Článek
Brno je jejím osudem. Narodila se tu 8. října 1945, absolvovala tu základní školu i gymnázium a posléze i vystudovala JAMU. Již od svých třinácti let měla totiž o své budoucí profesi jasno, chtěla být herečkou. Ostatně pocházela z rodiny, která měla k umění blízko. Její otec Vladimír Raška byl trombonistou v orchestru Karla Vlacha.
Syna měla ještě na škole
Rodiče se ale rozvedli, když byla ještě malá a otec bydlel se svou novou rodinou v Praze. Zdena rozchod svých rodičů nesla hodně špatně a měla to otci za zlé. Velmi proto toužila po vlastní rodině a pořídila si ji ještě během studia. Provdala se za lékaře brněnské fakultní nemocnice Karla Herforta a narodil se jí syn Tomáš. Zdena po dítěti toužila, zároveň ale chtěla dokončit školu. Zanedlouho po porodu proto již opět hrála. Asi dva měsíce po synově narození začala na začátku posledního ročníku zkoušet se Zdeňkem Kaločem Krvavou svatbu a Tomáše vozila v kočárku s sebou. Hodně jí pomáhala maminka i její manžel.
Herecká studia dokončila v roce 1968 a ihned ji přijali do Mahenova divadla. Na prknech zdejší činohry se tehdy setkala se svými vzory, jako byli Ladislav Lakomý, Jaroslav Dufek a další. Ztvárnila zde řadu krásných rolí. Zároveň ale musela stíhat i domácnost. „Bydleli jsme u mojí maminky v Židenicích ve dvoupokojovém bytě. Byli jsme tam čtyři, než se maminka znovu vdala a odstěhovala se,“ vzpomínala na nelehké začátky před časem herečka. První manželství jí ale nakonec nevydrželo. Začaly problémy, které její muž řešil alkoholem. „Na rodině mi ale velmi záleželo, dlouho jsem si říkala, nerozvedu se. Bohužel, bylo to čím dál těžší. Pak už jsem myslela jen na to, jak zachránit syna i sebe. Rozchod byl strašný a potom to pro mě bylo hodně těžké. Myslela jsem, že to nepřežiju. V divadle jsem měla spoustu práce a Tomáš byl ještě malý, chodil teprve do školky,“ svěřila se herečka.
Zvládá i muzikál
V profesním životě se jí ale dařilo. Jejím dvorním režisérem byl po celou dobu působení v Mahenově divadle Zdeněk Kaloč, pod jehož vedením její herectví dozrávalo. Zářila jako krajčířka Eva v Gazdině robě i jako Kristina v dramatu Smutek sluší Elektře. Když v roce 1992 Mahenovo divadlo opustila a přešla do Městského divadla Brno, měla již pověst herečky, která ví, co chce, a také to dovede zahrát, a to s čím dál větší suverenitou. Jejím největším triumfem se záhy stala titulní role v dnes již legendárním historickém dramatu Alžběta Anglická. Za svůj výkon po právu dostala Cenu Thálie 1995. Nominována na toto ocenění pak byla ještě několikrát.
Jelikož měla od mládí vztah k hudbě, začala účinkovat také v muzikálu. I tento žánr jí nabídl celou řadu krásných příležitostí. Zazářila jako slečna Schneiderová v Cabaretu, Golda v Šumaři na střeše, upovídaná slepice v Ptákovinách podle Aristofana, paní Brillová v kouzelné Mary Poppins, živelná pianistka Jeanette Burmeister v Donaha! či jako starostlivá babička v pohádkové Heidi.
Zdena Herfortová v roce 2002
Film nikdy jejího talentu nedokázal naplno využít, hojně s herečkou spolupracovala ale vždy televize. Zahrála si ve více než devadesáti televizních inscenacích, z nichž do širokého diváckého povědomí vstoupila ponejvíce rolí Vladěnky Šiktancové v mimořádně zdařilých a dodnes velmi populárních Četnických humoreskách. „Před kamerou se sešla opravdu vynikající četnická pátračka, všichni ti kluci, herci v hlavních rolích, Tomáš Töpfer, Ivan Trojan, Zdeněk Junák, Erik Pardus a další, i jejich velitel Petr Kostka, s kterým jsme tvořili manželský pár, byli prostě skvělí. Ale hlavně to všechno byly jednoduché, nádherně zpracované příběhy!,“ zavzpomínala na slavný seriál Zdena Herfortová po letech a zároveň dodala: „Seriál byl výjimečný především díky režisérovi Toníčkovi Moskalykovi a Miloši Fedašovi, který ho napsal, a všem ostatním tvůrcům. Moskalyka jsem opravdu obdivovala. Natočil tolik nádherných věcí – seriálů, inscenací, pohádek, na které se vždy ráda podívám.“
Bohatá je rovněž Zdenina práce pro rozhlas a dabing. Jejím hlasem k nám v češtině promlouvá například Jane Fonda. Za svoje umění na tomto poli obdržela Zdena Herfortová Cenu Františka Filipovského.
Ani druhé manželství nevyšlo
Své bohaté herecké zkušenosti řadu let předávala dál mladým adeptům herectví na brněnské JAMU. „Na JAMU jsem začala učit v roce 1976, nejdříve na katedře syntetických žánrů, a začátkem devadesátých let jsme spolu s Richardem Mihulou a Radkem Balášem založili muzikálový ateliér. Myslím, že jsem měla v životě obrovské štěstí. Na okolnosti, na lidi kolem sebe,“ prozradila herečka v jednom z novinových rozhovorů. Na co ale štěstí neměla, byl její osobní život. Podruhé se vdala za televizního režiséra Rudolfa Tesáčka. I toto manželství ale v roce 2013 skončilo u rozvodového soudu. „V něm nepřišlo dítě, i když jsme se snažili. A pak přišla mladší… Viděno zpětně, člověk tomu nějak rozumí… Tehdy jsem ale rozvod nesla opravdu těžce. Osobní život se mi bohužel nevydařil, jak jsem si přála,“ konstatovala Zdena Herfortová. „Mám sama se sebou takovou předmanželskou smlouvu, že do toho potřetí už nepraštím. V mém životě jsou nejdůležitější tři muži, kteří žádnou mojí veselku nepotřebují – syn Tomáš a vnuci Timur a Matyas. A moje vnučky Anička a Stellinka by se taky dost divily, co dělám,“ vysvětlila před několika lety Zdena s tím, že svatbu už absolvuje jedině na obrazovce.
Přestože často jezdila za prací do Prahy a hodně času proto trávila za volantem, zůstala věrná Brnu. „O přestěhování do Prahy jsem v životě uvažovala několikrát, nejen kvůli cestování. Zejména po druhém rozvodu. Jenže jsem usoudila, že je na to už pozdě. Hlavně mám ale v Brně syna, vnoučata a téměř celou rodinu. Asi před patnácti lety jsem si tedy radši pořídila vysněný domek za Brnem, a tak k sobě teď máme ještě blíž,“ vysvětlila své pohnutky herečka. Její syn Tomáš se kdysi vydal v jejích šlépějích. Vystudoval Janáčkovu akademii, a dokonce nějaký čas hrál, nakonec se ale rozhodl vydat se jinou cestou.
Zdroje:
