Článek
Václav Špidla byl pražský rodák. Na svět přišel dne 28. září 1922. Herectví jej upoutalo již v dobách nacistické okupace. Začínal s ním, tak jako mnoho jiných jeho vrstevníků, u kočovných společností. V rozmezí let 1942 a 1943 prošel rovnou několika takovými. Hrál u Ryse, Nechyby, Nádhery i Rovenského. Na konci války byl totálně nasazen.
Stal se posilou Vinohradského divadla
Po osvobození jeho lásce k divadlu již nic nestálo v cestě. Než nastoupil do kamenného divadla, rozhodl se ale nejprve herectví vystudovat. Přihlásil se na dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze a ve studiích pokračoval na DAMU. Jako herec prošel nejprve studentským divadlem DAMU Diskem, poté vystupoval v Divadle 5. května.
V roce 1948 nastoupil do souboru Vinohradského divadla. Úzce tu spolupracoval s režisérem Jiřím Frejkou, jehož byl oblíbeným žákem.
Frejka byl jednou z nejvýznamnějších osobností české meziválečné divadelní avantgardy. Po skončení války byl jmenován uměleckým ředitelem Vinohradského divadla, kde se zaměřil na vybudování kvalitního hereckého souboru. Po roce 1948 repertoár divadla přizpůsobil politické situaci a zaměřil se na sovětské autory. Byť byl sympatizantem komunistické strany a od roku 1948 dokonce jejím členem, stal se předmětem veřejné kritiky. Divadlo se dostávalo stále více a více pod ideologickou kontrolu státu. Proti Frejkovi se postavily odbory, kádrové vedení i stranická organizace. Byla mu vytýkána nespolehlivost v období protektorátu, styky se zahraničím i zanedbávání stranických povinností. V roce 1950 byl na základě stranických prověrek propuštěn z funkce šéfa činohry. Na jeho kádrování se z pozice předsedy KSČ podílel bohužel i jeho někdejší oblíbenec Václav Špidla.
Zlákala jej režie
Po Frejkově odchodu bylo Vinohradské divadlo rozkazem ministra obrany Alexeje Čepičky přiděleno československé armádě. Jeho charakter se tak ze dne na den zásadně změnil. Václav Špidla setrval v souboru až do roku 1954. Následně se začal věnovat především divadelní režii. Byl angažován jako režisér a herec v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde byl na počátku šedesátých let dokonce šéfem činohry. V roce 1963 odešel do Národního divadla, kde setrval devět let. Po srpnové okupaci v roce 1968 byl vyloučen z KSČ. Poslední léta života působil jako režisér v kladenském Divadle Jaroslava Průchy.
Vzhledem ke svému častému mimopražskému angažmá byl pro film jako herec často nedostupný. Na plátnech kin se tak příliš neobjevoval, když už se tak stalo, hrál především malé role. Svůj filmový debut si odbyl v roce 1948 v nesmrtelné komedii Hostinec U Kamenného stolu, kde mu připadla komická úloha bankovního účetního Badalce zvaného Gaston, který se neúspěšně dvoří krásným sestrám Aleně a Věře.
Filmovým nepřítelem husitů
Své největší filmové role vytvořil v historických filmech z husitskou tématikou. Ve Vávrově Proti všem se divákům představil coby zrádný a chamtivý mladý český šlechtic Oldřich z Rožmberka, který se rozhodne obléhat samotný Tábor. Nakonec mu nezbude nic jiného, než si zachránit život zbabělým útěkem. V Daňkově válečném dramatu Spanilá jízda v roli norimberského markraběte Fridricha z Hohenzollernu opět zradí husity a obklíčí je svými vojsky. Třetí velkou úlohu mu svěřil režisér československé nové vlny Evald Schorm. Obsadil jej do role věčně nespokojeného holiče ve svém psychologickém podobenství Den sedmý – osmá noc.
Kromě těchto filmů byl k spatření v drobných úlohách ve filmech Revoluční rok 1848, Zvony z rákosu, Veselý souboj, Anna Proletářka nebo v dramatu A pozdravuji vlaštovky. Úplně naposledy si před filmovou kameru stoupl v roce 1976 v epizodní roličce žáka večerní školy v komedii Marečku, podejte mi pero! v roce 1976. S televizí spolupracoval minimálně. Působil ale také jako herec a režisér v rozhlase. Zemřel v Praze dne 21. června 1979 ve věku pouhých padesáti sedmi let. Jeho manželkou byla Dagmar Špidlová, která po příchodu z Plzně do Prahy v polovině šedesátých let pracovala na katedře marxismu-leninismu Vysoké školy chemicko-technologické. Synem je pak známý politik Vladimír Špidla.
Zdroje:
