Článek
Na svět přišla dne 22. července 1924 v Košicích. Nebyla ale Slovenka, její rodiče tu pouze nějaký čas pobývali a krátce po dceřině narození se vrátili zpět do Čech a usadili se v Hradci Králové. Tady Věra vystudovala gymnázium.
Hvězdu z ní udělala Praha
Od dětství milovala divadlo, její cesta za snem ale nebyla přímočará. Zuřila válka, Československo bylo minulostí a jeho západní část se stala protektorátem nacistického Německa. Věra byla po maturitě totálně nasazena a pracovala v továrně na plynové masky v Brně. Po osvobození ale jejím uměleckým touhám již nic nestálo v cestě, přihlásila se na Státní konzervatoř v Brně a v roce 1948 ji úspěšně dokončila. První angažmá získala v Horáckém divadle v Jihlavě, odkud již po dvou letech přešla na scénu Divadla pracujících ve Zlíně, přejmenovaném v té době na Gottwaldov. Výraznou hereckou osobností se ale stala až po svém příchodu do Prahy v roce 1952, kdy vstoupila do souboru Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Začínala tu v rolích lyrických mladých dívek a končila úlohami dramaticky ztvárněných zralých žen. V roce 1967 začala působit v legendárním Krejčově Divadle Za branou. Zde vynikla především v Čechovových Třech sestrách. Po uzavření této scény se vrátila do Realistického divadla, kde strávila dalších sedmnáct let. V roce 1991 se ocitla znovu na jevišti obnoveného Divadla Za branou, ale i napodruhé to skončilo uzavřením scény. Od roku 1994 byla Věra Kubánková v penzi, nadále ale hostovala například v Divadle Na prádle nebo v Divadle Radka Brzobohatého.
Film k ní nikdy nebyl příliš štědrý. Vesměs jí nabídl pouze vedlejší nebo přímo epizodní role. Svůj debut si odbyla v roce 1959 ve studentském krátkometrážním snímku Hynka Bočana Návštěva. O dva roky později se objevila již rovnou ve dvou celovečerních snímcích, a sice v dobrodružném snímku Ledové moře volá a v Krejčíkově dramatu Labyrint srdce. Vzhledem ke skutečnosti, že se Kubánkové blížila čtyřicítka, objevovala se převážně v postavách matek mladých hrdinů, případně manželek. Před kameru předstupovala s kratšími i delšími přestávkami. K vidění byla například v Kauze králík nebo v Prodlouženém čase.
Hrála do vysokého věku
Od sedmdesátých let se ale daleko výrazněji začala prosazovat na televizní obrazovce. V roli Karasové se objevila například v Ženě za pultem. Překvapivě výrazně se v televizi Kubánková prosadila až ve starším věku. Objevila se rovnou v několika populárních seriálech, jmenovat lze Dobrou čtvrť, Hraběnky, Expozituru či pokračování Nemocnice na kraji města. V rolích babiček se po letech vrátila i na filmové plátno. Zahrála si v Žiletkách, Hezkých chvilkách bez záruky, na závěr života se divákům připomněla v roli babičky chránící své vnuky v podání bratrů Hádkových ve filmu Kobry a užovky a úplně naposledy předstoupila před filmovou kameru coby bylinkářka v pohádce Řachanda.
Kromě divadla, filmu a televize se Kubánková se zalíbením realizovala také v rozhlase a v dabingu. Za druhou jmenovanou disciplínu dokonce obdržela Cenu Františka Filipovského. Čtyři roky působila jako pedagog na pražské DAMU. Účinkovala také v klipu k písni Virtuální duet skupiny Tata Bojs. Bylo jí tehdy sedmdesát osm let.
Nežila ale jen prací. Za život se stačila dvakrát vdát. Jejím prvním manželem byl rozhlasový režisér Karel Weinlich, druhým se stal divadelní režisér a příležitostný herec Emil Kadeřávek, který ji však navždy opustil již v roce 1991.
Divadla Věra Kubánková nezanechala až do konce svých dní. Svou kariéru zakončila v pražském Divadle Na Jezerce, kde působila nepřetržitě od roku 2005. „Já sám ji nesmírně obdivuji, jak umí být v tolika letech čilá a energická. Řekl bych, že má mnohem víc energie než mnozí mladí herci. V Petrolejových lampách, které jsme hráli ještě minulý rok, měla třeba monolog, kde stála na stole,“ obdivoval Věřinu výkonnost ředitel této pražské scény Jan Hrušínský při příležitosti oslav jejích devadesátin. Věra se nakonec dožila úctyhodných devadesáti jedna let a zemřela 13. dubna 2016.
Zdroje:
