Článek
Narodila se jako Martínková dne 8. února 1908 v Karlíně, tehdejším Rakousko-Uhersku. Pocházela z velmi skromných poměrů a nikdy neměla herecké ambice. Celý život pracovala jako účetní, snažila se šetřit a doma neměla ani televizi.
Za všechno mohl Passer
V roce 1965 se však Vlastimile život otočil vzhůru nohama. Právě tehdy ji v jednom z pražských parků oslovil režisér a scénárista Ivan Passer, okamžitě ho zaujala svou bezprostředností a nabídl jí menší úlohu babičky Švehlové ve svém připravovaném filmu Intimní osvětlení. Vlastimilu to zaskočilo. V první chvíli si myslela, že si z ní Passer vystřelil. Když se ale dozvěděla výši honoráře, nechala se k natáčení přesvědčit. V té době už byla v důchodu a byl to pro ni zajímavý přivýdělek.
Hned napoprvé na stříbrném plátně zazářila, nechala se zapsat do komparzního rejstříku Filmového studia Barrandov a přitáhla k sobě i pozornost dalších věhlasných režisérů. Do svých filmů ji záhy obsadil Miloš Forman, František Vláčil, Juraj Herz, Václav Vorlíček, Karel Kachyňa, Zdeněk Podskalský či Jiří Menzel. Díky své přirozenosti a lehkosti byla jednou z nejobsazovanějších komparsistek normalizační kinematografie sedmdesátých a osmdesátých let. Čas od času spolupracovala i s Československou televizí. Filmoví a televizní tvůrci s oblibou využívali její nápadný obličej, milý hlas a melancholický ustaraný pohled.
Hospodyně faráře Otíka
Opravdovým dvorním režisérem se pro ni stal ale až Zdeněk Troška. Poprvé se s ní setkal ještě v době studií, údajně díky jakémusi cvičení ve druhém ročníku. Po letech ji pak našel v barrandovském rejstříku a obsadil ji do snímku Odejít před svítáním. „Tak se mi zalíbila, že když jsem pracoval jako asistent u pana Zdeňka Podskalského a dělal mu obsazení do filmu Křtiny, dali jsme jí roli babičky, co opatruje novorozeně. Potom mně hrála babku v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci a nakonec Cecilku ve Slunce, seno,“ zavzpomínal Zdeněk Troška v rozhovoru pro web Prima Ženy. A byla to právě obětavá farská hospodyně Cecilka, která Vlkové zajistila věčnou slávu.
Zdeněk Troška příležitostně dává k dobru různé veselé historky z natáčení a často vzpomíná i na spolupráci právě s Vlastimilou Vlkovou. Kupříkladu ve známé scéně, ve které se Cecilka objeví v obležení nahých mužů, se herečka prý necítila vůbec trapně. „Vlastička se chytla nohy, podívala se na obnažené chlapce kolem sebe, k jednomu z nich se přitulila, rozzářila se a řekla nadšeně ááá… Já říkám: ‚Stop! Vlastičko, to nemůžete, to by bylo do jiného filmu.‘ A ona: ‚Počkej, já si to musím pořádně prohlédnout, já už to třicet let neviděla.‘ Měla obrovský smysl pro humor,“ vylíčil Zdeněk Troška. Řada vzpomínek na svéráznou Vlastimilu je prý zcela nepublikovatelná.
Ráda si vymýšlela
I v pokročilém věku pokračovala v herecké činnosti. V roce 1992 ji Ondřej Trojan obsadil do hlavní role ve dvojdílném televizním filmu Pensionek, kde si zahrála paní Kostlivou. S kariérou se rozloučila rolí v zahraničním snímku Il giovane Mussolini z roku 1993.
V posledních letech dožívala v domově důchodců, kde ji navštěvoval mimo jiné i režisér Zdeněk Troška. Říkala mu o sobě, že je hrozná potvora a nechtěla si to nechat vymluvit. „Trvala si na svém. ‚Babky se mě ptaly, jestli jsem opravdu do toho mlýnského náhonu spadla po zádech, a já jim řekla: Spadla, holky, spadla, pan režisér si to přál a co bych pro něj neudělala.‘ Přitom tam místo ní byl kaskadér. Já jí na to řekl: ‚Vlastičko, máte recht, ať mají vztek,‘“ dodal režisér podle citace na webu CNN Prima News.
Vlastimila Vlková zemřela 17. března 2002 v domově důchodců v Kubíkově ulici na Praze 8 ve věku vysokých devadesáti čtyř let.
Zdroje:
