Zdenka Baldová: Představitelka tetiček dostala životní roli před smrtí

Zdeňka Baldová nebyla krásná, nebyla ani mladá, přesto se do paměti filmových diváků otiskla stejně, ne-li více, než ty největší prvorepublikové krásky. Měla talent, smysl pro sebeironii, nezaměnitelný styl. Byla zkrátka nepřehlédnutelná.

Narodila se dne 20. února 1885 v České Třebové v Chorinově ulici jako Zdeňka Balašová. V šesti letech se společně s rodiči odstěhovala do Prahy. K umění tíhla již jako malá holčička, psala, recitovala básničky, malovala. Měla talent od pánaboha. Na konzervatoř ale nešla. Rozhodla se pro studium na průmyslové škole. Souběžně se školou se učila hudbě a správné výslovnosti. Začala hrát v ochotnických souborech Žižkovan a Pokrok. Když jí bylo dvacet dva let, dostala nabídku z Městských divadel pražských na Královských Vinohradech, dnešního Divadla na Vinohradech. Tady se seznámila s významným divadelním režisérem Karlem Hugo Hilarem, kterého si v roce 1914 také vzala.

Se slavným režisérem po boku

Na úplném počátku své kariéry se snažila stát slavnou tragédkou, Hilar ale rozpoznal její smysl pro realistické herectví. Společně s manželem přešla v roce 1922 do Národního divadla. On tu spolu s dirigentem Otakarem Ostrčilem tvořil dvojici, která určovala uměleckou úroveň divadla. Uplatňoval moderní pojetí a požadoval střídmější a citlivější herecký projev. U kritiky se nezřídka setkával s nepochopením a vedl i časté spory s hercem Václavem Vydrou. Byl velký svéráz. Na herce a i technické pracovníky divadla míval kuriózní požadavky. Po osvětlovačích například požadoval černé světlo. Od herců zase chtěl, aby na jedna vyskočili nahoru, na dvě zůstali stát ve vzduchu a na tři šli dolů. Baldová byla skromná a přední pro ni byla kariéra jejího muže, zatímco se on mohl rozvíjet, ona upadala do stereotypu. I v Národním divadle hrála zprvu menší role. To se však změnilo. Hilara velmi vyčerpávala neúnavnost a píle, se kterou se vrhal do práce, v pouhých třiceti devíti letech jej na dlouhou dobu vyřadila mrtvice. Po návratu do divadla pracoval ještě usilovněji a v necelých padesáti letech druhému záchvatu podlehl. Tisk napsal, že „padl ve službách Národního divadla“.

Herectví plně rozvinula až jako vdova

Z Baldové byla rázem vdova, navíc bezdětná, neboť s manželem děti neměla. Jejímu herectví to ale prospělo. Teprve nyní se mohla plně rozvinout a vyhranit svůj styl. Stala se velmi výraznou, osobitou a temperamentní komickou herečkou. S neobyčejnou přesností dokázala zachytit povahu malého českého člověka. Patřila k nejoblíbenějším v souboru Národního divadla. Její skřehotavý hlas, šišlavou a švitornou mluvu diváci milovali. Legendární byly její nechtěné přebrepty. Měla totiž špatnou paměť na texty, takže se neustále přeříkávala, což vyvolávalo bouřlivý smích. V soukromí byla stejně milá popleta jako její postavy. Vedle diváků ji tak zbožňovali i herečtí kolegové. Ladislav Pešek na ni vzpomínal: „Chodili jsme se k ní zpovídat jako k panu páterovi. Ona měla pro každého z nás čas. Uměla poslouchat a dovedla říct právě to, co potřebujeme slyšet.“

Členkou Národního divadla zůstala Zdeňka Baldová až do smrti. Ztvárnila zde řadu postav. Mezi ty nejvýznamnější patří Tekla Ivanovna v Gogolově Ženitbě, sochařova žena v Nezvalově Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, nebo Dulská v Zapolské Morálce paní Dulské.

Filmovou hvězdou ve středním věku

Ve filmu se poprvé objevila krátce před čtyřicítkou. Zahrála si po boku svých kolegů z Vinohrad v roce 1921 ještě v němém filmu Neznámé matky malou epizodní roličku. Tím to ale na dlouhou dobu skončilo. Na novou roli si musela počkat deset let. Pro již zvukový film ji objevil divadelník Josef Kodíček, který ji obsadil do pro ni netypické role milovnice v komedii Obrácení Ferdyše Pištory z roku 1931. Zvukový film byl pro ni jako stvořený. Její zvláštní přízvuk a roztomilý tón se nedal přeslechnout. Začala hrát dobrosrdečné maminky, hubaté tetičky, klevetivé měšťky, nezřídka daleko starší než byla ona sama. Baldové to ale nevadilo a role si náležitě užívala. K těm nezapomenutelným patří teta Pa v komedii Eva tropí hlouposti, Dražná, jednatelka Spolku pro povznesení mravnosti ve filmu Mravnost nade vše, matka kvintána Živného v komedii Škola základ života nebo vdova Malá ve snímku Roztomilý člověk.

Životní role získala těsně před smrtí

Na rozdíl od jiných kolegů točila i po válce a dokonce i po roce 1948. V roce 1955 jí byl udělen titul Národní umělkyně. V polovině padesátých let musela svoji hereckou činnost omezit, neboť jí vypovídalo zdraví. Měla problém s ledvinami. Navzdory této smutné skutečnosti, životní role na ni teprve čekaly. Nejprve si v roce 1957 zahrála hlavní ženskou úlohu neúměrně dobrosrdečné a ochotné babičky Skořepové, kterou všichni zneužívají a ona se tomu nakonec vzepře, v komedii Páté kolo u vozu pod taktovkou režiséra Bořivoje Zemana. O rok později se jí pak splnil životní sen zahrát si i na stříbrném plátně negativní roli. Ve snímku Morálka paní Dulské ztvárnila despotickou majitelku domu, kterou již kdysi hrála na divadle. To ale byla ta její úplně poslední role, kterou natočila. Zemřela týden po premiéře dne 26. září 1958 ve věku sedmdesáti tří let.

Jejímu skonu předcházela ještě jedna velice smutná událost, o které se naštěstí již nedozvěděla. Bezdětná Baldová si k sobě vzala osiřelou dívku Lídu, kterou vychovávala jako vlastní dceru. Schovanka ji milovala a pečovala o ni i v době, kdy onemocněla. Když se Lída dozvěděla, že její dobrodinka umírá, spáchala v koupelně opuštěného domu sebevraždu. Zdůvodnila ji slovy, že své náhradní matce musí být oporou i na druhém břehu. Zdeňka Baldová spočinula po boku svého manžela K. M. Hilara na Vinohradském hřbitově.

Zdroje:

Karel Hugo Hilar – Wikipedie

Zdeňka Baldová | Biografie | ČSFD.cz

Zdeňka Baldová - FDb.cz

Zdeňka Baldová: Když umírala, její adoptovaná dcera spáchala sebevraždu – Vlasta.cz

Zdeňka Baldová se proslavila rolemi tetiček

Zdenka Baldová – Wikipedie