Článek
Krásná modrooká blondýnka s dolíčkem na bradě a obrovským sex-appealem pocházela z východního Slovenska. Na svět přišla 29. ledna 1952 v třicetitisícových Michalovcích. Už coby malá holčička snila o kariéře zpěvačky a za svým snem si tvrdě šla. Chodila do baletu, na krasobruslení, do lidové školy umění. Ve čtrnácti sebrala odvahu a oslovila hudebníka Otakara Krásenského s tím, zda by se nemohla připojit k jeho swingovému orchestru. Krásenský ji neodmítl. Vyzval ji, aby mu zazpívala. Z jejího zpěvu byl u vytržení, navíc si jako hudební manažer byl dobře vědom toho, že mladinká dívenka má ještě jednu obrovskou devízu. Je neobyčejně krásná a mužským posluchačům se bude líbit. Do orchestru ji okamžitě přijal. Problém ale nastal ve chvíli, kdy se o Valériině iniciativě dozvěděli rodiče. Ti byli velmi přísní a pro svoji dceru si představovali zcela jinou kariéru, navíc ani nesouhlasili s tím, aby vystupovala takto mladá. Valérie se ale nevzdala a zpívala s orchestrem bez jejich vědomí.
Stala se nástupkyní Heleny Vondráčkové
Další úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1968 na festivalu Mladá píseň Jihlava skončila druhá. Soutěž Talent v České Třebové dokonce vyhrála. Vystoupení navíc natáčela i Československá televize a Valérie padla do oka šéfovi pražského Rokoka Darku Vostřelovi, který zrovna řešil velký personální problém. Na volnou nohu odcházela trojice zpěváků – Václav Neckář, Helena Vondráčková a Marta Kubišová, kteří začínali vystupovat v Golden Kids. Darek Valérii okamžitě nabídl místo za Helenu Vondráčkovou. Pro rodiče to byl naprostý šok. Dcera studovala teprve druhý ročník gymnázia, navíc by měla odejít do Prahy. Domluva ale nepomohla, a tak nakonec ustoupili. Do Prahy se s Valérií přestěhovala maminka a babička, aby na ni dohlédli. Změna to byla i pro samotnou Valérii. Musela začít znovu od píky, naučit se česky, zvykat si na život ve velkém městě a na nemilosrdný svět šoubyznysu. Vzdělání už bohužel nedokončila.
Valérie Čižmárová
Ve stejné době se hvězdami Rokoka stali i Waldemar Matuška, Jitka Zelenková a Laďka Kozderková. V Rokoku Valérie zůstala do násilného ukončení činnosti divadla v roce 1972 a účinkovala téměř ve všech tamějších muzikálech. Darek Vostřel pro ni napsal její největší a nejznámější hit, písničku s názvem Léta letí. Song z roku 1971 je českou verzí zahraničního hitu Looky Looky. Postupem času si zpěvačka vytvořila specifickou image. Ráda chodila oblékaná v pánském stylu, trochu jako Marlene Dietrich. Nosila černý oblek, pánský klobouk a barevné kravaty. Na přitažlivosti jí to ale neubralo, spíše naopak. Jejím velkým obdivovatelem byl mimo jiné Vladimír Menšík.
Samostatná dráha nevyšla, vztah také ne
Valérie se po zániku Rokoka pokoušela o samostatnou dráhu. Tyhle pokusy jí vydržely po zbytek života, ale nikdy nebyly moc úspěšné. Nějakou dobu vystupovala v Západním Německu. Dílčí úspěchy slavila v televizním pořadu Schlagerstudio. Po návratu zpívala od roku 1973 sólově s vlastní hudební skupinou pod vedením Svatopluka Čecha. S programem jezdila jen dva roky. „I když jsem zpívala písničky, které mi seděly, začalo se mi stýskat po divadle,“ prohlásila tenkrát. Do pracovního života jí v té době velmi zasahoval její manžel, lékař, kterému bezmezně podléhala. O krásnou blondýnku byl ze strany mužů vždy velký zájem. Zpěvačka se však soustředila především na hudbu. Později se přece jenom vdala. S manželem toužili po dítěti, příroda ale chtěla jinak. Valérie potratila a znovu se jí již otěhotnět nepodařilo. Manželství to neustálo a skončilo rozvodem.
Zázemí v rodině zpěvačka sice nenašla, nalezla ale pracovní jistotu. V březnu 1975 se stala členkou Divadla Semafor. Angažmá jí tam nabídl Miloslav Šimek. V sedmdesátých letech si půvabné zpěvačky všiml i film. Zazpívala si v populárních veselohrách Holky z porcelánu nebo Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Před kamerou se objevila v úloze zpěvačky ve filmu Já to tedy beru, šéfe, později si zahrála paní Lili v dramatu Smrt krásných srnců.
V konkurenci nedokázala obstát
Po změně režimu v 90. letech začala její kariéra rychle upadat. V roce 1990 odešla se skupinou kolem Miloslava Šimka ze Semaforu do nově založeného Divadla Jiřího Grossmana, kde zůstala až do rozpuštění souboru v roce 1994 a kde pak příležitostně účinkovala ještě v letech 1996 a 1997 v představení Pohoda Vánoc a Pohoda všedního dne se svým recitálem a pro Českou televizi natáčela pořady Kavárna u Uršuly s Miloslavem Šimkem a Uršulou Klukovou.
Na hudební scéně té doby se ale objevila celá řada nových tváří a hlasů a vrátili se na ni i ti, kteří dlouhá léta vystupovat nemohli. Především ale byla najednou dostupná muzika z celého světa. V tom měli výhodu zpěváci na Slovensku, kteří byli odjakživa nuceni konkurovat západní produkci vlastní kvalitní tvorbou. Vídeň byla příliš blízko a přívalu cizí hudby se nedalo zcela zabránit.
Valérie Čižmárová
Valéria absolutně netušila, jak svoji zašlou slávu obnovit. Propadala beznaději a zoufalství. Na konci devadesátých let začala mít psychické i zdravotní problémy. Občas i pila. Začalo ji zlobit srdce, skončila v invalidním důchodu. Později se přidaly i potíže se štítnou žlázou. Valérie je ale odmítala řešit. Z lékařů prý měla až panickou hrůzu. Operace se bála. Těžce dýchala a pak i špatně mluvila. Na konci života jí byl velkou oporou nový partner, saxofonista Pavel Kondelík, ani on ji ale nedokázal dostat do nemocnice. Nakonec zemřela v pouhých třiapadesáti letech. Stalo se tak dne 7. března 2005. Příčina úmrtí není známa, možná to byl neléčený nádor, možná strach z budoucnosti, pocity beznaděje a ztráta chuti do života.
Zdroj:
