Článek
„Tvé místo je v pekle,“ říká jedna z mnoha filmových obětí Tana Cariddiho. „Jediné peklo, které existuje, je svět, ve kterém žijeme,“ odpoví Tano a stiskne spoušť. Tano Cariddi byl jednou z nejďábelštějších a zároveň nejzajímavějších postav slavného italského seriálu Chobotnice. Objevil se ve třetí sérii a byl nejdéle žijící postavou seriálu. Bankéř mafián a šedá eminence se nakonec v posledním vzpurném gestu vůči své věčné pronásledovatelce, soudkyni Silvii Conti, vrhne do žhavého kráteru Etny, přičemž s sebou bere archiv třicetiletých svědectví o zločinech mocných. Vysmívá se tak státu i chapadlům chobotnice. Jeho konec znamená nejen konec seriálu, ale také konec jedné éry historie mafie. Mafiánovi vdechl život italský herec Remo Girone, pro kterého role znamenala vrchol popularity.
Remo Girone
Odborník na daňové ráje
Tano Cariddi měl skutečnou předlohu, byl jí italský bankéř a zločinec Michele Sindona. Sindona se narodil dne 8. května 1920 v Patti na Sicílii. Oba jeho rodiče pocházeli z jihu. Otec byl neapolský květinář, matka byla Siciliánka. Měl přísně náboženské vzdělání. Studoval u jezuitů a dělal vše možné, aby zaplatil školné. Pracoval jako písař, stal se účetním asistentem a nakonec i úředníkem na daňovém úřadě v Messině. Posléze se zapsal na univerzitu, kde v roce 1942 absolvoval práva. Pracoval v advokátní kanceláři, pak jej ale dostihla válka a americké nálety. Přestěhoval se proto do Milána a tam se začal pomalu a jistě psát jeho neskutečný příběh. V roce 1946 si Sindona otevřel daňovou poradenskou firmu. Již v padesátých letech byl jedním z nejvyhledávanějších účetních v lombardské metropoli. Čile působil na akciových trzích a zajímal se o různé daňové ráje, které doporučoval svým klientům. Brzy nashromáždil nemalý kapitál a patřil k nejbohatším mužům v Itálii. Jako první zavedl na italský akciový trh nástroje, které se do té doby používaly ve Spojených státech, především nabídky převzetí.
V šedesátých letech se začaly objevovat první stíny, které ale na veřejnost pronikly až o deset let později. Michele Sindona se ve skutečnosti stal důvěrným daňovým expertem Joea Adonise, který byl v těchto letech vyhoštěn ze Států a pobýval v Miláně. Adonis byl propojen s mafiánským bossem Luckym Lucianem a americkou zločineckou rodinou Genovese. Šestá dekáda byla však také dobou, kdy Sindona vybudoval své finanční impérium. V roce 1960 získal kontrolu nad většinovým podílem v Banca privata Finanziaria, která v následujících letech fungovala jako most pro většinu jeho operací. Již na konci šedesátých let se začala objevovat první obvinění. V roce 1967 jej americký Interpol obvinil z praní špinavých peněz ze světového obchodu s drogami a upozornil na Sindonovy vazby na americkou Cosa Nostru. Italská strana ale zatím nereagovala, neexistovaly totiž důkazy o nelegální činnosti.
Poradcem Vatikánu a členem tajné lóže
Na počátku sedmdesátých let Sindona převzal kontrolu nad Vatikánskou bankou a stal se poradcem Vatikánu, jelikož papež Pavel VI. po něm chtěl rady týkající se vatikánského investičního portfolia. Ve stejné době se stal členem tajné zednářské lóže nazývané Propaganda Due, založené v roce 1877, kterou v roce 1970 přetvořil sympatizant s fašismem velmistr Licio Gelli v antikomunistickou, radikálně pravicovou zločineckou organizaci. Její členové si říkali frati neri, tedy černí mniši, protože při svých obřadech nosili černé hábity. Členem lóže byl i pozdější italský premiér Silvio Berlusconi.
Pavel VI.
Něco se ale začalo dít a Sindonovi se nepodařilo dosáhnout převzetí Italské společnosti pro jižní dráhy, které již nějakou dobu připravoval. Prezident společnosti Mediobanca Enrico Cuccia převzetí nepovolil. S neúspěchem nabídky na koupi ztratil Sindona možnost nahradit Cucciu a ovládnout rozsáhlé impérium, které zahrnovalo i samotnou Madiobancu. Navzdory tomuto zádrhelu Sindona v roce 1972 získal kontrolní podíl jedné z nejdůležitějších bank ve Spojených státech, Franklin National Bank of Long Island. V té době byl králem. Pro veřejné mínění, pro tisk a samozřejmě pro politiku. Časopis Fortune ho nazval „jedním z nejbrilantnějších podnikatelů na světě“, podle Forbesu byl „nejbrilantnějším italským finančníkem poválečného období“, zatímco předseda vlády Giulio Andreotti ho v roce 1974 nazval „zachráncem liry“.
Za zachránce zlosynem
Ale právě od tohoto roku začaly jeho potíže. Problémy, se nejprve týkaly Franklin National Bank, která zkolabovala v roce 1974, způsobila kolaps akciového trhu a stáhla s sebou i Bancu privata Finanziaria. Italská justice se probrala v roce 1975 a vydala na Sindona dva zatykače. Obviněn byl z podvodného bankrotu. Finančník zareagoval po svém a prohlásil, že se stal obětí spiknutí, které zosnovali jeho rivalové z ekonomického a politického světa. To mu ale nikdo nevěřil. Jeho postava prochází v médiích zvratem. Ten, kdo byl ještě před nedávnem čarodějem světových financí, se náhle mění v bezohledného zločince.
Giorgio Ambrosoli
Již od roku 1971 jeho činnost přitom prošetřovala Italská centrální banka. V roce 1974 jmenovala komisaře Girogia Ambrosoliho, aby převzal vedení Sindonovy banky a zkoumal nečisté operace a zfalšované účetní záznamy. Jeho práce byla brzděna nátlakem, pokusy o úplatky a hrozbami. Ambrosoli se ale zastrašit nedal. Stálo jej to život. Sindona si v létě roku 1979 najal vraha a ten Ambrosoliho zabil.
Michele Sindona a Roberto Venetucci, souzeni během procesu za vraždu Giorgia Ambrosoliho
O měsíc později Sindonu začala vyšetřovat v souvislosti s pádem Franklin National Bank i americká FBI. Sindonovi se podařilo uprchnout z New Yorku s falešným pasem do Vídně a odtud se přemístil do Palerma. Zde zorganizoval fingovaný únos, který se ale ukázal jako neúspěšný. O několik měsíců později kapituloval,vrátil se do New Yorku, kde se vzdal úřadům v telefonní budce na Manhattanu. V roce 1980 byl ve Státech odsouzen na základě více než šedesáti obvinění, včetně křivé přísahy, podvodu a zpronevěry bankovních prostředků. Zatímco byl zavřený v amerických federálních věznicích, byl odsouzen rovněž v Itálii. Nejprve k dvaceti pěti letům vězení a posléze na doživotí, za podnícení Ambrosoliho vraždy. Z Ameriky byl nakonec vydán do Itálie a umístěn do supervěznice Voghera. Dne 20. března 1986 spáchal na své cele sebevraždu vypitím šálku kávy s kyanidem draselným. Upadl do kómatu a o dva dny později zemřel v nemocnici. Tak se uzavřel osud jednoho z největších mafiánů, skutečného Tana Cariddiho.
Zdroje:
