Článek
Detektivní žánr byl vždy velice oblíbený. O jeho filmovou podobu se od počátku kinematografie pokoušelo spíše s menšími úspěchy mnoho režisérů. Ne všichni přitom ovšem ctili pravidla žánru. První dva české kriminální filmy vznikly již v roce 1912. Krátkometrážní snímek Pro peníze natočil Antonín Pech pro společnost Kinofa. Vypravuje se v něm o statkáři, který byl odsouzen za zločin, který nespáchal. Pokus o rekonstrukci filmu z dochovaných negativů proběhl v roce 1953. Druhý film z tohoto roku se nedochoval. Jednalo se o drama Záhadný zločin. Režie se pro tentokrát ujal Rudolf Kafka, který si zároveň zahrál hlavní roli. Záhadný ovšem není jen zločin v názvu ale rovněž obsah filmu. Nic se o něm neví a žánr detektivky se tak odhaduje pouze z názvu.
Kriminální žánr stál na okraji zájmu
Na počátku třicátých let se stát pokusil zavedením kontingentu na dovážené filmy podpořit domácí tvorbu. Americké společnosti na dovozní podmínky odmítly přistoupit a export svých filmů do Československa zastavily. Domácí producenti na to zareagovali navýšením produkce vlastních dobrodružných a kriminálních filmů, aby uspokojili diváckou poptávku. Valný efekt to ale nakonec nemělo. V roce 1934 navíc kontingentní systém nahradil systém registrační, na který Američané již přistoupili a místní trh tak opětovně zaplavila jejich tvorba. V letech finanční krize bylo navíc ekonomicky výhodnější točit komedie s populárními herci. Třicátá léta tak navzdory nástupu zvuku výrazné oživení na poli kriminálního filmu nepřinesla.
Natáčelo se na zámku Stránov
Přesto již v roce 1933 vznikly první dvě československé zvukové kriminálky. První z nich nese název Záhada modrého pokoje. Premiéra filmu se uskutečnila dne 3. února 1933, o kousíček tak předběhl jinou zvukovou detektivku, a sice Vraždu v Ostrovní ulici, která si svoji premiéru odbyla až 24. března 1933.
Záhadné sídlo připomíná to z filmu Fantom Morrisvillu
Záhada modrého pokoje vznikla na motivy románu Edgara Wallaceho. Jednalo se o českou verzi v Praze o rok dříve natáčeného německého filmu režiséra Ericha Engela Geheimnis des blauen Zimmers. Dialogy do češtiny přeložil Karel Hašler, který si zároveň zahrál hlavní roli hraběte Hellforda. Film natočil na zámku Nový Stránov u Mladé Boleslavi a ve vinohradských ateliérech AB debutující Miroslav Cikán. Za kamerou stál Jan Stallich, jenž se pokusil pomocí světla a stínu podtrhnout tajuplnost zámeckého prostředí a navodit dramatickou atmosféru.
Režie se chopil Miroslav Cikán
Dějově film připomíná o více než třicet let mladšího Fantoma Morrisvillu. Na zámku hraběte Hellforda je pokoj, ve kterém došlo k několika záhadným úmrtím. Tři lidé krátce po sobě zde vždy přišli o život po jedné hodině v noci. Pokoj od té doby nikdo neobývá. Po dvaceti letech Hellfordova dcera Irena slaví na zámku narozeniny ve společnosti svých třech přátel. Na oslavě je připomenuta pradávná záhada a mladíci se rozhodnou záhadě přijít na kloub. Všichni se dohodnou, že jeden po druhém stráví v modrém pokoji noc. První z nich Tom, během noci beze stopy zmizí. Druhý, Frank, je další ráno nalezen mrtev. V ten moment se do případu vloží policie, která odhalí, že hrabě Helleford není Ireniným otcem, nýbrž strýcem, jenž se jí v dětství ujal. Skutečný otec odešel od rodiny před dvaceti lety.
Majitele zámku si zahrál Karel Hašler
Hlavní postavu hraběte von Hellforda ztvárnil Karel Hašler. Jeho dceru, tedy vlastně neteř, Jiřina Šejbalová. Toma Brandta si zahrál dnes již pozapomenutý Miroslav Svoboda a Franka Ferbera Antonín Novotný. Policejního komisaře Browna ztvárnil Bedřich Vrbský a inspektora Genta Jaroslav Marvan. Dále zde hráli František Smolík, František Kovářík, Jan Sviták či Milada Smolíková.
Hlavní ženskou hrdinku ztvárnila Jiřina Šejbalová
Film Záhada modrého pokoje je pro dnešního diváka již v mnohém úsměvná záležitost, přesto se jedná o průkopníka v žánru mysteriózní kriminálky v českých zemích.
Zdroje:
