Článek
Táňa Pauhofová, Vica Kerekes, Judit Bárdos či Kristína Svarinská, charismatické a okouzlující krásky, které si podmanily nejeden český film a seriál. Slovenské herečky se v české kinematografii těší mimořádné oblibě. Bylo tomu tak i v minulosti. Čeští filmaři měli pro krasavice z východu vždy slabost. V sedmdesátých letech patřila k takovým herečkám také Zuzana Kocúriková.
Chtěla navrhovat kostýmy
Kráska s předlouhou havraní hřívou a hlubokýma očima se narodila v Bratislavě dne 19. prosince 1948. Od dětství ji bavilo především výtvarné umění a móda. Snila o kariéře kostýmní návrhářky. Tuto svoji zálibu realizovala o mnoho let později ve svém butiku, kde krátce prodávala autorskou módu. Ještě jako maturantku si ji ale vyhlédli na Kolibě a obsadili ji do role Oliny Dvorské v komediálním dramatu ze středoškolského prostředí Zmluva s diablom. Film Jozefa Zachara z roku 1967 pojednává o pětici maturantek, které upadnou do podezření, že se rozhodly do maturity zbavit panenství, což je s dobovou morálkou neslučitelné. Jde o hloupý žert, dívkám však nikdo nevěří. Nakonec se proto rozhodnou udělat přesně to, z čeho jsou obviňovány. Ve filmu se mimo jiné objevila celá řada českých herců, kupříkladu Vladimír Menšík, Stella Zázvorková, Josef Hlinomaz nebo Jaromír Hanzlík. Češka byla i jedna z ústřední pětice dívek, a sice dnes již pozapomenutá Ivana Karbanová, známá především ze Sedmikrásek Věry Chytilové. Zbylá děvčata pak hrála Viera Šimeková, Marta Rašlová a Sylvia Turbová. Komedie byla zakoupena i do italské distribuční sítě Carla Pontiho a do černobílého filmu se pro tuto potřebu dotočily barevné erotické sekvence. Režiséra Pontiho půvabná Kocúriková nenechala chladným a nabídl jí filmovou smlouvu na čtyři roky. Zuzana lákavou příležitost doslova na poslední chvíli odmítla a prý toho nikdy v životě nelitovala.
Zuzana Kocúriková
Francouzi ji obsadili do prolhaného filmu
Herectví po této své první filmové zkušenosti zůstala již věrná a po maturitě zamířila na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě. Netrvalo dlouho a padla do oka i francouzským filmařům. Bylo jí teprve devatenáct let, když si ji režisér a spisovatel Alain Robbe-Grillet vybral do experimentálního koprodukčního slovensko-francouzského snímku Muž, ktorý luže. Je to příběh plný klamu a výmyslů, ve kterém se po chvíli ztratí i divák a nedokáže již odlišit pravdu od lži. V hlavní roli mystifikátora Borise Varissy se představil Jean-Louis Trintignant. Zuzana Kocúriková ztvárnila tajemnou Lauru, manželku zmizelého partyzána Jána, za jehož přítele se Boris vydává a o jehož osudu vypravuje různé verze.
V roce 1968 získala Kocúriková svoji patrně největší filmovou úlohu. Ve filmu Kolonie Lanfieri, který vznikl ve spolupráci se Sovětským svazem, ji český režisér a významný představitel nové vlny Jan Schmidt svěřil hlavní ženskou postavu Ester. Romantická podívaná o muži, který marně hledal klid a samotu na málo obydleném a nehostinném ostrově, se natáčela na Kavkaze a Krymu. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa se práce zastavily a když se tvůrci k filmování vrátili, dokončovali jej ve velmi vypjaté atmosféře. Výsledek filmu to bohužel poznamenalo.
Herečkou Národního divadla již od konce školy
Zuzana Kocúriková završila herecká studia v roce 1971 a stala se členkou činohry Slovenského národního divadla. Na první scéně ztvárnila desítky divadelních rolí a věrná jí je dodnes. Film a televize nádherné herečce nadále poskytovaly celou řadu příležitostí. Vzhledem ke svému netypickému vzhledu byla s oblibou obsazována do rolí exotických a záhadných krásek, především v kostýmních a pohádkových filmech. Čeští diváci si Zuzanu Kocúrikovou mohou pamatovat jako Málinku v Herzově hororové pohádce Panna a netvor nebo jako princeznu Vandu ze slovenské verze pohádky Sůl nad zlato.
Výraznou příležitost dostala také ve filmu režiséra Ladislava Rychmana Hvězda padá vzhůru, kde sváděla zpěváka Švandu, v podání samotného Karla Gotta. V životopisném filmu o malíři Josefu Mánesovi Paleta lásky představovala pro změnu postavu bulharské malířky Ekky Goranové. S přibývajícím věkem se přehrála do postav zralých žen. Objevila se ve filmech Divoká srdce jako Josefina Dušková nebo v Sametových vrazích coby Včelová. Před filmovou kameru se naposledy postavila v roce 2012 v hororu Spiknutie. Televize jí vždy poskytovala více příležitostí a nezapomíná na ni ani dnes. Objevila se kupříkladu ve slovenské Ordinácii v ružovej záhrade nebo v Paneláku.
Zuzaniným životním partnerem je divadelní režisér Petr Mikulík, se kterým má dceru Katarínu, která se po vzoru své matky zabývá výtvarným uměním. Spolu s Hanou Lasicovou je pak autorkou knihy Oteckovia, která zachycuje televizní fenomén stejnojmenného seriálu.
Zdroje:
