Článek
První českou královnou krásy se ještě v dobách Rakousko-Uherské monarchie stala v roce 1910 Růžena Brožová. Další, tentokráte ideální dívka, Renátie Machálková, byla vybrána až o osm let později. Jedinkrát se nejkrásnější dívka volila i za protektorátu a různé pauzy pak trvaly až do roku 1989.
Nakrátko byla volba královny krásy obnovena v roce 1966, tentokráte pod názvem Dívka roku Československa. Tou historicky první se stala Dagmar Silvínová.
Manekýnkou od útlého dětství
Dagmar, nebo také Dana, přišla na svět v Praze do rodiny ředitele Centrotexu Oskara Silvína. V době jejího narození měla rodina trvalý pobyt v hotelu Paříž. „Maminka vůbec neuměla vařit, ale měli jsme naštěstí kuchařku Růženku, starou paní, kterou jsme zdědili po předešlých nájemcích bytu. A když potom otce komunisti odsunuli z ředitelny a šel do důchodu, dal se na vaření,“ vzpomínala před časem Dagmar v jednom z rozhovorů.
Lásku k vaření po otci podědila. Byl to ale také on, kdo ji nasměroval na dráhu modelingu. Centrotex, kterému šéfoval, byl československý podnik zahraničního obchodu, jenž se zabýval vývozem textilních výrobků. Z tohoto důvodu patřil k několika málo institucím, které měly své stálé manekýnky, jak se tehdy modelkám říkalo. Dagmar se díky tomu po mole procházela již jako pětiletá. Kromě toho se jako dítě věnovala baletu, atletice, sportovní gymnastice a hře na klavír. Rodiče se v ní viděli a rádi se s ní chlubili.
Na soutěž ji přihlásili rodiče
Když jí bylo devatenáct let, nadále předváděla módu a zároveň studovala jazykovou školu. Právě tehdy byla v Československu po dlouhé době vyhlášena soutěž krásy, která nesla název Dívka roku. Ctižádostiví rodiče svoji krásnou dceru přihlásili. Dagmar později přiznala, že se jí to moc nezamlouvalo: „Soutěžení nemám ráda – v ničem. A navíc to tehdy bylo jiné než dnes. Lékařka nás měřila a komise nás pak zkoušela z vědomostí.“ Pro korunku ale nakonec udělala vše a zvítězila.
Atmosféra v tehdejším parku kultury a oddechu Julia Fučíka byla údajně vzrušující. Klání se účastnily obyčejné dívky, které měly běžnou práci nebo byly ještě studentkami. Každá měla prostor na to projevit svou individualitu a především svou přirozenou krásu. Nikdo je neučil, jak chodit, mluvit, líčit se nebo pózovat před fotografem. Adeptky musely prokázat všeobecný přehled, kde se zohledňovalo povědomí o politice i kultuře, zvládnout rozhovor s moderátorem a zaujmout ve volitelné disciplíně. Vrcholem celé soutěže byla samozřejmě promenáda v plavkách.
Dagmar měla nespornou výhodu, neboť byla profesionální manekýnou. Věděla, jak se má hýbat a ukazovat své přednosti. Byla ale rovněž opravdu mimořádně krásná a půvabná modrooká blondýnka. Není divu, že porotu uchvátila právě ona a stala se onou Dívkou roku 1966. Cena, kterou obdržela, nebyla ale nijak oslnivá. Dostala jednu broušenou vázu, týdenní výlet vlakem do Paříže s CKM a poukázku na boty. Vázu dala do tašky a ze slavnostního večera odjela tramvají číslo tři. Žádná limuzína, žádné blesky fotoaparátů a žádné davy zvědavců.
Ameriku jí zatrhli
Výhra otevřela Dagmar možnost cestovat na Západ. Československo reprezentovala i na legendární světové výstavě EXPO 67 v kanadském Montrealu. Pak přišla pozvánka k účasti na největší soutěži krásy Miss Universe do Spojených států. To se soudruhům nelíbilo. Zákaz přišel přímo z prezidentské kanceláře Antonína Novotného. Naděje na mezinárodní kariéru se tak rázem rozplynula.
Dagmar nezůstala sedět v koutě. V roce 1969 přijala nabídku Slovenské televize na roli v televizním seriálu Traja z 9. poschodia. Pak ale odešla studovat do Švýcarska. Poznala svět mimo socialistické Československo a stalo se to, co se asi stát muselo. Dagmar využila příležitosti a provdala se za Švýcara. V zemi pod Alpami tak zůstala legálně a stala se švýcarskou občankou. Se svým manželem Hansem, vystudovaným ekonomem, žila pak tři roky v Africe. Na tuto dobu ráda vzpomíná: „Žili jsme v Keni, kde tehdy panovala přátelská atmosféra vůči bílým, a můj muž učil tamní obyvatele management. Čas tam nehrál vůbec žádnou roli.“ Po návratu do Švýcarska se však ukázalo, že každý z manželů má svoji vlastní vizi toho, co od života očekává. Rozhodli se proto pro přátelský rozchod.
Láska se slavným hercem
Dagmar si poté zařídila taneční studio. Podruhé se vdala za chirurga Robina Mauerhofera, jehož příjmení přijala a jemuž porodila dvě dcery. Ani toto manželství nakonec nevydrželo a skončilo rozvodem.
Dagmar nebyla emigrantkou, jako švýcarská občanka měla právo beztrestně jezdit za svými rodiči do Čech. Na to, že bývala Dívkou roku, lidé doma ale pomalu a jistě zapomněli. Krásná Čechošvýcarka se jim nakonec připomněla jinak. V roce 1993 navštívila v Praze s kamarádkou divadlo a seznámila se s charismatickým Jaromírem Hanzlíkem. Byla z toho láska jako trám. Populární herec kvůli ní přerušil hvězdnou kariéru a na nějaký čas za ní odešel do Švýcarska. Vztah trval krásných patnáct let. Dnes Dagmar Silvínová dělí svůj čas mezi Prahu a švýcarský Bern.
Zdroje:
