Článek
Věra Helena Hrubá se narodila v Praze dne 12. července blíže neznámého roku. Uvádí se rozmezí let 1919 až 1923, ale zatímco přesné denní datum je známo, rok paradoxně skutečně znám není. Herečka o roku narození neustále mlžila, měla tedy nejspíše snahu si několik let ubrat. Nejpravděpodobněji se tedy jeví rok1919, čemuž napovídají i další životní data. Věřiným otcem byl bohatý šperkař a předseda Spolku klenotníků Rudolf Hrubý. Dětství trávila u Berounky a ve velmi útlém věku se zapsala do baletního kurzu. Vzdělání získala v německém ženském klášteře v Doksech a od roku 1932 se začala učit bruslit. Základní pokyny přitom získala pouze od bratra Rudyho, pozdějšího amerického producenta.
Věra Hrubá v roce 1935
Na hákovém kříži by raději bruslila
Věru ale bruslení chytlo, byla v této disciplíně opravdu výborná a záhy se stala reprezentantkou Československa v krasobruslení. Postupně se umístila na patnáctém a na sedmém místě na Mistrovství Evropy. Na Zimních olympijských hrách v německém Garmisch – Partenkirchenu v roce 1936 skončila na sedmnáctém místě. V průběhu her se setkala s Adolfem Hitlerem, kterého, jak později sama tvrdila, urazila. Nacistický vůdce byl údajně talentovanou blonďatou kráskou uchvácen a nabídl jí, zda by „nechtěla bruslit pro hákový kříž“. Věra se chlubila: „Podívala jsem se mu přímo do očí a řekla jsem, že bych raději bruslila na hákovém kříži. Führer zuřil.“
Věra pak odcestovala do Spojených států a účinkovala v ledních revuích. Už v této době poprvé zaujala filmaře. Zástupci RKO Radio Pictures, předního výrobce filmů té doby, ji zvali na kamerové zkoušky. Lákavou nabídku odmítla, měla se totiž vdávat. Po návratu do Prahy na ni ovšem čekala studená sprcha. Snoubenec byl poloviční žid a jeho rodina sňatek s katoličkou rázně zatrhla. Pak již události nabraly rychlý spád. Věře se doslova za pět minut dvanáct, dne 15. března 1939, podařilo společně s matkou nastoupit do posledního letadla, které stačilo vzlétnout dřív, než nacistická vojska ovládla Prahu.
Chtěli z ní udělat druhou Sonju Henie
Dámy doletěly do Paříže a následně se zaoceánskou lodí přepravily do New Yorku. Věra se po příjezdu připojila k bruslařské show nazvané Ice Vanities a záhy upoutala pozornost dalšího filmaře, tentokráte prezidenta společnosti Republic Pictures Herberta Yatese. Yates byl uchvácen Věřiným talentem i vzhledem a věřil, že by mohla být stejně úspěšná jako krasobruslařka Sonja Henie, která se stala jednou z hlavních hereckých hvězd ve společnosti 20 th Century Fox. V roce 1941 proto obsadil Věru a celou společnost Ice Vanities do hudebního filmu s názvem The Ice Capades. Kritici snímek popsali jako „čiré okouzlení na ledu“. Věra byla zmíněna spolu s pěti dalšími krasobruslaři jako „spektakulární“. Yates Věře doporučil, aby zhubla a doučila se angličtinu. V roce 1943 s ní pak podepsal dlouhodobou smlouvu, jež jí zaručovala filmové role. Musela si ale změnit jméno, neboť příjmení Hrubá nebylo pro Američany vyslovitelné. Vybrala si Ralston, což byla značka jejích oblíbených cereálií.
Věra Hrubá ve filmu The Ica Capades
Toporný objev sezóny
Prvním filmem, v němž se mladá česká dívka ocitla před kamerou bez bruslí, byl levný béčkový horor z roku 1944 The Lady and the Monster, o pokusech udržet naživu mozek zemřelého milionáře, čímž bylo vytvořeno telepatické monstrum, které ovládlo mysl mladého lékařského asistenta. Do boje se zlem se ve filmu pustila mladá Čechoameričanka právě ve Věřině podání. Jejími spoluhráči byli Erich von Stroheim a Richard Arlen. Filmový recenzent pro Havre Daily News označil Věru jako objev sezóny. Většina dobových kritiků ale jeho nadšení nesdílela. Herečka byla podle nich toporná a měla strašlivý přízvuk. Yates ale ignoroval každý hlas vyjma toho svého vlastního. Rychle svůj objev obsadil do dalšího filmu, opětovně se Stroheimem a Arlenem. Ve špionážním snímku Storm Over Lisbon Věra hrála spojeneckého agenta v Lisabonu, který se snaží z Portugalska dostat pryč s důležitými informacemi. Publiku se herečka velice líbila, měli ale problém pochopit, co říká.
Věra Hrubá a John Wayne
Yates proto najal herecké instruktory a trenéry řeči. Věřina angličtina i herectví se rychle zlepšily, silného přízvuku se ale nedokázala zbavit. Yates byl přesvědčen, že publikum nakonec rozpozná talent této ohromující blondýnky, tak jako jej rozpoznal on, a špatnou výslovnost přijme tak, jako se to stalo v případě Marlene Dietrich.
Johna Wayna museli uplatit
V roce 1944 se Věra stačila ještě znovu vrátit na brusle v romantickém muzikálu Lední serenáda. Pak už se Yates rozhodl, že jejímu širšímu přijetí u publika trošku napomůže a spojil ji dohromady s hercem, který přitahoval davy, a sice s Johnem Waynem. Toho přitom musel do slova a do písmene uplatit, aby po boku nepříliš talentované krásky hrál. Za účast na westernu Dakota mu slíbil procento ze zisku z jeho dalšího filmu, kde se objeví v hlavní roli. Veleúspěšné drama Wake of the Red Witch z něj následně udělalo milionáře. Přesto se o své herecké kolegyni z Dakoty vyjádřil jako o nejhorší herečce, s kterou kdy stanul před kamerou.
Věra Hrubá a John Wayne ve filmu Dakota
V červnu roku 1946 se Věra stala americkou občankou. Zároveň v tomto roce opětovně navštívila Československo, kde se stále ještě nalézal její otec. Přítomnosti herečky tehdy využil režisér Jiří Krejčík a svěřil jí úlohu paní Sieglové ve filmu Týden v tichém domě. Věra si tak poprvé a naposledy zahrála v české kinematografii.
Do Spojených států se vrátila již s otcem a usadila se v Sherman Oaks v Kalifornii. Hned následujícího roku Herbert Yates opustil svoji rodinu, ženu a čtyři děti, aby mohl být s Věrou. V té době mu přitom bylo již šedesát sedm let. Otec dceřin vztah neschvalovala vrátil se zpět do Prahy. Na Vánoce 1948 se za ním Věra společně s matkou a Yatesem naposledy vypravila, znovu se pak díky režimu do vlasti již nikdy nepodívala.
Věra Hrubá v roce 1948
Filmy s ní nevydělávaly
V roce 1949 se opětovně setkala před kamerou s Waynem ve filmu Bojovný muž z Kentucky. Spolu s nimi si ve filmu mimo jiné zahrál i Hugo Haas. Věřin výkon se film od filmu mírně zlepšoval, ať už v thrillerech, romancích, westernech nebo kostýmních dramatech, z žádného jejího snímku se ale nestal kasovní trhák a údajně jen dva z nich byly alespoň trochu výdělečné. Yatesova fixace na herečku byla ale natolik silná, že donutil provozovatele kin promítat její filmy pod hrozbou, že v opačném případě jim odepře populárnější produkty Republic Pictures. Tyto jeho metody se později měly stát jednou z hlavních příčin zániku studia.
Věra Hrubá a Hugo Haas ve filmu Bojovný muž z Kentucky
Věra se stala v Republic Pictures nejvlivnější ženou, a tento status si podržela od čtyřicátých let až do zániku studia na počátku let šedesátých. V roce 1952 se za Yatese provdala. Dostávala nadále hlavní ženské role ve filmech, zpravidla se jednalo o nenáročné, nízkorozpočtové a romantické příběhy. Za většinou z nich byl podepsán režisér Joseph Kane, který na ni později vzpomínal, že nikdy nezneužívala svého výjimečného postavení, a i když se nestala dobrou herečkou, byla velmi kooperativní a pracovitá. Navzdory této skutečnosti John Wayne hrozil, že bude-li ještě jednou přinucen s ní hrát, opustí studio.
Ústup ze slávy
V říjnu roku 1958 dva akcionáři Republic Pictures podali žalobu na Yatese za to, že využil majetek společnosti k propagaci své manželky coby hvězdy a dal jejímu bratrovi Rudymu status producenta za plat, který dalece přesahoval hodnotu jeho práce.
Filmový plakát z roku 1958
Yates se nakonec v témže roce vzdal ve studiu postu prezidenta a Věra záhy na to ukončila svoji filmovou kariéru. Společně žili na malém panství v Santa Barbaře v Kalifornii, odkud měli krásný výhled na moře. Od května 1962 ale žili každý zvlášť a chtěli se rozvést. Během procesu k sobě nakonec opětovně nalezli cestu a odjeli na druhé líbánky.
V roce 1963 umřel v Praze Věřin otec a o pouhé dva roky později utrpěl Yates během cesty do Itálie první ze svých devíti infarktů. Další následovaly velice rychle za sebou. Dne 2. února 1966 přišel poslední z nich, kterému Yates ve věku osmdesáti pěti let podlehl. Věra se zhroutila. Zdědila ale podíl ve výši více jak deseti milionů dolarů, což jí zajistilo do konce života blahobyt.
Jediná Češka s hvězdou na chodníku
V roce 1973 se na věčnost odebrala i Věřina matka. Ona sama se ve stejném roce ještě jednou a naposledy vdala. Jejím vyvoleným se stal o více než deset let mladší obchodník Charles de Alva, s nímž setrvala až do své smrti. Zemřela po dlouhém boji s rakovinou dne 9. února 2003 v kalifornské Santa Barbaře.
Věřina osobnost byla značně problematická a kontroverzní. Jen málo hollywoodských herců studiové éry trpělo tolika posměšky jako ona. Mohl za to především její vztah s Yatesem a přehnaná propagace její osoby z jeho strany. Hereččin přínos světovému filmu je ale i tak neoddiskutovatelný. Navždy zůstane filmovou divou s hřívou blonďatých vlasů a umělou pihou na tváři. Na její počest byla umístěna hvězda na Hollywoodský chodník slávy. Stala se tak jedinou Češkou, které se této pocty dostalo.
Zdroje:
