Článek
Křehká brunetka přišla na svět dne 27. července 1941 v malé vesničce Kráľova Lehota, ležící v okrese Liptovský Mikuláš na úpatí Nízkých Tater, na soutoku Bílého a Černého Váhu. „Pocházím z pohádkového manželství,“ prozradila kdysi novinářům. „Naši se do sebe zamilovali už jako děti. Vzali se ale až po mnoha letech, když otec dokončil studium jako inženýr a po povinné vojenské službě se mu podařilo nemožné – dostat místo. Vždyť to bylo v době nezaměstnanosti a blížila se válka.“
Osudná autonehoda
Netradiční jméno Zora pro ni vybral bratr Ctibor. Rodiče jim chtěli dát historická jména a Ctibor pro sestru z deseti navržených zvolil právě toto. Když byly Zoře čtyři roky, přestěhovala se s rodinou do Popradu. Tady začala chodit do školy. Od první chvíle se ukazovala jako vůdčí typ. Recitovala na každé oslavě, vyhrávala recitační soutěže. Do jejího života ale záhy zasáhla tragédie. Nebylo jí ani osm let, když se stala polovičním sirotkem. Matka zahynula při čelním střetu s vozidlem, které se přiřítilo z protisměru. Otec byl těžce zraněný a Zorka přežila jedině díky duchapřítomnosti svého bratra, který skončil pouze potlučený a po sestře se začal shánět. Záchranáři totiž dívenku v mdlobách a s otřesem mozku v zdemolovaném vraku přehlédli.
Pro malou Zoru nastaly těžké časy. Musela se nejen vyrovnat s bolestnou ztrátou, ale také začít vypomáhat v domácnosti. Vařila a šila. Po čtyřech letech si otec našel novou ženu a do rodiny přibyla holčička Lívia. Zora z nového přírůstku nebyla ani trochu nadšená. Demonstrativně se pokusila o sebevraždu. Prášků naštěstí nebylo moc a tak vyvázla bez následků. K sestře ovšem našla cestu až v dospělosti.
Nová rodina se záhy přestěhovala do Košic a v tomto východoslovenském městě Zora také zahájila středoškolská studia. Učila se dobře. Měla vesměs samé jedničky a nedalo jí to ani mnoho práce. Z chování ale měla na vysvědčení dvojku. Stála za tím hloupost. Zora ve strachu před testem z matematiky zorganizovala se spolužačkou útěk celé třídy ze školy. Na hodinu se všichni přesunuli do cukrárny. Trest na sebe samozřejmě nenechal dlouho čekat.
Za vše mohla kamarádka
Po maturitě chtěla Zora původně studovat medicínu, biologii nebo veterinu. Kamarádka ji ale přesvědčila, aby společně s ní zkusila herectví. Přijímací zkoušky na Vysokou školu múzických umění Zora na rozdíl od oné kamarádky zvládla na výbornou a v konkurenci dalších osmdesáti uchazeček prorazila. Stala se jednou z pěti přijatých. V Bratislavě se jí líbilo, studentská léta však rychle uplynula a Zora dostala umístěnku až do Prešova. Ani trochu se jí tam nechtělo. Umístěnku ale odmítnout nemohla. Existovalo jediné řešení, jak se Prešovu vyhnout – vdát se. Krásná Zora naštěstí neměla o nápadníky nouzi. Dvořili se jí rovnou dva. Jedním byl elegantní Josef Abrhám, který musel studovat v Bratislavě, protože v Praze neudělal zkoušky, druhým pak nenápadný student dramaturgie, o rok starší Milan Lasica. Abrháma nakonec vyřadil ze hry sokův intelekt. „Velmi ji chtěl, byl do ní zamilovaný. Ze začátku Zora nejevila velký zájem, ale jeho dvoření přijímala. Byl natolik vytrvalý, že ji nakonec přesvědčil svým intelektem, kterého si na něm považovala především,“ prozradil po letech Zořin bratr Ctibor. Lasica se tenkrát ještě ženit nechtěl, cítil se na to příliš mladý, ale styděl se to přiznat. Zora tak dosáhla svého. Ve stejný den, kdy odpromovala, se i vdala.
Manželství nakonec vydrželo deset let, v roce 1972 skončilo rozvodem a zůstalo bezdětné. Zora si sice děti přála, ale mateřství plánovala až po třicítce. Ani Lasica na nic nechvátal. Než tedy rodičovství přišlo na pořad dne, začal se svazek hroutit. Svůj prvotní účel ovšem splnilo. Zora se obloukem vyhnula východoslovenskému angažmá. V roce 1963 posílila soubor divadla v Trnavě a po jeho zániku o dva roky později hostovala po dobu jedné sezóny na Nové scéně v Bratislavě. V roce 1966 odešla ještě s Lasicou do nově vzniklého Divadla Na korze. Zde kromě hraní vystupovala i jako zpěvačka v kabaretních programech, které její muž připravoval společně s Júliem Satinským. Divadlo Na korze se však za normalizace stalo nežádoucím a bylo pod průhlednou záminkou špatné ventilace uzavřeno. Zora poté našla další uplatnění v činohře Nové scény, se kterou se obeznámila již v době předchozího hostování.
Televize byla její doménou
Půvabná herečka neunikla samozřejmě ani bedlivému oku televizních tvůrců. Před kamerou debutovala v inscenaci slavné klasické komedie Brandona Thomase Charleyho teta. Vzápětí o Zoru projevili zájem i filmaři. Ztvárnila postavu Boženy v satirické komedii Odhalenie Alžbety Báthoryčky. Tím se ale její filmová kariéra na dvě desetiletí uzavřela. Zora dala přednost spolupráci s televizí. Postupně se na obrazovce objevila asi v osmi desítkách postav. Pravidelně ji ale zvali i do zábavných pořadů a začala se více a více prosazovat i jako zpěvačka. Na tomto poli se jí začalo dařit. V roce 1968 se umístila v anketě Zlatý slavík na krásném osmém místě. Nakonec si na své konto připsala i moderování. Stala se jednou z nejpopulárnějších osobností slovenské kulturní scény. Byla obdivována nejen pro svůj všestranný talent, ale také pro svůj šarm a krásu. Říkalo se o ní dokonce, že je herečkou s nejkrásnějšíma nohama na Slovensku.
Po rozvodu sama dlouho nezůstala. Jejímu kouzlu propadl o šest let mladší slovenský sex symbol Juraj Kukura. „Žil jsem s ní nádherných sedm let. Hodně v mém životě znamenala,“ přiznal poději médiím. Ani on se ale neukázal být její osudovou láskou. Tu našla až u muže, který se světem showbyznysu neměl pranic společného. Byl to známý gynekolog Igor Peter, primář nemocnice v Galantě, později doktor v Šale.
Seznámili se na lyžařském výletě. Oba totiž velmi rádi sportovali. „Nebylo na tom nic jiného než toto: to je paní Kolínská, to je pan Peter. Dali jsme se dohromady až po nějaké době,“ vzpomínal na osudové setkání Peter. Zprvu nebyl prý ani trochu nadšen ženinou popularitou a atraktivním vzhledem. Záhy ale poznal, že má dobrý charakter a je velmi dobromyslná. Zora byla po určitou dobu i jeho pacientkou. Měli také řadu společných zájmů. Jezdili na chatu, hráli tenis, cestovali, lyžovali a starali se o psi. Ti krásné Zoře nahrazovali děti, kterých se nedočkala. Zprvu je odkládala, chtěla si užívat života, když však přišla ta správná doba, plány překazil nádor na děloze, který jí lékaři v pětatřiceti našli. Nebyl sice zhoubný, děti už ale mít nemohla.
Nemoc přišla jako úder blesku z čistého nebe
Po roce 1990 Zora díky svému partnerovi našla odvahu rozjet vlastní podnikání a na rozdíl od mnohých jiných kolegů ze světa showbyznysu se jí na tomto poli velmi dařilo. V Domě novinářů v bratislavské Kapucínské ulici si otevřela salon s nábytkem, v němž nabízela nejen běžnou průmyslovou produkci, ale také originální kousky vyrobené přímo na míru jednotlivým zákazníkům. Byla to pro ni kreativní práce, kterou milovala. Třikrát dokonce obdržela cenu za nejkreativnější výstavu. Svým vkusem byla ostatně pověstná. Svědčil o tom i její krásný útulně zařízený dům, do něhož se vždy ráda vracela. Nábytek s atypickými potahy ze zahraničí zaujal i aranžéry prezidentské kanceláře. Zora se obchodu věnovala po deset let. Pak však kariéry podnikatelky musela zanechat, neboť ji nedokázala skloubit s výkony v showbyznysu, kterým se chtěla věnovat na plno.
Do jejího života bohužel náhle zasáhla nemoc. V dubnu roku 2002 upadla na své chatě na Slunečných jezerech v Senci do bezvědomí. Lékaři na neurologii u ní následně diagnostikovali nádor na mozku velký jako malé jablko. Na nic si přitom až do onoho osudného okamžiku nestěžovala. Pro všechny to byl šok. Musela okamžitě podstoupit operaci. Vše se zprvu zdálo být na dobré cestě. Herečka živě komunikovala a zdálo se, že se uzdraví. Krátce na to se ale měla podrobit dalšímu zákroku kvůli občasným bolestem břicha. Lékaři jej doporučovali. Okolí ji od toho zrazovalo. „Byla zesláblá, neměla žádnou imunitu, navíc byla vedra. Neměla ani velké bolesti. Vzal to ale do svých rukou Igor. Před operací ji vzal ještě domů, že si potřebují v klidu promluvit a že Zora chce vidět své pejsky,“ prozradila až po letech její kamarádka, někdejší modelka a herečka Emília Lörinczová.
Zora se nakonec jen pár dní před svým koncem stačila ještě provdat za Igora, se kterým stále žila jen na psí knížku. Oba měli za sebou již nevydařená manželství, a tak se prostě do dalšího nehrnuli. Po operaci se Zořin stav začal zhoršovat. Krásná herečka nemocnici již neopustila. Zemřela dne 17. června 2002 v necelých jednašedesáti letech. Řadu let si všichni mysleli, že příčinou jejího skonu byla rakovina. Nebylo tomu tak. „Mluvila jsem s člověkem, který viděl její pitevní zprávu. Bylo v ní uvedeno, že zemřela na sepsi. Tedy na totální otravu krve, způsobenou infekcí. V břiše prý metastázy neměla,“ prozradila Emília. „Věřím, že bez té druhé operace mohla ještě žít déle,“ dodala na závěr. Jaká byla skutečná pravda, se již nikdo nikdy nedozví.
Zdroje:
