Článek
V její pěkné tváři se ukrývala plachost i odhodlání, z jejích gest bylo cítit přesvědčení. Stala se především vyhledávanou představitelkou tragických postav s těžkými životnímu zkušenostmi. Nechybělo přitom mnoho a herečkou by se bývala vůbec nestala.
Lékařství nedostudovala
Na svět přišla dne 30. října 1929 v Hlohovci, městě, které proslulo nejen farmaceutickým průmyslem, ale rovněž slavnými rodáky. Kromě Viery Strniskové se zde narodili i herec Otto Lackovič, zpěvák Richard Müller či fotbalista a trenér Michal Vičan. Dětství ale Viera trávila ve Vrbovce, malé vesničce na pravém břehu Iplu. Když jí bylo pět let, přestěhovala se společně s rodiči do Modrého Kamene, v té době okresního města, kde její otec získal místo dětského lékaře. Tady se také narodil hereččin mladší bratr Vladimír, pozdější divadelní režisér.
Otec si velmi přál, aby se dcera vydala v jeho šlépějích a vystudovala medicínu. Viera skutečně jeho přání vyslyšela a po maturitě zamířila na Lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Školu ale nedostudovala, stejně jako nedokončila ani následné studium práva. Zdárně absolvovala až divadelní vědu a literární teorii na Filozofické fakultě. Již během studia začala externě působit ve Studiu Nové scény. Tady ji do tajů hereckého řemesla zasvěcovala mimo jiné první žena někdejšího komunistického politika a normalizačního prezidenta Magda Husáková -Lokvencová.
Stala se herečkou SND
V roce 1950 se Viera stala posilou zájezdového Dedinského divadla. Po jedné sezóně odsud odešla do Kolína. Stalo se tak patrně na podnět její matky, která pocházela z Čech. Zdejší Městské oblastní divadlo ale opustila již za rok a vrátila se domů na Slovensko. Její kroky zamířily tentokráte do Zvolena, kde se právě rozbíhala činnost nového Divadla Josefa Gregora Tajovského. Tady zůstala až do roku 1957. Již tehdy zaujala diváky i kritiky svými kreacemi ve Zkrocení zlé ženy nebo v Pygmalionu. Opravdu významným se stalo ale až její následné působení v Divadle Andreje Bagara v Nitře. V roce 1962 se pak etablovala v Činohře Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde působila až do konce své profesionální kariéry v roce 2004. Pohostinsky vystupovala ale rovněž v Prešově a Spišské Nové Vsi. Jistý čas spolupracovala i s bratislavským Divadélkem Domu ČSSP.
Film Vieru Strniskovou objevil poměrně pozdě. Stalo se to sice ještě během jejího angažmá v Nitře, to jí již ale bylo třicet let. Navzdory věku debutovala rolí princezny v pohádce Pán a hvezdár. Její filmografie se rozrostla ovšem až v šedesátých letech, po jejím příchodu do Bratislavy. Na plátně představovala především ženy introvertní a trpící. Takovou byla její podváděná a záhy i zavražděná manželka Holešová v krimifilmu Smrt prichádza v daždi. Na plátně se s ní tehdy objevil Ladislav Chudík coby vyšetřovatel Michalko a Mikuláš Huba, v roli manžela sukničkáře. Z dalších filmů lze jmenovat povídkový snímek Tvár v okne, Prípad pre obhajcu či Zmluvu s diablom.
Českou prvotinu komunisti nechali zničit
Na konci šedesátých let talentovanou slovenskou herečku oslovili i čeští tvůrci. Hned její první spolupráce s nimi ale zůstala nedokončena a to, co již bylo natočeno, se následně záměrně zničilo. Povídkový film Návštěvy o osudech politických vězňů nebyl po nástupu normalizace žádoucí. Nikdy se tak již nedozvíme, jaká byla v roli pyšné a elegantní dámy, sestry vězně Frajhera v podání Lubora Tokoše, v povídce A v tom zámku. Novou příležitost jí Češi poskytli v roce 1972, kdy si zahrála matku hlavní hrdinky v životopisném dramatu Jaromila Jireše …a pozdravuji vlaštovky. O rok později ztvárnila další mateřskou postavu v kriminálce Zatykač na královnu. Tím však bohužel její spolupráce s českým filmem skončila. Nadále již točila jen na Slovensku. Českým divákům se do povědomí zapsala především svojí rolí matky víl ve slovensko-německé pohádce Sůl nad zlato.
Spolupracovala hojně ale také s televizí. Roli semetriky, ze které se vyklube vražedkyně, si zahrála v epizodě z Třiceti případů majora Zemana nazvané Tatranské pastorále. Z její slovenské tvorby stojí za zmínku historický seriál Alžbětin dvor, v němž v roce 1986 ztvárnila zemanku Rutkayovou. Ve stejném roce se také naposledy objevila na filmovém plátně, když si zahrála paní lékárníkovou ve filmu Kohút nezaspieva. Od toho okamžiku se před filmovou kameru již nepostavila a s televizí spolupracovala minimálně, byť až do roku 2003. Kromě divadla se ale nadále uplatňovala i v rozhlase, dabingu a umělecké recitaci. Nezapomenutelné je její letité účinkování v legendárních televizních Nedělních chvilkách poezie.
Štěstí našla napotřetí
Za život se stačila třikrát vdát. Jejím prvním mužem se stal český operní zpěvák Vratislav Jelínek, který působil v SND. Ze vztahu se narodila dcera Danica. Podruhé Viera vstoupila do svazku manželského s režisérem Pavlom Hasprou, kterého poznala v Nitře a s nímž později přešla do SND. Viera mu porodila dceru Janu, která se stala rovněž herečkou, nakonec jej ale opustila již po čtyřech letech. Zakoukala se do jiného muže a Haspra se pro změnu oženil se Soňou Valentovou a založil s ní novou rodinu. Viera s ním úplně přerušila styky a odtrhla od něj i dceru. „Naše vztahy ochladly. Neudrželi jsme kontakt otec a dcera, a tak nám máma dala přepsat příjmení na Strnisková. Hasprová jsem se jmenovala jen do šesté třídy základní školy,“ prozradila Jana v jednom z rozhovorů. Štěstí nakonec Viera Strnisková našla až napotřetí. Vdala se za ředitele Filmexportu Jiřího Rybína a vydržela s ním až do jeho smrti. Pak již zůstala sama a celým jejím světem se stalo divadlo. „Celý život byla nezávislá. Sloužila umění, divadlu byla oddána celou svojí myslí. Neznala nic jiné,“ řekl před časem na adresu své sestry mladší bratr Vladimír Strnisko. Vynikající slovenská herečka Viera Strnisková zemřela dne 31. srpna 2013 v Bratislavě ve věku nedožitých osmdesáti čtyř let.
Zdroje:
