Článek
„Nezastavujem, máme zpoždění,“ kdo by si nepamatoval úžasnou hlášku, kterou v Troškových komediích pronášela rozpustilá průvodčí Helenka s koketním úsměvem a dvěma culíky. Hrála ji Vlasta Mészárosová, která se před kamerou objevila poprvé ve svých sedmnácti letech, právě ve filmu Slunce, seno, jahody.
Narodila se na Slovensku, žila ale v Brně
Vlasta se narodila dne 13. srpna 1965 v Bratislavě, její otec byl Slovák, matka pocházela z Brna, kde Vlasta vyrůstala a studovala hudebně-dramatický obor na konzervatoři. Po jejím dokončení nastoupila na JAMU. Tady se seznámila se spolužákem Pavlem Kikinčukem a skrze něj se nepřímo dostala na konkurz do filmu Slunce, seno, jahody. Zdeňka Trošku zaujala již z fotografie a pro roli průvodčí Helenky se pro něj stala jasnou volbou. Kikinčuk si zahrál brigádníka Šimona Pláničku.
„Vlastička studovala s Pavlem Kikinčukem na JAMU v Brně. Když jsem pozval Pavla na konkurz, někde jsem tam zahlédl její fotografii a okamžitě mě zaujala. Okatá, sympatická, rozesmátá. Pozval jsem ji tedy také a bylo to. Do postavy průvodčí, kterou jsme potřebovali, byla přesně ta pravá. Byla to její první filmová role, takže chudák, měla ze začátku trochu trému. Jakmile ostych překonala, byla úžasná, naprosto bezvadná. Zhostila se toho velmi dobře. Působila hrozně přátelsky, byla bezprostřední, pořád se smála a byla veselá,“ vzpomínal režisér Troška v jednom z rozhovorů v roce 2022.
Rozpustilá průvodčí z ní na chvíli udělala hvězdu
Říkalo se, že Vlastu k Pavlu Kikinčukovi pojilo více než jen přátelství ze školy. Režisér Troška tuto zprávu ale nikdy nepotvrdil. „Chodili spolu do třídy, to jo. Byli spolužáci. Jestli spolu chodili i někde za ručičku, to mi není známo,“ řekl novinářům. Samotný Pavel Kikinčuk v minulosti nepopřel, že bližší vztah během natáčení s „jednou se svých hereckých kolegyň“ navázal, její jméno však neuvedl.
Díky roli průvodčí se Vlasta Mészárosová stala na chvíli hvězdou. Zahrála si v několika dalších filmech, mimo jiné v komedii Copak je to za vojáka, kde ztvárnila malou postavu Lenky, kamarádky hlavní ženské postavy, která se shodou náhod jmenuje právě Vlasta, v podání Veroniky Gajerové. Mészárosová se objevila ještě ve druhém díle z jihočeských Hoštic, který přišel do kin v létě roku 1989 pod názvem Slunce, seno a pár facek. V třetí porevoluční části Slunce, seno, erotika ji diváci již vyhlíželi marně.
O jejím zdravotním stavu veřejnost nevěděla
Zdeněk Troška se s ní po natáčení setkal již jen jednou. „Přišla na konkurz, když jsem hledal obsazení do pohádky Z pekla štěstí. Říkám jí: ‚Vlastičko, já o tobě vím. Kdybych tě potřeboval, ozvu se ti.‘ Hledal jsem víceméně kluky. To bylo naposledy, co jsme se viděli,“ uvedl před časem. Další osudy krásné Vlasty již nebyly veřejně známy. V médiích a bulvárních plátcích se hodně spekulovalo o tom, že kariéru si pohřbila sama, protože začala brát drogy. A tato její závislost ji zcela izolovala od kolegů a herecké práce vůbec. Až v roce 2010 přišla zpráva, že Mészárošová předčasně zemřela již v roce 2002. Uvádělo se, že podlehla drogové závislosti, což byl ovšem omyl.
Postupně vyšlo najevo, že Vlasta Mészárosová trpěla vrozenou srdeční vadou. To, že by brala drogy, se nikdy nepotvrdilo. Ze světa filmu se vzdálila, protože se provdala a narodil se jí syn. Dala proto na čas přesnost rodině. Jejím koníčkem byla zvířata, především psi. Manželství bohužel nedopadlo dobře, a to natolik, že její exmanžel vzal jejich syna a odvezl ho sebou do Nizozemí. Herečka situaci nesla velmi těžce, psychicky se zhroutila a propukly u ní deprese. Zničená a utrápená se navíc stala terčem pomluv. Její slabé srdce zátěž neuneslo a Vlasta dne 12. února 2002 tento svět opustila. Pohřbena je na hřbitově ve Šlapanicích u Brna.
Zdroje:
