Článek
Nebyl Francouz. Na svět přišel jako Yvo Livi v italském městě Monsumagmo dne 13. října 1921 do rodiny chudého italského rolníka a drobného výrobce košťat. Byl nejmladším ze tří dětí.
Za vše mohl Mussolini
To, že se z italského chlapce Liviho stal francouzský zpěvák a herec, měl na svědomí Benito Mussolini a jeho fašisté. Otec Giuliano Livi byl oddaný myšlenkám komunismu a jeho dílnu jednoho dne roku 1923 vypálily Černé košile, které ho následně zbily. Rodina na nic nečekala a z Itálie utekla. Cílem měly být Spojené státy, když ale Liviovi dorazili do Marseille, americký konzulát kvůli novým imigračním omezením přestal vydávat víza. Usadili se proto v jedné z průmyslových a dělnických čtvrtí na severu města, kde žila velká toskánská komunita. Yvovi byly v té době pouhé dva roky. Jeho otec založil malou výrobnu košťat ve čtvrti Crottes. Starší děti rychle opustily školu, aby si vydělaly na živobytí. Lydia se stala kadeřnicí a Julien číšníkem v kavárně a horlivým komunistickým aktivistou.
Herec v mladém věku
Yvovo dětství nebylo lehké. Zažil bídu i útlak. Francouzi jej považovali za italského imigranta a dávali mu to znát. Právě v této době si vypěstoval vášeň pro film, zejména pro americké muzikály. Jeho idolem se stal Fred Aster. V roce 1929 jeho rodina získala francouzskou státní příslušnost, což jej přivedlo ke změně jména na Yves Montand.
V jedenácti do práce a pak do náruče Edith Piaf
Již o tři roky později způsobila světová hospodářská krize bankrot rodinné dílny. Yvesovi bylo jedenáct let, by ale vyšší než děti jeho věku, zfalšoval proto doklady a nechal se zaměstnat v továrně na těstoviny. Zákon tehdy zakazoval práci dětem mladším čtrnácti let. Posléze se Yves živil jako rozvážeč nebo jako číšník v cukrárně Mignon. Ve čtrnácti letech se stal učedníkem v dámském kadeřnictví, kde pracovala jeho sestra Lydia. Zkoušky složil, následně ale pracoval v marseillských docích.
Herec v roce 1944
V roce 1938, v sedmnácti letech, začal vystupovat v kabaretu. Jeho kariéru odstartovala revue Bláznivý večer. Jednoho dne vystupoval v Paříži a spatřila jej slavná zpěvačka Edith Piaf. Mladík ji okamžitě zaujal. Otevřela mu pařížský Moulin Rouge i své srdce. Jejich romantický vztah i společná pěvecká vystoupení trvala sice jen krátce, z Yvese ale udělala známého muže. Zdokonalil své vystupování na pódiu, opustil jižanský přízvuk a vytvořil nový repertoár. V roce 1946 se s ním Piaf rozešla. Měla pocit, že ji milenec zastínil.
Montand se z rozchodu utěšoval tím, že zvýšil počet svých divadelních vystoupení. Po čase mu do života vstoupila jiná žena. Dne 19. srpna roku 1949 se setkal se Simone Signoret a již se od ní neodloučil. Herečka pozastavila svoji kariéru a rozvedla se s režisérem Yvesem Allégretem. Dne 22. prosince 1951 se Yves a Simone vzali a stali se jedním z nejmódnějších francouzských hereckých párů.
Slavná milenka
Yves Montand měl za sebou několik malých filmových rolí, když si ho v roce 1953 vybral režisér Henri-Georges Clouzot do hlavní role dramatu Mzda strachu. Rázem z něj byla filmová hvězda. Od té doby dělil svou lásku mezi hudební pódia a film. V roce 1956 se chystal na turné po hudebních sálech v Sovětského svazu, když v tom tanky Rudé armády vpadly do Budapešti. Přesto se rozhodl v Moskvě vystoupit. Setkal se tu s prvním tajemníkem Nikitou Chruščovem a osobně požadoval od kremelského vůdce vysvětlení důvodů invaze do maďarského hlavního města. O rok později podnikl v doprovodu Simone Signoret triumfální turné po všech zemích východního bloku. Poslechnout si ho tehdy mohli i čeští fanoušci, neboť vystoupil v pražské Lucerně. Do Francie se ale vrátil hluboce rozčarovaný a zklamaný tím, co viděl.
S manželkou v roce 1958
Jeho pěvecký věhlas přesáhl i za oceán. Vízum v padesátých letech ale nedostal ani on, ani jeho manželka. Jejich levicové politické aktivity se neslučovaly s ultrakonzervativní atmosférou McCarthyovy éry. V roce 1960 se to změnilo a Montand mohl vystupovat v New Yorku a San Francisku. V březnu téhož roku Signoret převzala v Los Angeles Oscara a Montand si pak zahrál po boku Marilyn Monroe v romantické komedii Pojď, budeme se milovat. Výzvu vyslyšel i v reálném životě. Krátký románek se stal soustem bulvárního tisku, rozvedl pár Miller – Monroe a do země zadupal sebevědomí Simone Signoret.
Yves Montand
Další natáčení v Americe Yves ale odmítl a vrátil se domů. Ačkoli tato epizoda, kterou Simome přijala velmi těžce, narušila soužití páru, zůstali spolu až do hereččiny smrti v roce 1985. Mezitím se Yves Montand objevil v takových snímcích jako Válka skončila či Doznání. Předlohou posledně jmenovaného byla stejnojmenná autobiografická kniha Artura Londona, bývalého náměstka ministra zahraničí a předního funkcionáře KSČ, který jako jeden z mála přežil vykonstruované procesy v padesátých letech. Náš tehdejší režim se Montandovi pomstil tím, že ho vymazal z našeho kulturního povědomí.
První dítě v dědečkovském věku
Rok po Doznání Montand zazářil ve zcela jiné úloze, zahrál si vychytralého Blaze, sluhu Dona Sallusta, v nesmrtelné komedii Pošetilost mocných. Na place prý tehdy panovala velmi napjatá atmosféra. Louis de Funès prostě komunisty neměl rád.
V průběhu osmdesátých let Yves Montand koncertování i filmování omezil. Přesto v roce 1986 vytvořil ještě jednu nezapomenutelnou roli ve filmech Jean od Floretty a Manon od pramene. Ve svých šedesáti sedmi letech se nakonec ještě jednou oženil. Vzal si osmadvacetiletou Carole Amiel, od níž se dočkal svého prvního dítěte, syna Valentina. S filmovými diváky se rozloučil filmem Něčajev se vrací v roce 1991. V témže roce tento svět opustil. Stalo se tak dne 9. listopadu. Zemřel ovšem stylově, a to při natáčení filmu IP5: L'île aux pachydermes. Osudným se mu stal infarkt. Místo svého posledního odpočinku nalezl na pařížském hřbitově Père Lachaise po boku své životní družky Simone. Vše mělo ale ještě jednu nepříjemnou dohru. Úřady nechaly později jeho tělo exhumovat kvůli odebrání DNA, protože ho jistá žena nařkla, že s ním má dítě. Její obvinění se ale ukázalo být falešné.
Zdroje:
