Virna Lisi: Kráska z Černého Tulipána nechtěla být druhou Marilyn Monroe. Z Hollywoodu utekla

Rodištěm italské krásky byla Ancona, v kraji Marche ve střední Itálii. Na tomto místě poprvé spatřila světlo světa dne 8. listopadu 1936 jako Virna Pieralisi. Měla se jmenovat Siria, matrikář to však zamítl. Sýrie nebyla spojeneckým státem Itálie a v době, kdy se narodila, zakazovaly tehdy platné zákony používat některá jména, včetně těch zeměpisných. Zaskočený otec na místě vymyslel jméno Virna, až později zjistil, že takové jméno skutečně existuje. Virna měla ještě mladšího bratra a sestru, Ubalda a Esperii. Společně prožívali dětství v Jesi, městě nedaleko Ancony. Otec Dario byl obchodníkem s mramorovými obklady a z pracovních důvodů se po čase musel i s rodinou přestěhovat do Říma.

Virna se po dokončení střední školy rozhodovala mezi studiem práv na římské univerzitě, jak si přáli její rodiče, a studiem klavírní hudby. Z právnické fakulty ale záhy odešla a nenastoupila ani na konzervatoř. Rodinný přítel, zpěvák Giacomo Rondinello, ji navzdory počátečnímu odporu otce představil producentovi Antoniu Ferrignovi, který s mladou kráskou uzavřel smlouvu. Virna přijala pseudonym Lisi a začala podnikat své první kroky ve filmové branži. V první polovině padesátých let získávala role především v takzvaných slzavých melodramatech, tehdy velmi populárních mezi veřejností, filmovými kritiky ale zatracovaných. Věnovala se také modelingu a pózovala pro návrháře Vincenza Ferdinandiho.

První větší filmovou příležitost jí nabídl režisér Francesco Maselli ve filmu Žena, o které se mluví. Italské filmové drama zachycovalo příběh krásné, mladé a abnormálně ctižádostivé dívky Liliany, která zvolí zvláštní cestu, jak dosáhnout slávy. Je to cesta lží, podvodů a zničení jiných lidí. Virna Lisi s tímto filmem reprezentovala Itálii jako začínající mladá herečka na MFF v Karlových Varech v roce 1957.

V roce 1958 začala spolupracovat s televizí jako reklamní herečka. Stala se velmi oblíbenou díky reklamě na zubní pastu Chlorodont. Slogan „S těmi ústy může říkat, co chce“ se stal symbolem doby.

Dne 25. dubna 1960 řekla v kostele San Cesareo de Appia své ano římskému architektovi Francovi Pescimu a v červenci 1962 porodila syna Corrada. Po svatbě oznámila ukončení své kariéry.

Na popud manžela se však k filmování záhy vrátila. Začala opět v televizi, kde hrála v řadě populárních dramat své doby. Po tomto úspěchu se vrátila i na plátna kin. Její kariéra právě v šedesátých letech prudce stoupala. Fotogenická tvář a temperament ji předurčily pro role emancipovaných žen. Jejími partnery byli často ti nejslavnější herci. Již v roce 1961 si zahrála v historickém filmu Romulus a Remus dívku Julii. O dva roky později stanula po boku Alaina Delona v koprodukčním historickém filmu Černý Tulipán. V tomto snímku o k nerozeznání stejných bratrech, Guilliomovi a Julienovi, z časů blížící se Velké francouzské revoluce, si zahrála hlavní ženskou roli odvážné a krásné Carolline.

Následovaly komedie ze současnosti Nejkratší den nebo Casanova 70. V druhém jmenovaném se jejím filmovým spoluhráčem stal Marcello Mastroianni.

Stejně jako mnoho jiných západoevropských herců i Virna Lisi neodolala nabídkám z Hollywoodu. Natočila zde několik úspěšných filmů, jako například Jak zabít svou ženu, Útok na královnu nebo Ne, s mou ženou nesmíte!. Nebyla tu ale spokojená. Vadilo jí, že z ní Američané chtějí vytvořit ženu Vampa, jako byla třeba Marilyn Monroe. V Hollywoodu jí k této veleslavné filmové divě ostatně přirovnávali. Z temperamentní italské dívky se měla stát nedosažitelnou platinovou kráskou. Virně ale tato poloha neseděla a později o své zámořské zkušenosti napsala, že si tu připadala jako chladná a nepřístupná figurka.

Zklamaná se vrátila do Itálie a k italské kinematografii, která byla jejímu srdci bližší. Brzy dostala další zajímavé role od řady známých italských režisérů. S přibývajícím věkem se postupně přehrávala do typu elegantních, emancipovaných žen, s nimiž slavila největší úspěchy v sedmdesátých letech. V devadesátých letech pak natočila celou řadu populárních televizních minisérií, seriálů a televizních filmů. Velký filmový úspěch na ni čekal v roce 1994, kdy přijala roli královny Kateřiny Medicejské v koprodukčním filmu Královna Margot. Kritika si velice cenila jejího vyzrálého herectví. Zcela oprávněně za tuto roli obdržela filmovou cenu César pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. V roce 1996 byla pro změnu oceněna Donatellovým Davidem.

Kromě účinkování ve filmu a televizi Virna Lisi po řadu let působila v milánském Teatro Piccolo. Naposledy se před kameru postavila ve filmu Milovník po italsku. Film šel do kin v březnu 2015, to již byla krásná herečka několik měsíců po smrti. Zemřela v Římě dne 18. prosince 2014 ve věku sedmdesáti osmi let na rakovinu plic. Svého muže, po jehož boku bez jediného skandálu stála padesát tři let, přežila o jeden jediný rok.

Zdroje:

Virna Lisiová – Wikipedie

Virna Lisi - Wikipedia

Žena, o které se mluví (1958) | Recenze - Uživatelské | ČSFD.cz