Článek
Dokonalý árijský typ – blond vlasy, modré oči, světlá pleť, taková byla skladatelka, zpěvačka, herečka a modelka vystupující pod jménem Nico. Na svět přišla jako Christa Päffgen dne 16. října 1938 v německém Kolíně nad Rýnem. Alespoň to tak uvádějí oficiální prameny. Sama Nico totiž o svém datu narození, místě i původu říkala každou chvíli něco jiného. Jako datum svého zrození uváděla v šedesátých letech 8. srpen 1942, v různých obdobích pak o sobě tvrdila, že se narodila v roce 1938 v Polsku, 1942 v Kolíně, 1943 v Berlíně, nebo dokonce až v roce 1944 v Budapešti. Klamala i o své národnosti. Jednou prohlašovala, že má kořeny německé, jindy zase, že ruské, turecké nebo polské. Jisté je však to, že dětství neměla nejrůžovější. Když jí byly pouhé čtyři roky, její otec Wilhelm Päffgen padl na bojišti. Matka Grete se musela protloukat, jak se dalo. Ještě za života svého muže se i s dcerkou přestěhovala za rodiči žijícími poblíž Berlína. Velkou pomoc od nich ale čekat nemohla, pocházela totiž rovnou z osmi dětí a rodina nijak bohatá nebyla. Malá Christa začala v roce 1944 chodit do školy, kterou dokončila v roce 1952. Na další studia se již nedostávaly peníze a dívka musela i přes své důrazné protesty začít pracovat. Na svém prvním pracovním místě, v obchodě, vydržela údajně jen jeden jediný den. Od rána totiž dělala vše pro to, aby ji vyhodili. Toho skutečně dosáhla poté, co podávala ze žebříku krabice s oblečením a několik jich schválně upustila na zem.
Čekala, až si jí někdo povšimne
Byla bez práce, v hlavě se jí ale urodil jiný plán. Byla nádherná a byla si toho dobře vědoma. Chtěla být slavná. Začala postávat před obchodem Kaufhaus des Westens, největším obchodním domem v Německu a zároveň i v kontinentální Evropě. Christa doufala, že její krása nebude přehlédnuta a nabídne ji spolupráci někdo ze zdejších módních tvůrců. V KaDeWE měl tehdy svůj módní salón i návrhář Heinz Oestergaard a právě jeden z jeho zaměstnanců si plavovlasé dívky povšiml a návrháři ji představil. Začala s Oestergaardem skutečně spolupracovat jako modelka a seznámila se i s fotografem Herbertem Tobiasem. Její fotografie se záhy objevily v několika časopisech. Tobias jí doporučil, aby si zkrátila jméno. Tak se zrodila Nico. Jméno dostala podle svého expřítele, režiséra Nikose Papatakise.
Nico byla velmi krásná
Berlín byl sedmnáctileté krásce záhy malý. Odjela do Paříže, kde jí Tobias zajistil smlouvu s časopisem Elle a fotografem Willym Maywaldem. Po většinu času pracovala jako fotomodelka, předváděla ale také kosmetiku. Kromě Paříže začala záhy působit i ve Švýcarsku, Španělsku, Rakousku a na Ibize. Tento ostrov si okamžitě zamilovala a pobývala tu, jak jen to bylo možné. Práce mimo rodné Německo jí nikdy nečinila problém, měla totiž obrovský talent na jazyky. Kromě němčiny ovládala i angličtinu, italštinu, španělštinu a francouzštinu.
Románek s Delonem
Po čase si zahrála i v několika televizních reklamách. Tehdy si jí povšimli filmoví tvůrci. Malou roličku obdržela v roce 1958 ve filmu Gardový seržant. První výraznější úlohou se pro ni pak stala Nico Ozak ve slavném Sladkém životě italského režiséra Federica Felliniho. Ve filmu si v podstatě zahrála sama sebe. V tomto období se přestěhovala do New Yorku, kde si ji povšiml Andy Warhol a přizval ji ke spolupráci s jeho slavnou Factory. Nějaký čas se tak objevovala převážně v experimentálních filmech Warhola a Paula Morrisseyho.
Zahrála si ve Sladkém životě
V New Yorku začala Nico navštěvovat kurzy zpěvu a herectví. Na konci roku 1961 přiletěl pracovně do Států Alain Delon. Nico nezaváhala, zavolala mu a strávila s ním několik nocí. Nezůstalo to bez následků. V srpnu roku 1962 přišel v Paříži na svět společný syn Ari. Delon, který byl v té době zasnoubený s Romy Schneider, otcovství nikdy neuznal. Usvědčily ho ale geny. Ari žil střídavě u Delonových rodičů a střídavě se svou matkou v New Yorku. Nakonec jej v roce 1976 adoptovala Delonova matka a Nico se jej oficiálně zřekla.
Morrison z ní udělal skladatelku
V New Yorku se z ní pod taktovkou Warhola stala undergroundová celebrita. Po rozpadu Factory ale její herecká kariéra zaznamenala sestupný proces. V té době byl však již její prioritou zpěv. Hudební kariéru nastartovalo setkání s kytaristou Rolling Stones Brianem Jonesem v roce 1965. Nico nahrála svůj první singl a zanedlouho se díky Warholovi seznámila s americkou rockovou skupinou The Velvet Underground. Warhol přesvědčil skupinu, aby ji mezi sebe přijala. Hudebníci byli ale proti tomu, aby se stala přímo členkou skupiny. Na plakátech proto bylo uváděno The Velvet Undergroud & Nico. Ze spolupráce vzniklo v březnu roku 1967 album, docházelo ale k hudebním i osobním rozepřím a tak byla již krátce na to ukončena. Ve stejném roce vydala Nico také své první sólové album nazvané Chelsea Girl. V létě se pak seznámila s Jimem Morrisonem a prožila s ním krátký vztah. Zpěvák jí poradil, jak skládat písně a od té doby si tak většinu z nich psala sama.
Nico v roce 1985
V následujících letech vydala několik dalších alb, na několika z nich ji doprovázel bývalý člen The Velvet Underground, multiinstrumentalista John Cale. Ten později vzpomínal, že Nico často při běžném mluvení protahovala slova a někdy jí také déle trvalo, než na něco dokázala odpovědět: „Trvalo jí hrozně dlouho, než se vymáčkla. Zeptal jsem se jí na nějakou blbost, třeba ‚Jak se vede‘ a ona na mě koukala celý věky. Někdy sis musel na odpověď počkat i deset minut, když najednou řekla ‚Jo, fajn‘ a teď jsi najednou nevěděl, co je vlastně fajn.“
Byla i v Československu
Nico byla po prodělaném proděravění bubínku částečně hluchá na jedno ucho, což jí způsobovalo značné potíže jak v profesním, tak v osobním životě. Za řadu svých problémů si ale mohla sama. Postupem času se stala závislá na heroinu. Tuto závislost překonala až na samém sklonku svého krátkého života. V osmdesátých letech se usadila na Ibize a žila s punkovým básníkem Johnem Cooperem Clarkem. V roce 1985 navštívila Československo a odehrála zde dva tajné koncerty.
Místo posledního odpočinku
Dne 17. července 1988 se jí při jízdě na kole udělalo patrně špatně, zda byl příčinou drobný infarkt nebo sluneční úpal, se nikdy nepotvrdilo. Nico spadla a udeřila se do hlavy. Taxikář, který byl události svědkem, zjistil, že nereaguje, naložil ji do auta a vezl do nemocnice. První tři nemocnice ji ale nepřijaly. Úspěch měl až při čtvrtém pokusu, ale ani tady nebyl k dispozici lékař a diagnostikovala ji pouze sestra. Ta se domnívala, že se jedná o sluneční úpal. Druhý den ráno stav pacientky kontroloval lékař, který chtěl aplikovat injekci, nepodařilo se mu ale napíchnout žílu. V osm hodin téhož dne vydechla Nico naposledy. Příčinou bylo krvácení do mozku způsobené pádem a neposkytnutí vhodné léčby.
O měsíc později, dne 16. srpna 1988, byla Nico pohřbena vedle své matky na Grunewaldském hřbitově v Berlíně.
Zdroje:
