Článek
Kdo by neznal Scrata, roztomilou šavlozubou veverku z animovaného filmu Doba ledová. Poprvé se divákům představila v roce 2002. Nadevše miluje žaludy a aby se k nim dostala, udělá naprosto cokoliv. Její urputná snaha oblíbený pamlsek získat, bohužel často vede k nějaké té přírodní katastrofě. Navzdory této skutečnosti se roztomilá veveřička stala nadmíru populární postavou, nechyběla ani v dalších dílech série a dnes má status ikony. Kromě velkého plátna se veverčák Scrat objevil i v krátkých filmech, videohrách a všelijakých reklamách.
Vznikla ve fantazii svých tvůrců
Zatímco o ostatních animovaných postavičkách Doby ledové se vědělo, že v pradávných dobách skutečně žili, šavlozubá veverka byla pouhopouhým dílem filmařské fantazie. Scrat prostě neměl žádný blízký fosilní protějšek z reálného pravěku. Až po čase se ukázalo, že to není tak úplně pravda. V roce 2011 se oblíbená veverka dočkala svého opravdového dávno vyhynulého dvojníka. Jihoameričtí vědci v tom roce nelezli devadesát čtyři milionů let staré fosilní pozůstatky zvířete, které bylo šavlozubé veverce podobné jako vejce vejci. Obývalo území dnešní argentinské provincie Río Negro. Jeho vrstevníky a sousedy byli dlouhokrcí dinosauři.
Cronopio
Scratův předchůdce byl savec velikosti myši, měl dlouhý úzký špičatý čenich a šavlovitě zakřivené špičáky, kterými pravděpodobně propichoval těla hmyzu a další podobné drobné živočichy. Možná svůj chrup používal i při námluvách nebo v boji o teritorium. Duby ovšem na jídelníčku rozhodně neměl, tehdy ještě nerostly.
Také s veverkami pradávný tvoreček neměl pranic společného a nebyl příbuzný ani s jinou skupinou doposud žijících savců. Paleontologové jej pojmenovali Cronopio dentiacutus a včlenili ho do řádu dryolestidů, vymřelých savců, kteří jsou příbuzní jak vačnatcům, tak placentálním savcům.
Jméno mu dal spisovatel
Dryolestidi jsou známí i z jurské Evropy a Severní Ameriky, v Jižní Americe však přežili konec druhohor a vydrželi až do počátku kenozoika. Zpravidla se z nich nacházejí pouze zuby, ale tentokráte paleontologové objevili i dvě lebky. Nález tak posunul známou dobu výskytu těchto tvorů v Jižní Americe o šedesát milionů let hlouběji do minulosti.
Lebka zvířete
Rodové jméno maličkého šavlozubého savce je odvozeno od jedné z literárních postav známého básníka, novináře a spisovatele argentinského původu Julia Cortázara. Druhové dentiacutus znamená ostrozubý. Výrazné špičáky pradávného tvora shodou náhod skutečně připomínají slavnou postavu praveverky Scrata. Paleontolog Guillermo Rougier komentoval tuto zajímavou shodu slovy: „To jen ukazuje, jak rozmanití jsou starověcí savci, že si dokážeme jen představit nějakého bizarního tvora a později najít něco vypadajícího přesně jako on.“
Argentinští paleontologové prý skutečně zvažovali, že fosilii po slavném filmovém Scratovi pojmenují, nakonec si to ale rozmysleli.
Zdroje:
