Článek
Daniela Rocca se narodila dne 12. září 1937 v pobřežním městě Acireale na východě Sicílie, ve stínu Etny. Pocházela z velice chudé dělnické rodiny, ale její vzhled byl vstupenkou do lepšího života. V roce 1953 získala titul Miss Catania. Záhy se zúčastnila i soutěže Miss Itália. Ocenění sice nezískala, udělala ale dojem na hledače filmových talentů, kteří se o tuto soutěž vždy zajímali a vyhlíželi zde nové potenciální hvězdičky. Po několika bezejmenných rolích v italských filmech získala první větší úlohu ve francouzském kriminálním filmu „Obchod s děvčaty“. Snímek se natáčel v roce 1957. Po tomto dílčím úspěchu začaly přibývat i nabídky italských filmařů. Převažovaly vesměs tituly ze žánru „sandálu a meče“, což byl případ i dalších někdejších modelek. O čtyři roky později padla v dobrodružném snímku „I Masmedieri“ do oka Pietru Germimu. Režisér si všiml hereččina nesporného talentu a nabídl jí roli, která se vymykala tomu, jak byla doposud obsazována. Smyslná neměla být ani trochu, právě naopak.
Daniella Roca
Ačkoliv Germi pocházel ze středostavovské rodiny v Janově, často se zaměřoval na realistická sociální dramata, která se zpravidla odehrávala na Sicílii. Ačkoliv „Rozvod po italsku“ měl být komedií, jeho cílem bylo odsoudit to, co Germi považoval za absurditu společnosti, která nedovolovala rozvod, ale velkoryse tolerovala tak zvanou vraždu z vášně, sloužící k ochraně cti.
Danielu Roccu si vybral pro roli Rosalie, oddané, ale poněkud tupé a nehezké manželky zchudlého sicilského šlechtice Ferdinanda Cefalú, který se v podání Marcella Mastroianniho chce manželky zbavit, aby se mohl oženit s daleko mladší a hezčí sestřenicí Angelou. Herečka pozměněná make-upem k nepoznání, se srostlým obočím a namaskovaným horním rtem s knírkem, tak aby ani na okamžik svým vzhledem nezastínila představitelku Angely Stefanii Sandrelli, předvedla dech beroucí výkon.
Setkání s režisérem herečce zničilo život
Film „Rozvod po italsku“ byl průlomovým v tom, že byl natočen v komediálním žánru, což umožnilo zabývat se kontroverzním tématem, které by bylo jinak v Itálii tabu. Stal se vzorem pro další italské filmaře a neunikl pozornosti ani v zahraničí. Získal Oscara za nejlepší scénář, Mastroianni byl nominovám v kategorii nejlepší herec. Daniela Rocca získala cenu British Academy Film Awards od Britské akademie filmového a televizního umění. Film se měl stát odrazovým můstkem v její kariéře, místo toho se ale stal nepřímou příčinou jejího pádu.
Daniela se během natáčení zamilovala do dvakrát tak starého Germiho. Ve chvíli, kdy zjistila, že on její city neopětuje, pokusila se o sebevraždu. V důsledku toho se jí ostatní režiséři báli obsadit, usoudili, že její duševní stav je příliš křehký. Nabídky filmových rolí pozvolna ustávaly. Herečka upadla do ještě těžších depresí a poté, co si pořezala zápěstí, byla přijata do ústavu pro duševně choré v Palermu. Zůstala tam až do roku 1975. Později v jednom z rozhovorů řekla, že se cítila opuštěná někdejšími filmovými kolegy a nepochopená lékaři, kteří si podle ní spletli nervové zhroucení se šílenstvím.
Poslední léta života bývalé herečky
V roce 1978 jí režisér Marco Bellochio, kterého přitahovala problematika patologických duševních stavů, nabídl úlohu v dokumentárním snímku „La machina cinema“, kde představovala sama sebe. To bylo naposledy, kdy se ocitla před filmovou kamerou.
Během své dlouhé hospitalizace na psychiatrii psala básně a romány. Po návratu do běžného života pracovala v Římě v dámském a dětském kadeřnictví. Poslední léta života trávila v pečovatelském domě ve městě Milo na rodné Sicílii, kde také dne 28. května 1995 ve věku pouhých 57 let zemřela na selhání srdce.
Zdroje:
