Článek
Boleslav Skalski, známý také jako Bolek Skalski, patřil svého času mezi výrazné herecké tváře. Nejvíce jej proslavila role romského chlapce Pišty, hrát začal ale již daleko dříve. Narodil se 4. února 1966 a jeho otcem byl divadelní a filmový režisér Otakar Skalski. Režíroval i strýček Štěpán Skalski.
K filmování se dostal náhodou
Mohlo by se zdát, že Bolek měl cestičku do filmového světa umetenou, nic ale nebylo vzdálenější pravdě. Jeho otec rodinné podniky neuznával a sám od sebe by ho k filmu nikdy nepřivedl. Vždycky prý říkal, že žádného dalšího filmaře v rodině nechce, za žádnou cenu, jen přes jeho mrtvolu. Za vše tak mohla náhoda. „Když mi bylo asi čtyři a půl roku, byla se mnou máma v mlékárně, kde zrovna nakupovala i Anička Kohoutová, castingová režisérka. S mámou se znaly, ale tenkrát si jí nevšimla, ale viděla mě, a vykřikla: ‚Jé, to je krásný chlapeček. Nechceš přijít na konkurz?‘ A vzhlédla a uviděla moji maminku. Ne že bych na tom konkurzu nějak vynikal, ale hodně jsem si pamatoval. Dokonce i texty ostatních herců, takže jsem jim napovídal, což všechny rozesmálo, a vzali mě,“ vzpomínal na své herecké začátky Boleslav Skalski.
S režisérem Františkem Filipem pak natočil svůj první krátkometrážní film Dívčí válka, která patřila do cyklu Bližní na tapetě. Osvědčil se a režisér Radim Cvrček, který se právě s jeho tátou chystal natáčet televizní mikrokomedii Zloděj, otce přesvědčil, aby syna do filmu angažoval. Boleslav si tak zahrál malého chlapce Bolka, který svou hravostí a fantazií zhatí plány zlodějů. Otakar Skalski se nakonec se synovým filmováním smířil a natočil s ním dvacetidílný seriál Rodinná pošta, jehož hlavním hrdinou byl chlapec Didi Šešejka. Jednalo se o skutečnou Bolkovu přezdívku z dětství, kterou mu dali rodiče, protože když jako malinký koukal v noci z oken a chtěl říct „vidím světýlko“, vypadlo z něj „didim šešejko“.
Pišta s ukradenou koloběžkou
Boleslav Skalski se rychle stal známou dětskou hereckou tváří. Do svých čtrnácti let natočil kolem dvaceti televizních her, filmů a seriálů. Jeho nejznámější rolí se patrně stala postava Pišty v populárním seriálu Chalupáři z roku 1975, kde ztvárnil syna romského páru, který představovali Otto Lackovič a Luba Skořepová. Seriál nenatáčel nikdo jiný než František Filip, který stál u Bolkova hereckého debutu. Když hledal představitele Pišty, vzpomněl si na tmavého chlapce a úlohu mu svěřil.
Ten na natáčení vzpomíná rád. „Byla u toho legrace. Skamarádili jsme se s místníma klukama, lítali spolu. Nejlepší bylo, když se natáčel díl s výlovem rybníka, žádní kapři tam samozřejmě nebyli, takže se navezli, a my je mohli chytat rukama, páč byli ještě zblblí. Nebo když přivezli to staré auto, pragovku. Mě zajímaly auta od útlého dětství, takže jsem byl jako u vytržení. Škoda, že tenkrát nebyly mobily ani foťáky, nemám památku. Táta měl aerovku, což byl už tenkrát přežitek, páč všichni chtěli škodovku oktávku nebo embéčko, takže tím způsobil spoustu úsměvů, když mě tam přivezl tím naleštěným autem s otevřenou střechou. On navíc nebyl moc dobrý řidič, takže byla legrace, když couval.“
Bolkovou asi nejslavnější scénou byla ta, kdy mu Mahulena Bočanová ukradla koloběžku. Oba herci se přitom již nějaký čas znali z dřívějších natáčení a z lidové školy umění. Pánové Sovák a Kemr dětským hercům hodně pomáhali. Skvělí byli i Bolkovi filmoví rodiče Otto Lackovič a Luba Skořepová. Lackovič ovšem svého pruďase hrál s vervou, když svému synovi nafackoval, cítil to Bolek Skalski ještě druhý den.
Vzhledem k tomu, že hrál malého Roma, stal se pak oblíbeným u této komunity po celém Československu.
Na malého Menšíka mu chyběla kila
V roce 1976 se objevil ve filmu Bouřlivé víno, kde hrál Karlíka, syna předsedy JZD Michala Janáka. Děj se odehrával na jižní Moravě a hlavní roli ztvárnil legendární Vladimír Menšík, na kterého má Boleslav Skalski jen ty nejlepší vzpomínky. „To byla výborná zkušenost, on byl super. Vysvětloval mi, ve dvanácti letech, jak pít víno, jak se chovat, byl pozorný i k mojí mámě,“ řekl v jednom z rozhovorů. Režisér Václav Vorlíček byl s jeho výkonem velmi spokojen a zvažoval ho obsadit do role malého Zemánka v chystané komedii Což takhle dát si špenát. Bolek mu ale přišel málo oplácaný. Dostal tedy nějaký čas na to, aby přibral, ale to se mu to v daném termínu nepodařilo, proto roli Menšíkovy zmenšeniny nakonec dostal Michal Kocourek.
Nezahrál si pak ani v dalších pokračováních trilogie, a sice ve Zralém vínu a Mladém vínu. Roli za něj převzal David Schneider. V roce 1980 ztvárnil staršího bratra hlavní hrdinky v televizním filmu Veronika, prostě Nika. Na obrazovce se tak ocitl po boku další známé dětské hvězdy, Michaely Kudláčkové. Jeho filmovými rodiči byli Iva Janžurová a Vladimír Brabec. Bez problémů se z dětských rolí přehrával do rolí mladíků. V roce 1983 si je zahrál rovnou ve dvou filmech, jednalo se o tituly Kluk za dvě pětky a Stav ztroskotání. Kvůli natáčení dokonce předčasně opustil gymnázium. Na konzervatoř ho ale dvakrát nevzali. Nechal se ovšem odradit, po čase se přihlásil na DAMU a u talentovek skončil na prvním místě. Pak se ale jeho život obrátil vzhůru nohama. O prázdninách se zamiloval a s přítelkyní čekali dítě, na DAMU tak již nenastoupil, protože musel začít živit rodinu.
S filmaři spolupracoval řadu let
„Dostal jsem nabídku ze souboru Bouře, kam jsem nastoupil jako elév. Divadlo mělo sídlo ve Štítného ulici, kde je dnes Divadlo Járy Cimrmana. Ze školy jsem tedy odešel, z čehož rodiče zrovna neskákali nadšením. To byl rok 1988. Za rok nato přišla revoluce a divadla neměla žádné diváky. Nastal boom v podnikání, zatímco zájem o kulturu byl na bodu mrazu,“ vzpomínal na sled tehdejších událostí Skalski. Naplnit rodinný rozpočet z divadelního platu, který představoval tři stovky měsíčně, se mu nedařilo. Takže si k divadlu nabral různé brigády. Jeho den byl nabytý k prasknutí. Ráno v šest myl v restauraci černé nádobí, v devět hodin běžel na zkoušku do divadla, v patnáct hodin oběhl baráky od OPBH, umyl schodiště, vynesl popelnice a tak dále a večer pádil na představení. To se dlouho vydržet nedalo. Divadlo proto opustil. Začal s autodopravou. Měl vlastní kamion, pak dělal taxikáře. Jednoho dne potkal kamaráda ze základky, který pracoval na Barrandově, a uprosil ho, aby se podíval po nějakém místě ve studiu. Záhy nastoupil jako řidič a postupem času pracoval jako asistent a tlumočník filmařů.
Posledních pár let pracoval s partou anglických architektů na filmových stavbách. Byla to náročná práce a on začal uvažovat o změně. Již dlouho snil o vlastním ranči s koňmi, restaurací a hotýlkem. Spolu s manželkou a dalším známým vlastnil již nějakou dobu bývalou zemědělskou usedlost v Málkově na Berounsku. V roce 2006 začal pomalu své plány naplňovat. Vyřídil si úvěr a začal s rozsáhlou rekonstrukcí. V roce 2008 se ale s manželkou rozvedli a z celé party, která ranč budovala, zůstal sám. Ale přišli noví lidé. Ranč nabízel výuku jízdy na koních, dětské akce, hudební akce, country show, svatby, oslavy, firemní akce. Deset let tvrdé práce a odříkání. V dubnu 2015 se ale všechno změnilo v noční můru. Stačila chvilka nepozornosti a celý areál lehl popelem.
Byla to nešťastná souhra náhod. „Známý si tady opékal selátko a chytlo mu v krbu. Na hotelu už byli ubytovaní hosté, tak seběhli do hospody, že je tam kouř. Já akorát dorazil, tak jsem začal hasit, ale už to bylo houby platný,“ svěřil se někdejší herec před časem Blesku. Pojišťovna škodu zaplatila až po šesti letech, v době covidu, kdy ceny stavebních materiálů letěly nahoru, takže se rekonstrukce odložila.
Bolek Skalski ale rozhodně nesedí s rukama v klíně. Jeho velkou láskou jsou kromě koní i motorky. Na sociálních sítích sdílí fotky ze svých cest, kde nechybí ani jeho čtyřnohý parťák. Pejsek má dokonce vlastní helmu a jezdí ve speciálním batohu na nádrži.
Hereckou kariéru Bolek Skalski sice uzavřel, ale diváci si ho mohou pravidelně připomínat během repríz starých filmů a seriálů.
Zdroje:
