Článek
Také za minulého režimu existovaly v naší zemi modelky, tehdy se jim ale říkalo manekýnky. Jejich zaměstnavatelem byl Ústav bytové a oděvní kultury, zkráceně nazývaný ÚBOK. Podnik inicioval vydávání čtvrtletníku Odívání a měsíčníku Žena a móda. Manekýnky do práce chodily každý den a měly pevný plat. Zkoušely se na nich modely, které byly nabízeny do výroby. Předvádět je jezdily po celé republice. Nemohly se přitom spolehnout na vizážistky ani kadeřnice, vše si musely obstarat samy. K dispozici měly pouze jednu švadlenu, která žehlila pomačkané kousky ošacení a pomáhala jim při oblékání.
Za hranicemi nás reprezentovaly jen ty nejlepší, Růžena mezi ně patřila
Elitní manekýnky mohly vyjíždět i do zahraničí. Takových však byla v Československu asi jen desítka. Patřila mezi ně i Růžena Poláková. Tmavovlasá kráska reprezentovala československou módu na úspěšném turné v libanonském Bejrútu, především ale trávila celý půlrok na světové výstavě EXPO v Montréalu. Do Kanady tehdy odjelo šest našich manekýn: Alexandra Heribanová, Renata Jirousová, Marie Pátková, Dana Silvínová, Marta Šafránková, a právě Růžena Poláková. Od dubna do října 1967 předváděly před návštěvníky z celého světa na dvě stě modelů. Ty sklízely obdiv díky preciznímu ušití, kvalitním látkám a originálním střihům. Československo si vedlo na výstavě velice dobře a před jeho pavilónem se tehdy tvořily tří až šesti hodinové fronty.
Růžena zdobila stránky časopisů (tady na snímku s Martou Šafránkovou, Růžena je na barevné fotografii)
Manekýnky tehdy ale rozhodně neměly na růžích ustláno. Ubytovány byly v tak zvané italské čtvrti, čtyřicet kilometrů od výstaviště. Na jedné ze zdejších továren bylo provizorně nastavěno patro ze sádrokartonu, některé pokoje neměly ani okna. Na tehdejší ubytování před časem zavzpomínala Marta Šafránková, která tehdy s Růženou Polákovou sdílela pokoj: „Když jsme se probudily, vůbec jsme netušily, jestli je ráno, nebo noc. V podivném zázemí s námi tehdy bydlely i manželky různých ředitelů, které jely do Montréalu dělat uklízečky, jen aby se tam dostaly. Stále jsme také byly pod dozorem, protože tam s námi byli ubytovaní tajní, tedy pracovníci Státní bezpečnosti. Z ubytovny jsme se musely přepravovat autobusem a metrem, což trvalo nejméně hodinu.“
Atmosféra přímo na výstavišti byla ale jedinečná. Generální komisař výstavy Miroslav Galuška vodil každou významnější delegaci na přehlídky, které se v československém pavilónu konaly každý den. Hosté byli výjimeční a slavní a manekýnky byly každému z nich představeny osobně. Poznaly tak kupříkladu i Roberta Kennedyho.
Ve filmu hrála manekýnky i historičku
Krásná Marta Poláková ale neunikla ani bedlivému oku filmařů, byť ve většině svých snímků hrála v podstatě samu sebe. Poprvé si před kameru odskočila v roce 1961, kdy se objevila v mimořádně zdařilém a mezinárodně proslulém absolventském snímku Věry Chytilové Strop. Filmový příběh byl z prostředí modelingu, ostatně sama Chytilová začínala jako manekýna. Hlavní hrdinka Stropu Marta zanechala studií a živí se předváděním módy. Záhy si ale začíná uvědomovat bezcílnost a zbytečnost své existence. V hlavní roli se představila již zmíněná Marta Šafránková, Růžena Poláková pak ztvárnila jednu z dalších manekýn.
Růžena pózovala i pro časopis Květy
Zajímavější roli dostala o dva roky později v jednom z nejslavnějších českých sci-fi filmů, dramatu Ikarie XB 1, kde si zahrála historičku Evu. Na další roli si musela více než deset let počkat, až v roce 1974 se v muzikálu Hvězda padá vzhůru objevila v úloze číšnice a manekýnky. Manekýnkou pak byla i ve sci-fi dramatu Temné slunce a v psychologickém filmu Útěky domů. Těmito snímky z roku 1980 se se světem kinematografie rozloučila.
Společný syn tragicky zemřel
Růžena byla prvně provdána jako Urbanová. Jejím druhým manželem se stal známý herec Ivan Vyskočil. Také on již měl za sebou jedno manželství. V roce 1968 se oženil s jistou Majkou. Svazek se rozpadl ale již po měsíci a herec jej později označil za studentskou nerozvážnost. Když se ženil podruhé, už byl mnohem rozumnější a vyzrálejší. S Růženou mu to vydrželo dvanáct let. Z manželství přišli na svět dva synové, Jakub a Jan. Jakub, majitel firmy BusLine, bohužel v roce 2022 spáchal za podivných okolností sebevraždu.
Zdroje:
