Článek
„Myslím, že by mu v padesátých letech mohly ten jeho krásný prozívnutý baryton závidět i mnohé tehdejší světové hvězdy,“ říkal hvězdný Karel Gott o svém starším a ve své době neméně hvězdném kolegovi Rudolfu Cortésovi.
Potomek jihoamerického hoteliéra
Cortés se narodil v Plzni dne 15. března 1921, jak ale jeho příjmení a ostatně i vzhled napovídají, jeho kořeny sahaly mimo Evropu. Rudolfův otec Rudolf Kraisinger, syn Víta Kraisingera a Marie rozené Kreismannové z Plzně, byl povoláním bednář. Rudolfova matka se jmenovala Mercedes Cortés. Narodila se v São Paulu v Brazílii. Byla dcerou Manuela Cortése, restauratéra v São Paulo, a Marie Rodriguéz narozené ve Španělsku. Rudolf starší se s půvabnou Mercedes seznámil během pracovního pobytu v Uruguayi v Jižní Americe, kde pracoval jako bednář při stavbě pivovaru v Montevideu. Po svatbě v Uruguayi se novomanželé složitě dostávali do Čech. Během cesty se jim narodil prvorozený syn Oskar, stalo se tak ve Španělsku, kde nuceně pobývali poté, co byla jejich loď zadržena v důsledku vypuknutí války. Rudolf byl tomuto dobrodružství ušetřen, neboť se narodil až jako třetí v pořadí, když již dávno byli oba rodiče v Čechách.
Příjmení měl původně po otci, tedy Kraisinger. Ve svých pěti letech o otce ale bohužel přišel a život se mu obrátil vzhůru nohama. Ovdovělá Mercedes se ocitla bez prostředků a syna dala do sirotčince. Tam Rudolf vyrůstal do osmnácti let. Zvládl přitom vychodit měšťanskou školu a vyučit se v Praze kožešníkem. Následně pracoval jako samostatný kožešník ve velkozávodě s kožešinami. Snil však o kariéře tanečníka a z prvních vydělaných peněz si ušetřil na hodiny v taneční škole profesorky Aubrechtové. Té neuniklo, že je to mladík nejen pohybově nadaný, má ale rovněž mimořádný hlas. Doporučila mu, aby se zpěvu věnoval.
Jméno mu zkomolili
Rudolf začal zpívat v pěveckém spolku Smetana v pražských Vršovicích. Setkal se tu s profesorem Dragem Vitičem, který ho začal učit zpěvu zadarmo. Populární hudba Rudolfa zaujala ale až v roce 1941. Tehdy začala jeho spolupráce s hudebním souborem Metropolitan, následně vystupoval s orchestrem Jaroslava Maliny. Jako profesionál poprvé vystoupil v Orchestru Emila Ludvíka. S tímto orchestrem nahrál své první gramofonové desky u hudební společnosti Esta. Krátce ještě vystupoval s orchestrem Slávy Emana Nováčka, v roce 1941 se ale rozhodl Prahu opustit a odejít do německého divadla v Ostravě, kde se stal členem operního souboru.
Zpočátku ještě vystupoval pod svým skutečným příjmením, později převzal matčino jméno Cortés. Snad úplně poprvé se o něm pod tímto jménem psalo v novinách ze dne 30. října 1941, příjmení ale zkomolili na Cortéz. Původní jméno Kraisinger pak Richard používal už jen při zpívání klasiky. Oficiálně přejmenovat se nechal ale až v září roku 1955.
Spolupracoval s populárním Vlachem
Od roku 1944 byl až do konce války totálně nasazen v Škodových závodech v Plzni. Po okupaci se natrvalo usadil v Praze, kde nejprve krátce vystupoval v Divadle 5. května. V roce 1946 na něj čekala povinná vojenská služba. Odbyl si ji v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, odkud přešel do Pěveckého sboru Československého rozhlasu a jednu sezónu byl zpěvákem Orchestru Ladislava Habarta. Jeho popularita narůstala, a tak se v roce 1947 stal členem Orchestru Karla Vlacha, který realizoval vystupování populárních umělců ve velmi oblíbených estrádních pořadech.
V roce 1948 se Cortés díky spolupráci s Vlachem dostal do Hudebního divadla v Karlíně, které se nadlouho stalo jeho mateřskou scénou. Objevil se zde mimo jiné v roli Woodyho v americkém muzikálu Divotvorný hrnec, mimořádně úspěšný byl v titulní roli muzikálu Muž jménem La Mancha. Hostoval ale rovněž v divadle ABC nebo v Divadle na Fidlovačce.
S Karlem Vlachem nadále vystupoval v rozhlasových půlhodinkách, které slovem provázel Vladimír Dvořák. Na konci šedesátých let se všichni tři začali hojně objevovat i v Československé televizi. Samostatnou kapitolou jejich spolupráce byly zájezdy po Československu i do zahraničí. Po ukončení spolupráce s Vlachem měl Cortés vlastní estrádně revuální skupinu, s níž působil v pražském nočním podniku Alhambra. Účinkoval také v televizních pořadech Hledáme písničku pro všední den, Babiččina krabička, Revue pro banjo, Hádej, hádej, hadači nebo v medailonu Listy vytržené z památníku.
Vynikal především v pomalejších lyrických písních, v nichž prokazoval mimořádnou intonační jistotu a vysokou profesionalitu. Mezi jeho hity patřily písně Až budeš má, Kdybych já uměl psát básně, Ten kdo nemá rád, Váš dům šel spát, Vystavím zeď kolem tebe, Marita, Už bude šest, Jdou stáda jdou, Volání divokých husí a mnoho dalších. Svým pěveckým pojetím ovlivnil mnohé české zpěváky, ať již se jednalo o Richarda Adama či Milana Chladila.
Kariéru mu uťala nemoc
Již na počátku padesátých let Rudolfa Cortése našli filmaři. V roli zpívajícího dřevorubce se objevil ve filmové pohádce režiséra Bořivoje Zemana Pyšná princezna. Na písničku Pro pár stromů statný les si jistě vzpomene každý. Interpretoval ji právě Rudolf Cortés. A od té chvíle jej v menších a epizodních rolích mohli diváci spatřit pravidelně. Do konce páté dekády si ještě stačil zahrát Dalibora ze Smetanovy opery v životopisném snímku Václava Kršky Z mého života nebo coby Bárta zazpívat ve filmové revuální komedii Hvězda jede na jih režiséra Oldřicha Lipského. V šedesátých letech se objevil v takových dílech, jako byly Transport z ráje či Limonádový Joe. Naposledy se před filmovou kameru postavil v hudebním filmu Romance za korunu, kde ztvárnil sám sebe. Zpíval tenkrát s mladšími zpěváky píseň Karla Svobody a Zdeňka Borovce Nejmíň stárne klaun.
V té době již bojoval se zákeřnou Alzheimerovou chorobou. První příznaky se u něj objevily již v roce 1968. Nakonec se musel umělecké činnosti vzdát a na poslední léta odstěhovat do domova důchodců v Krásné Lípě. Když mu v necelých šedesáti letech přehrávali jeho desky, už nepoznal, který zpěvák to zpívá. Následkům obávané nemoci podlehl dne 12. prosince 1986. Bylo mu pouhých pětašedesát let. Zanechal po sobě tři děti, zpěvačku Dášu Cortésovou a syny Rudolfa a Davida. Ženatý byl dvakrát. Poprvé do svazku manželského vstoupil dne 22. prosince 1945 a za manželku si vzal Dagmar. V roce 1965 se ovšem rozvedl a vstoupil do manželství podruhé, tentokráte s Alenou. Ta se pak stala matkou jeho mladšího syna Davida.
Rudolfu Cortésovi bohužel nebyl dopřán posmrtný klid. Mohlo za to jeho netradiční příjmení. Exoticky znějící jméno Cortés vyvolávalo od počátku dohady a inspirovalo k vymýšlení řady všelijakých fám. Nejkrutější z nich se objevila v roce 1990. Tehdy byl nebohý zpěvák nařčen ze spolupráce s gestapem a z toho, že si své příjmení zvolil po šéfovi jednoho z ostravských oddělení gestapa, Josephu Cortesovi. Trvalo několik let, než dcera Dáša dosáhla toho, aby jméno jejího otce bylo očištěno.
Zdroje:
