Článek
Zuzana pocházela z Prahy. Ve městě na Vltavě přišla na svět dvacátý sedmý lednový den roku 1975 jako Zuzana Hanáková. Od dětství sice vykazovala komediální talent, hrávala na klavír a zpívala dokonce v Bambini di Praga, nad uměleckou školou ale neuvažovala. Po maturitě na gymnáziu začala studovat Vysokou školu chemicko-technologickou. Na Divadelní fakultu Akademie múzických umění šla pouze doprovodit svého kamaráda k přijímacím zkouškám, všiml si jí ale herec a pedagog Boris Rösner a sdělil jí, že v ní vidí velký herecký potenciál. Zuzana dala na jeho rady a pod jeho vedením se připravovala na zkoušky, které zvládla a na divadelní fakultu byla přijata.
Stala se Marcelou Rubešovou
Po absolutoriu se stala členkou divadelního souboru Divadla Nablízko, kde účinkovala například v inscenacích Vzducholoď nebo S vyloučením veřejnosti. Hostovala také v Národním a ve Švandově divadle či v divadle Broadway.
Svůj debut před kamerou si odbyla v roce 1999 v televizním filmu Návštěva staré dámy, kde ztvárnila jednu z vedlejších rolí. Následující rok se objevila v televizním filmu Vlci ve městě a v roce 2001 si zahrála v televizním filmu Den, kdy nevyšlo slunce. Tyto prvotní úlohy jí poskytly cenné zkušenosti a otevřely dveře k dalším příležitostem v české televizní tvorbě. Zuzana se záhy proslavila především díky své spolupráci na seriálové tvorbě. K vidění byla v seriálech Zdivočelá země, Četnické humoresky nebo Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Nejvíce se však do povědomí veřejnosti zapsala coby Marcela Rubešová ze seriálu televize Prima Rodinná pouta, který byl později přejmenován na Velmi křehké vztahy.
Nemoc si ji vyhlédla již na škole
Kolegové Zuzanu milovali pro její bezprostřední a milou povahu. V souboru Divadla Nablízko se seznámila se svým manželem, scénografem a hercem Hynkem Dřízhalem. Byla to láska jako trám. Prožili spolu jedenáct let a za tu dobu je potkalo mnohé. Talentovaná herečka bohužel opakovaně bojovala se zhoubným onemocněním lymfatických uzlin. Poprvé ji nemoc zasáhla ještě během studií. Vše ale dobře dopadlo a Zuzana posléze společně s dalšími pacientkami založila občanské sdružení Lymfom Help, které podporuje pacienty s onemocněním lymfatického systému. Nemocní se snaží motivovat ostatní pacienty, aby své praktické lékaře při potížích nutili k odbornějším vyšetřením, než je obvyklý odběr krve. „Zjišťovala jsem, jak se lidem s touto chorobou pomáhá v zahraničí. Přivezla jsem několik námětů a budeme teď na nich pracovat. Chceme hlavně sdružovat pacienty, jejich blízké, ale i jejich lékaře, zvýšit informovanost pacientů, například vydáním brožur, kde budou uvedeny informace o nemoci i novinky ve způsobech léčby,“ řekla tehdy herečka v jednom z rozhovorů.
Sama nad nemocí třikrát dokázala zvítězit. Při každém opakování ale musela podstoupit drsnější léčbu, nakonec prodělala i autoimunní transplantaci. Zvládla ji lehce a další čtyři roky zůstala zdravá. Kvůli každé atace ovšem opakovaně přerušovala kariéru a také odsouvala těhotenství. Šance být matkou se jí tak vzdalovala.
Matkou byla několik měsíců
Jednou Zuzana sice dítě počala, oslabené tělo ale nezvládlo donosit vytouženého drobečka. Nakonec proto vymyslela koncept, že si zažádá o adopci a zároveň se bude snažit dítě počít přirozenou cestou. Rozhodla se tak ve chvíli, kdy se zdálo, že vše špatné má již za sebou. S manželem pak začala navštěvovat předadopční kurz, prošli si i psychologickými testy a dalšími potřebnými procedurami. Dopadli dobře a čekali, až se pro ně vhodné dítě najde. Jednoho dne Zuzaně zavolali: „Tak Zuzko, máme pro vás Budulínka!“ Ona si v první chvíli myslela, že jí volají z televize a nabízejí jí roli Budulínka. Pak to pochopila a zavolala manželovi: „Máme chlapečka, Honzíka!“ Hynek později vzpomínal, že jak vyslovila jméno Honzík, vypálilo se mu ono slovo do mozku. Doma pak přichystali vše potřebné, nakonec si na malého museli ale ještě nějaký ten den počkat, neboť byl malinký a neprospíval.
Naštěstí se vše zlepšilo natolik, že si jej mohli odvézt domů. Tam se již chlapeček rychle dal do pořádku. Zuzana dostala nový impuls do života a byla neskutečně šťastná. Z malého se bohužel nakonec těšila pouhých sedm měsíců. Maligní lymfom totiž opět vstoupil do jejího života. Od začátku září roku 2011 ležela v nemocnici na Karlově náměstí v Praze. Tentokráte sílu nemoc porazit již neměla. Zemřela 16. září téhož roku na zápal plic. Bylo jí pouhých třicet šest let. Vdovec se poté znovu oženil a založil rodinu. Malý Jeníček se tak dočkal bratra.
Zdroje:
