Článek
Sympatická Stanislava přišla na svět v Praze. Stalo se tak dne 29. května roku 1956. Zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že jednou bude patřit mezi populární televizní tváře. Vystudovala práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v oboru si našla i práci. Byla vdaná a z manželství vzešly dvě děti, syn Filip a dcera Kristina. Pak jí však jednoho dne do ruky přišel inzerát. „I mě potkal inzerát na konkurz programové hlasatelky. A i když už jsem měla své normální povolání, pracovala jsem jako právnička pro právnickou fakultu, tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Konkurz jsem vyhrála a to byla pro mě výzva. Řekla jsem si, proč ne. K původní profesi se můžu vždycky vrátit. Kdybych to nezkusila, asi bych si to jednou v životě hodně vyčítala,“ vzpomínala na okamžiky, které jí doslova obrátily život vzhůru nohama Stanislava.
Syn se za ni styděl
Televizní hlasatelky bývaly v dobách své existence nesmírně populární. Lidé je spatřovali na obrazovkách pravidelně a stávaly se jejich vzory. Byly vždy krásně oblečené, upravené, měly kultivovaný projev. V polovině osmdesátých let tak doplnila jejich řady i právnička Stanislava. Na svůj první pracovní den v televizní hlasatelně nezapomněla nikdy. „To si asi pamatují všichni. U mě to bylo 15. října 1985 dopolední vysílání pro mateřské školy. Pořad se jmenoval Zadními vrátky do zoologické zahrady za zvířátky. Tehdy jsem se střídala s kolegyní Evou Dudkovou, která už byla ostřílenou hlasatelkou. Tenkrát chodil můj syn do mateřské školky a zrovna se na mě díval. Styděl se za to a nechtěl se ke mně znát a zapřel u paní učitelky, že jsem jeho maminka.“
Stanislava do hlasatelny rychle a bez problémů zapadla. Z téměř výhradně ženského kolektivu měla zpočátku trochu obavy, ukázaly se ale jako neopodstatněné. „Vím, že mi to třeba lidi nevěří, že mezi ženami nemusí probíhat konkurenční boj. U nás opravdu neprobíhal, dokonce jsme se všechny velmi skamarádily,“ vysvětlovala v jednom z rozhovorů. Novou hlasatelku si diváci brzy oblíbili. Měla i řadu ctitelů, ostatně tak jako většina žen v hlasatelně. „Dokonce jsme měly všechny jednoho, který střídavě psal každé z nás. Ale já už si to vůbec nepamatuju. Ctitelé byli, pozvání na rande či svatbu také, ale to už je tak dávno. Navíc já byla v té době už vdaná a šťastná,“ přiznala Stanislava.
Práce ale byla náročná, zabrala mnoho času. Stanislava ji jako maminka dvou dětí navíc musela skloubit s péčí o rodinu. Vše musela doma dopředu pečlivě naplánovat. Pomáhali jí naštěstí všichni, především manžel a rodiče. Dalo se to tak naštěstí vše zvládnout i bez chůvy.
O práci se jí léta zdálo
Na postu televizní hlasatelky setrvala Stanislava Lekešová až do roku 1998. „Musím přiznat, že se mi o tom docela ještě zdá, že jsem v hlasatelně nebo že si musím napsat služby. Na to se prostě nedá zapomenout. Byla to krásná etapa mého života a já na to moc ráda vzpomínám. Krásné chvíle se sympatickými lidmi,“ říkala poté novinářům.
Právě v roce 1998 se stala jednou z moderátorek magazínu Sama doma. Vedle televizního působení moderovala rovněž rozhlasové pořady. Působila kupříkladu v Českém rozhlase nebo v rádiu City. Na Frekvenci 1 uváděla společně s dalšími kolegyněmi, a sice Hanou Heřmánkovou, Marií Tomsovou, Marií Retkovou a Milenou Vostřákovou pořad Dámský klub. Na rozhlasu oceňovala jeho nezávislost na vzhledu moderátora, který se nemusel tak úzkostlivě starat o to, zda je vhodně oblečen a upraven.
Volný čas trávila Stanislava Lekešová nejraději na lyžích, na kolečkových bruslích nebo na zahradě. Práce pro ni byla relaxem, nejvíc si prý odpočinula se sekačkou. Zpráva o její smrti přišla jak blesk z čistého nebe. O tom, že je vážně nemocná totiž s nikým z okolí, kromě rodiny, nemluvila. Jednoho dne odešla z práce a už se nevrátila. Kolegové i diváci byli v šoku. Zemřela na druhý svátek vánoční roku 2019. Bylo jí pouhých šedesát tři let. Příčinou jejího skonu byl agresivní typ rakoviny. Přestože již není s námi, na její zářivý úsměv a uklidňující hlas diváci jen tak nezapomenou.
Zdroje:
