Článek
Dvoudílný seriál Setina sekundy natočil v roce 1981 režisér Duccio Tessari. Krátce předtím ukončil Gustav Thöni svoji závodní kariéru a stal se trenérem. Děj sportovního dramatu námětově vychází z tragického osudu nadějného italského závodníka Leonarda Davida, který po pádu na lyžích skončil v kómatu, nikdy se již neprobral a po několika letech zemřel, a především z Thöniho legendárního sjezdu v Kitzbühelu v roce 1975, ve kterém skončil druhý za Franzem Klammerem. Vítězství mu uniklo o pouhou setinu sekundy.
Gustav Thöni v roce 1972
Nic se nemá vzdávat předčasně
Seriál vypravuje o italském reprezentačním týmu sjezdařů. Jeho někdejší tahoun, držitel zlaté olympijské medaile, vítěz světového poháru a několikanásobný mistr světa Gustav Thöni ukončil kariéru. Zbylá čtveřice závodníků raději po nocích flámuje, než aby se věnovala tréninku. Na závodech je to znát a všem čtyřem tak hrozí vyhazov z reprezentace. Jejich poslední nadějí je návrat Gustava do týmu. Ten se přes počáteční neochotu skutečně nechá přemluvit a vyráží s týmem do Kitzbühelu, aby sjeli obávanou trať Streif na hoře Hahnenkamm. Během závodu utrpí těžký pád jejich kamarád a poraní si míchu. Gustav proto v další sezóně musí trénovat tak, aby sobě, celému týmu a především ochrnutému kamarádovi dokázal, že nic se nemá vzdávat předčasně. Snímek nabídl především detailní pohled do zákulisí náročných tréninků a vnitřních bojů, které sjezdaři svádějí před každým závodem sami se sebou.
Lyžoval od tří let
V hlavní roli se představil skutečný Gustav Thöni, který tak do dějin kinematografie vstoupil jako herec jedné jediné role. Především se ale zapsal do historie sjezdového lyžování. Gustav, někdy uváděný také jako Gustavo, se narodil dne 28. února 1951 v italském Stilfs do rodiny hoteliéra. Lyžovat začal již ve svých třech letech v okolí hotelu svých rodičů. Zpočátku ho trénoval otec, brzy však začal dosahovat vynikajících výsledků v juniorském sjezdovém lyžování a získal titul ve sjezdu, v obřím slalomu a speciálním slalomu. Odsud byl již jen krůček k italské reprezentaci. A i tady se mu mimořádně dařilo. Dodnes je Thöni považován za jednoho z největších mistrů všech dob v alpském lyžování díky svým čtyřem vítězstvím ve Světovém poháru, pětinásobnému titulu mistra světa, zlaté olympijské medaili a mnohým dalším podobným úspěchům.
Gustav Thöni v roce 1975
Thöniho sláva byla taková, že dala vzniknout jedné z městských legend, podle které na Streifu závody dokončil pouze s jednou lyží poté, co tu druhou ztratil na úseku zvaném Hausbergkante. On sám ale později tuto fámu popřel. Dalším potvrzením věhlasu, kterému se v nejúspěšnějších letech těšil, je skutečnost, že byl společně s dalšími italskými celebritami té doby zmíněn v písni Nuntereggae più. Významně tak díky své popularitě přispěl k rozšíření a oblibě alpského lyžování ve své vlasti.
Trénoval Tombu, pak se vrátil k hoteliérství
Thöniho aktivní kariéra probíhala v rozmezí let 1969 až 1980. Po jejím ukončení se stal trenérem. Devět let osobně trénoval další legendu, a sice Alberta Tombu. V druhé polovině devadesátých let se stal trenérem italského národního týmu, nejprve jako technický ředitel mužského týmu a později jako generální manažer všech italských národních týmů, jak mužských, tak ženských. Dne 26. února 2006 byl jedním z osmi italských sportovců, kteří nesli olympijskou vlajku během závěrečného ceremoniálu zimních olympijských her v Turíně. V současné době ve svém rodišti provozuje již zmíněný rodinný hotel a má zde vystavenu svoji sbírku trofejí.
Rodinný hotel zdobí Gustavův podpis
V seriálu se kromě Gustava Thöniho objevila celá řada dalších známých italských sjezdařů. Diváci tak mohli kupříkladu spatřit Renata Antonioliho, Maria Cotteliho a Cesara Anziho. Na českém dabingu se podíleli Petr Štěpánek, Vlastimil Zavřel, Vítězlav Jandák, Marcel Vašinka, Ivan Luťanský a Ivana Andrlová.
Film ve své době vzbudil velký zájem diváků, líbil se i v Československu. Na rozdíl od dobových televizních přenosů totiž ukazoval závody alpského lyžování v nevídaných barvách a ostrosti záběrů. Dnes přibližuje jedinečnou atmosféru tehdejšího profesionálního lyžování. Doboví filmoví kritici ale snímek nehodnotili příliš kladně.
Zdroje:
