zahrál intrikánského králova bratra rytíře de Lorraine. Vzápětí přišly nabídky z Německa a především z Itálie. V Itálii hrál tou dobou nejčastěji. Získal tu i první hlavní filmovou roli. V krimi filmu Probuď se a zabíjej vytvořil postavu mladíka, jehož učiní touha po lepším životě věčným psancem. Jeho hereckými partnery se v tomto filmu stali Gian Maria Volonté a jeho bratr, vystupující pod jménem Claudio Camaso. Robert na filmování s nimi později vzpomínal: „Claudio, mladší, byl jako ve filmu drsňák, nebyl přátelský k nikomu a ničemu, těžko se s ním jednalo. Gian Maria byl z těch dvou rozhodně tišší. Oba byli přesvědčení komunisté a nenechali o tom nikoho na pochybách. Ve skutečnosti byli neustále zaneprázdněni politickým vzděláváním svých bližních. Claudio měl očividně problémy s drogami.“
Robert Hoffmann v roce 1974
V komedii Jak jsem se naučil milovat ženy se opětovně setkal s filmovou Angelikou, Michèle Mercier. V dvojdílném velkofilmu z antických časů Boj o Řím ztvárnil ostrogótského vojevůdce Totilu.
Špaghetti western neodhadl
V té době udělal obrovskou chybu, kterou si vyčítal až do konce života. Odmítl účast na italském westernu. Měl v té době stejného agenta, jako měli Bud Spencer a Terence Hill. Ten mu nabídl roli ve filmu Bůh odpouští, já ne!. Robert ji s díky odmítl. Byl tehdy svědkem úpadku italského žánru sandálu a meče. Mnoho herců, kteří se v něm etablovali, nemělo práci. Řekl si prý tehdy: „Děti, to samé bude s westernem.“ Hluboce se zmýlil. Takzvaný spaghetti western měl neuvěřitelný celosvětový úspěch. Až pozdě mu došlo, že by se svojí účastí k ničemu nezavazoval a jeho obavy tak byly zcela liché. “ Jakmile se v tomto žánru objevíte, stále si můžete vybrat, zda v něm chcete pokračovat,“ konstatoval v jednom z rozhovorů.
V roce 1968 byl Robert Hoffman v Německu vyhlášen třetím nejoblíbenějším hercem. Pořád ale točil hlavně s Italy. Při práci na filmu Žhavé noci Dona Giovaniho si vážně zranil nohu při pádu z koně a nadlouho byl vyřazen z pracovního života. Dokonce mu hrozila i amputace. Speciální léčba ve Švýcarsku dokázala nohu zachránit, ale Hoffmannova filmová kariéra mezitím značně utrpěla.
V roce 1973 poprvé natáčel v rodném Rakousku, dokonce v okolí Salcburku. Film Zámek Hubertus byl ovšem západoněmeckou produkcí. V první polovině sedmdesátých let stále hrál v italských a francouzských filmech. K vidění byl kupříkladu ve válečném dramatu Stará puška nebo v kriminálce Mravnostní policie: Sekta z Marakéše. V druhé polovině dekády se začal častěji objevovat v německé kinematografii. Po roce 1980 natočil již ale jen dva filmy. Vrátil se v té době k práci v televizi. Přičemž mu poprvé v životě příležitost poskytli i Rakušané. Diváci jej mohli spatřit kupříkladu v seriálu Místo činu nebo Komisař Rex. Ke konci života vystupoval sporadicky v televizních pořadech nebo rozhlase. Především proto, aby zavzpomínal na slavný seriál, který stál na počátku jeho hvězdné dráhy. Zemřel 4. července 2022 ve věku osmdesáti dvou let.
Zdroje:
