Článek
Vyznačoval se nezaměnitelným zjevem intelektuála se silnými brýlemi, ale i rozšafným hereckým projevem. Tíhl ke komickým nebo alespoň tragikomickým postavám, k nimž mu dopomáhal tichý hlas, malá postava, přivřený pohled a nevinný, rozpačitý a smutný obličej.
Málem prodával látky
Vlastimil Hašek se narodil v Praze dne 7. června 1928. Vyučil se prodavačem metrového zboží. Toto zaměstnání ale moc dlouho nevykonával, protože se chtěl stát hercem. Přihlásil se tedy na pražskou DAMU a herectví následně studoval u profesorů Miloše Nedbala a Václava Vydry. Po absolutoriu zamířil nejprve do divadla v Karlových Varech. Nějaký čas působil i v Českých Budějovicích. Do Prahy se vrátil v roce 1960 a na dva roky zakotvil v Divadle Na zábradlí. Od roku 1962 byla jeho trvalým působištěm Městská divadla pražská.
S filmem začal spolupracovat již na sklonku páté dekády. Téměř vždy v něm však hrával jen malé nebo dokonce zcela epizodní úlohy. Významnější hereckou kreaci měl možnost vytvořit jen výjimečně. Přesto se neztratil a postupně se vypracoval v jednoho z nejoriginálnějších komediálních herců malých a drobných rolí. Nechyběl snad v žádné komedii Václava Vorlíčka. Zahrál si Hanzlíkova kamaráda lékaře v Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, prvního asistenta v Somrově sanatoriu v Pane, vy jste vdova!, sochaře Peška v Dívce na koštěti, vědce v Což takhle dát si špenát či tatínka v Rumburakovi.
Kriminalista Pekař měl předobraz
Daleko více jej ale proslavila televize. Byla to především role nadporučíka Rudly Pekaře z Dietlova a Dudkova krimiseriálu Malý pitaval z velkého města, která jej učinila nezapomenutelným. Jeho postava byla inspirována skutečným kriminalistou, který se vyznačoval tím, že stále nosil jeden a ten samý svetr. Vlastimil Hašek tak v seriálu měl ten nejmenší a nejlacinější šatník. Jeho ošacení Československou televizi vyšlo všeho všudy na pouhých tisíc korun. Za to se v tu dobu dalo koupit deset kilo vepřové šunky. Hašek si již těžko pamatoval texty a proto neučinil ani krok bez notýsku. Tato rekvizita, která původně měla sloužit k jiným účelům, mu posloužila jako tahák.
Herec se ale objevil i v celé řadě jiných seriálů. V Plechové kavalerii ztvárnil kombajnéra Pravoslava Žižku. Postava mu přinesla nejednu krušnou chvíli. Měl totiž silnou alergii na pyly a vzhledem k tomu, že se většina děje odehrávala na poli, užil si své. Diváci jej ale mohli spatřit i v Hříšných lidech města pražského, Nemocnici na kraji města, Bakalářích či Náhrdelníku. Zahrál si i ve zdařilém seriálu Byl jednou jeden dům. Na televizní obrazovku se ale nakonec nedostal. Scény, v nichž představuje odbojáře, byly při finálním sestřihu vystřiženy.
V reálu byl strašný cholerik
Manželkou Vlastimila Haška se stala o sedmnáct let mladší Dana Syslová. Poznali se v pražském Divadle Komedie, kam nastoupila do svého prvního angažmá. Dana nikdy nepoznala svého otce. „Maminka byla v Reichu na práci, tam se zamilovala do francouzského zajatce. Chodili spolu, až si mě udělali, ale do toho přišel konec války. Ona chtěla domů, on chtěl domů a nějak to špatně dopadlo. Věděl o mně, že existuju, že jsem se narodila, že jsem holčička, ale ten vztah pak šel do ztracena. Bohužel jako malou mě nenapadlo se matky ptát. Ženské u nás byly silné osobnosti a ten mužskej, tatínek, mi vůbec nechyběl. Až když jsem dospěla, chtěla jsem se zeptat, ale to už nešlo, protože máma už umřela,“ svěřila se herečka v jednom z rozhovorů.
Dominantní mužskou osobnost pak našla v Haškovi. „Když jsme spolu začali, nosil mi svačiny, četl mi básničky, říkal: ‚Tohle čti, tohle nečti. Tohle nosit nemůžeš.‘ Jak jsem byla bez toho tatínka, zpočátku mi ho nahrazoval. Měla jsem pocit takové ochrany. Tak dlouho o mě pečoval, až mě zbouchnul,“ vzpomínala Syslová. Zatímco ale ve svých rolích byl Hašek hodný, klidný, rozvážný, ve skutečnosti se rozčílil kvůli každé prkotině. „Když jsem pak vedle něho dospěla, trochu se to mezi námi zadřelo. Měli jsme doma často Itálii. Byl cholerik, vyletěl kvůli každé hlouposti! A já jsem si taky nenechala nic líbit,“ přiznala Syslová.
S manželem si společně zahrála v rodinném seriálu Létající Čestmír, kde ztvárnili postavy manželů Pelcových. Jinak spolu ale neměli mnoho společného. Každého zajímalo něco jiného. „On byl kavárenský typ, miloval kavárny, hospody. Zpočátku jsem s ním na to pivo chodila, ale protože jsem se s jeho kamarády nudila, šla jsem se projít. On se tam vykecal a pak jsme společně třeba trávili večer. Já byla holka z venkova, ale jeho dostat na procházku do přírody, to bylo příšerný. Tu ho škrábla větvička, tu muška letěla. Byl nejradši doma nebo v hospodě nebo v divadle. Byli jsme opravdu velmi rozdílní, ale přesto nám to fungovalo,“ popsala společné soužití Dana Syslová. Hašek byl také velmi nepraktický a nedokázal přibít ani hřebík. Na druhou stranu byl ale výborný kuchař.
Herec měl bohužel velké problémy se srdcem a prodělal dva infarkty. Když ho po jedné z hospitalizací propustili z nemocnice domů na víkend, postihl ho třetí infarkt. Lékaři už mu bohužel nedokázali pomoci. Zemřel dne 12. dubna 1992 ve věku pouhých šedesáti dvou let. Jeho skonem ale utrpení rodiny neskončilo. Ve stejném roce spáchal sebevraždu jeho syn Jiří. Oběsil se. Trpěl depresemi a přes otcovu smrt se nedokázal přenést. „Bylo to strašné období! Přežila jsem ho díky blízkému člověku. První roky jsem prožila jakoby v mlze, ani si to nepamatuju,“ vzpomínala na nejhorší dobu svého života Dana Syslová, která má ještě syna Daniela.
Zdroje:
