Článek
Rudolf Deyl, toho jména mladší, snad nemohl být ani ničím jiným než hercem. Slávu na tomto poli si vydobyl již jeho otec Rudolf. Herečkami byly i jeho matka Marie Spurná a sestra Eva Deylová – Skálová.
Hrál již v němém filmu
Rudolf přišel na svět v Praze dne 6. července 1912. Před filmovou kamerou stál poprvé již v šesti letech. Po boku svého otce si zahrál v historickém dramatu Stavitelé chrámů. Psal se rok 1919, a tak film byl samozřejmě ještě němý. Přestože Rudolf Deyl starší svého syna k herectví přivedl již takto malého, nepřál si, aby šel v jeho stopách a od nejistého povolání jej odrazoval. Mladší Rudolf skutečně začal studovat na filozofické fakultě, touha hrát byla ale silnější. Školu po pouhých dvou semestrech opustil a bez jakékoliv průpravy vstoupil do souboru žižkovského divadla Akropolis. Postupně prošel několika dalšími scénami, včetně moravských divadel, až nakonec v polovině padesátých let zakotvil v Městských divadlech pražských. Těm již zůstal věrný až do svého předčasného skonu.
Rudolf Deyl mladší
Po svém otci, který byl hvězdou Národního divadla, zdědil nejen talent, ale také výrazný hlas. Zpočátku byl obsazován především do komediálních rolí. Později však zejména v inscenacích režiséra Alfréda Radoka prokázal, že bravurně zvládá rovněž charakterní herectví. Přesvědčivě dokázal ztvárnit role obyčejných malých lidí. Jeho projev byl střídmý a svým nezaměnitelným hlasem postavám dodával humor, citlivost a dobrosrdečnost. Divadlo měl nesmírně rád. „Na divadle je mi dobře, člověk se opravdu vyžije. Mám tu všechno. Role, z nichž i ta nejmenší je veliká, protože je dobře napsaná,“ řekl na toto téma v jednom ze svých dávných rozhovorů.
Velkou roli mu vyfoukl Antonín Novotný
Přestože poznal již éru němé kinematografie, na další roli na stříbrném plátně si musel počkat. Ucházel se sice již v roce 1932 o hlavní úlohu v dramatu Před maturitou, tvůrcům se ale více líbil Antonín Novotný. První malou roličku studenta Smíška v mluveném filmu tak dostal v roce 1934 v dramatu Hřích mládí. Pravidelně filmovat začal až za okupace. Stále se jednalo ale o zcela marginální úlohy. Rudolf Deyl se tak stal chasníkem Jírou v Janu Cimburovi, papírnickým příručím ve Zlatém dnu, hlasatelem ve Velké přehradě, podomkem Ondřejem v Hostu do domu, venkovským učitelem v Okouzlené, pacholkem Tomešem v Mlhách na blatech, dělníkem Karfou v Rozině Sebranci či strážníkem ve filmu Řeka čaruje.
Ve znárodněné poválečné kinematografii dostával již výraznější role, opravdu velké se ale nikdy nedočkal. S humorem sobě vlastním to později komentoval slovy, že tehdy u nás frčela éra filmových krasavců, takže to nebylo nic „pro nás malé a ošklivé“. Přesto dokázal vytvořit desítky výrazných vedlejších postav. Kdo by si jej nepamatoval z komedie Anděl na horách, kde ztvárnil vykutáleného rekreačního referenta Pulečka. V Hrátkách s čertem byl pro změnu čertem Belialem. V nezapomenutelné parodii Limonádový Joe se stal prohnaným majitelem saloonu Dougem Badmanem. Hrál i vojáka Nohu ve válečném dramatu Hvězda zvaná Pelyněk. K jedné z jeho posledních filmových rolí patřil děda Karpíšek v rodinném filmu Dědeček, Kyliján a já. V době natáčení mu bylo pouhých padesát čtyři let, do role dědečka se ale hodil, byl již velmi nemocný a bylo to na něm vidět. Filmový štáb se o něj po celou dobu velmi strachoval a bál se o něj i představitel vnuka Jožánka sedmiletý David Schneider, který k němu velmi přilnul.
Krále si již nezahrál
Navzdory podlomenému zdraví Rudolf Deyl ale nepolevoval ve své tvůrčí činnosti. Pracoval i pro rozhlas a televizi. A právě pro ni namlouval medvídky ze seriálu Pojďte pane, budeme si hrát!. Úlohu vypravěče po jeho smrti musel převzít František Filipovský. Stejně tak již nedokončil svůj poslední film. V pohádce Šíleně smutná princezna na něj vybyla role krále Dobromysla. Během natáčení zemřel na infarkt, který byl důsledkem zhoubného onemocnění. Před kamerou jej nahradil Bohuš Záhorský. V jednom ze záběrů k vidění ale přece jenom nakonec je. Je to v momentě, kdy se před palácem shromažďují nápadníci a královskou rodinu kamera zabírá z dálky.
Rudolf Deyl mladší zemřel v Praze dne 22. listopadu 1967 ve věku pouhých padesáti pěti let. Zanechal po sobě nejen svoji třetí manželku a dceru, ale bohužel také svého otce, který jej nakonec přežil o pět let. Dnes již oba významní herci společně odpočívají na Vyšehradském hřbitově.
Zdroje:
