Článek
Komediální seriál Soudce Stokroč, který nesl podtitul Pamflety z tribuny, vznikl v produkci Československé televize. Postava fotbalového rozhodčího Jakuba Stokroče nebyla divákům neznámá. Objevovala se již dříve v časopisu Stadión. Tamní sportovní komentáře tohoto fiktivního sudího pravidelně doprovázela fotografie herce Lubomíra Lipského. Psal je publicista a spisovatel Vladimír Škutina. Televizní podobu získal Stokroč v roce 1967. Realizace se ujal režisér Vladimír Brebera, který nebyl na poli televizní a filmové tvorby úplným nováčkem. Již v roce 1962 natočil krátkometrážní snímek, povídku L. N. Tolstého Kolik půdy člověk potřebuje. Jednalo se v podstatě o záznam přednesu Vladimíra Šmerala. V roce 1966 natočil celovečerní film Tak blízko nebe, který pojednává o smutných láskách jedné servírky z hotelu Moskva v tehdejším Gottwaldově. Brebera měl zkušenost i z druhé strany kamery. Ve stejném roce si zahrál v jednom z příběhů ze série o detektivu Martinovi, a sice v dílu Martin a červené sklíčko.
Sudího Jakuba Stokroče si zahrál Lubomír Lipský
Scénář napsal Škutina, točilo se ve studiu
Za scénářem Soudce Stokroče stál i v tomto případě Vladimír Škutina. Z jeho pera vzešlo celkem třináct dílů, realizováno jich bylo nakonec pouze šest. Přibližně desetiminutové epizody byly natáčeny v televizním studiu, v dekoracích navozujících dojem hotelového pokoje. V něm Lubomír Lipský coby fotbalový rozhodčí Jakub Stokroč glosuje aktuální události z prostředí vrcholového fotbalu, hovoří o svých názorech na tento sport a vypravuje i různé anekdotické příběhy ze svého působení coby sudího ve fotbalových zápasech, který musí čelit nenávisti hráčů i diváků. Vyprávěné monology Lipského byly prokládány kreslenými karikaturami a zvukovou kulisou. Jako hosté se na pokoji objevovali i další herci a herečky. Hned v druhé epizodě tak do děje vstoupila krásná Olga Schoberová, která ztvárnila svůdnou vyděračku. Kromě ní se v seriálu divákům představili i Vladimír Hrubý, Vítězslav Černý, Karolina Slunéčková či František Hanus.
V seriálu se objevila i Karolina Slunéčková
Československá televize seriál zařadila do vysílání v září roku 1967, uveden byl vždy v sobotu v hlavním vysílacím čase, krátce po osmé hodině večerní. První díl byl premiérově uveden 2. září a nesl název S chybami pískal Jakub Stokroč. Další díly se jmenovaly Vyděračka, Natržené sako, Pozor, zlý pes, Autosugesce a Chataři. Vysílání ovšem skončilo již čtvrtým dílem, který se na televizních obrazovkách objevil dne 23. září 1967. Zbylé dva natočené díly již odvysílány nebyly.
Kritika se na seriálu smlsla
Československá televize seriál stáhla poté, co se na jeho adresu snesla nemilosrdná kritika. Přijetí bylo skutečně velice negativní. Kritik Jiří Pittermann v Rudém právu napsal, že základní myšlenka pořadu sice nebyla špatná, ale její provedení bylo „ve všem všudy nedonošené“ a ani zkušený Lubomír Lipský nebyl ve svém projevu jistý. Pittermann na závěr uvedl, že tento seriál celkově považuje „za výraz značné autorské, a především dramaturgické nezodpovědnosti“.
Hned v druhém díle si Olga Schoberová zahrála podvodnici
Ani komentář v Literárních novinách nevyzněl pro seriál dobře. Autorovi připadalo, že příběh ani vtip ve vyprávěné anekdotě nepostřehl. Lidová demokracie pro změnu označila první díl za zklamání a zkritizovala statickou podobu pořadu, což seriálu „ubíralo na zajímavosti i dopadu“ a „setřelo jeho pointu“.
To vše nebylo nic proti tomu, jak nový televizní počin sepsul kritik Michal Novotný z Mladého světa. Soudce Stokroče označil rovnou za nejhorší televizní seriál posledních pěti let. Seriál tak putoval do archivu dřív, než jej diváci mohli shlédnout celý a další díly se již nikdy nenatočily.
Režisér si již neškrtl
Režisér seriálu Vladimír Brebera po roce 1967 již žádnou další příležitost nedostal, není ovšem jasné, zda za tím stál neúspěch seriálu, nebo byly důvody politické a ze scény tak zmizel v roce 1968, tak jako se to stalo celé řadě jeho uměleckých souputníků. To byl ostatně případ i scénáristy Škutiny, který své největší popularity dosáhl cyklem rozhovorů Co tomu říkáte, pane Werichu?, vysílaných v průběhu roku 1968. Stal se jednou z nejvýraznějších osobností Pražského jara, byl protagonistou protiokupačního televizního vysílání v srpnu 1968. O rok později byl zatčen a vyšetřován, zprvu ve vazbě, poté na svobodě. Roku 1971 byl odsouzen a vězněn až do roku 1974. Po vystěhování z Československa v roce 1978 žil v Curychu, spolupracoval s nakladatelstvími Konfrontace a Polygon, psal divadelní komedie a knihy, spolupracoval s redakcemi Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. Domů se vrátil v roce 1990.
Zdroje:
