Chladnokrevně zastřelil dvě dívky. Vrah Zenker unikal spravedlnosti 12 let

Na koupaliště však nikdy nedorazily. Cestou dívky narazily na střelce, který je několika ranami popravil. Jana a Jarmila bydlely v pražských Jinonicích. Cestou tak prošly ulicí Mezi lány, kde bydlely, minuly zavřenou školu a mířili ke hřbitovu. Odtud zněla smuteční hudba, konal se totiž zrovna pohřeb holiče. Několik účastníků pohřbu si procházejících dívek všimlo. To ještě nikdo netušil, že zanedlouho se budou rodiny i známí podobně loučit také s mladičkými dívkami.

Za hřbitovem začínala polní stezka, která vedla kolem lesíku a na koupaliště to odsud bylo ještě asi půl hodiny cesty. Jana a Jarmila ještě netušily, že na koupaliště už nikdy nedorazí. Za pár minut totiž měly obě dívky vydechnout naposledy. Ozval se výstřel. Jana ucítila bolest, ztratila rovnováhu a začala padat. V tom se ozvala druhá rána. Jarmila se v šoku ani nehnula. Když se podívala směrem, odkud přišel výstřel, poznala střelce. A on ji. Vystřelil i na ni. Rána byla smrtící.

Pachatel si však chtěl být jistý, že jsou obě dívky mrtvé. Proto přišel k nim a znovu vystřelil. Možná to nebyly rány jistoty, ale rány milosti. Těžko říct. V každém případě měly poslední výstřely dívky umlčet navždy. Vrah ještě těla odtáhl z cesty a odešel domů. Postupně se začal blížit večer a rodiče obou dívek začali být znepokojeni. Kamarádi řekli, že dívky na koupaliště nepřišly. Příslušníci Veřejné bezpečnosti však nechtěli vyhlásit pátrání, že je příliš brzy. Dnes by pravděpodobně v co nejkratší době aktivovali Dítě v ohrožení. Tehdy však byla jiná doba.

Místní však chtěli rodinám pomoci, a tak začali pátrat sami, bez policie. Ještě před půlnocí v Prokopském údolí pod svahem nedaleko pěšiny objevil těla obou dívek Janin tatínek. Podle ostatních hledajících klečel na kolenou, rval zoufalstvím trávu a křičel: „Chudinka moje malá!“. Ohledání místa činu proběhlo až následující den. Bylo jasné, že vrah dívky zastřelil na pěšině a pak je odtáhl a shodil do akátového porostu v roklině. Policisté si byli jisti, že spěchal a čin tak pravděpodobně neplánoval.

Na první pohled je velmi zarážející, že se střelba udála asi po třetí hodině odpoledne a nikomu nebylo divné, že slyší výstřely. Jenže v tomto místě se bohužel zvuk letící kulky ozýval poměrně často. Do zdejšího lesíka chodili lovit pytláci a také tady pobývali vojáci z nedaleké posádky. Nějakým výstřelům tak nikdo z okolí nevěnoval žádnou pozornost. Zkrátka až do nálezu těl nebylo nikomu nic podezřelé

Obě dívky byly sice částečně obnažené, střelec je však nezneužil. Šaty se jim pravděpodobně vyhrnuly, když je táhnul do křoví trávou. Vyšetřovatelé tak pracovali se třemi verzemi vraždy. První verzí bylo, že pachatel byl z okruhu známých dívek. Druhou verzí bylo, že vrah je duševně nemocný jedinec. A třetí verze zněla, že dívky vyrušily pachatele při trestné činnosti. Jedno bylo jisté. Nábojnice pocházela z čezety vzor 50, ráže 7.65. Šlo o sérii čísel, kde je drobná technologická odchylka, která se projevuje na povrchu střel.

V první fázi tak policie prověřovala neuvěřitelných 6000 pistolí. Byly mezi nimi pistole generálů, ministrů….bezvýsledně. Ačkoliv už tehdy s opravdovým vrahem policie hovořila. Upozornila na něj bába Marešová, že chodí do těch míst často a divně kouká. Navíc nedávno vyhrožoval manželskému páru na výletě vzduchovkou. Jenže. Pistol u něj nenašli a kamarád Narcis mu potvrdil alibi.

Rodiče dívek byli zoufalí. Rozsáhlé vyšetřování nikam nevedlo a oni nevěděli, kdo ublížil jejich malým holčičkám. Policisté však měli na práci také jiné případy, a tak tento museli chtě nechtě na nějakou dobu odložit. Pak došlo k loupežnému přepadení pošty Těšnov, kde byl zastřelený Jan Velíšek. Rozjelo se pátrání a jedním z vyšetřovaných byl František Zenker. Jakoby mimochodem se tehdy přiznal k vraždě dvou dívek před osmi lety. Tehdy mu bylo 19 let.

Hurá! Máme vraha! Dalo by se křičet. Jenže to tak nebylo. Výpověď totiž s fakty nesouhlasila. A navíc svou původní výpověď Zenker za nějakou dobu zase stáhl. Ostatně na dobu vraždy měl přece alibi od svého švagra Narcise. Vyšetřování se tak neuzavřelo ani tentokrát. Chybělo jen šest let do doby, kdy by byla vražda promlčena. A rodiče dívek by se tak nikdy nedozvěděli, kdo připravil o život jejich děti.

Případ už dlouho ležel ve skladu, když se do hodnosti kapitána v pražské mordpartě dostal Markovič. Jeho kolega z operativy ho popichoval, aby se na starou kauzu podíval. „Vyšetřovatelka, která měla případ v referátu, moc nadšená nebyla. Házela přede mě svazky spisu na stůl a naštvaným tónem mi říkala: Víte, jaká kriminalistická esa s tímhle případem nedokázala pohnout? A vy byste si na to troufl? Ale tím jsem si hlavu nelámal,“ vzpomíná Markovič v knize.

Prý byl přesvědčený o Zenkerově vině. Jen potřeboval přiznání. Definitivní. Nezvratitelné. Podařilo se mu to. Podle Markoviče byl tu chvíli Zenker skoro rád, že o tom může mluvit. Podle legendárního vyšetřovatele musel být pro vraha tlak vzpomínek silný. A trval dvanáct let. Vrah totiž nevraždil s přípravou. Vlastně šlo o náhodu. A nedbalost. Zenker se tehdy do Prokopského údolí vydal vyzkoušet nelegálně drženou zbraň.

Zamířil na turistickou značku na stromě. Jenže když vystřelil, do dráhy projektilu vstoupila školačka. Zenker ji dokonce poznal. Bál se, že by ho mohla prozradit. A tak vystřelil ještě jednou. Pak chtěl jít k ní. Jenže se objevila ještě jedna dívka. Zůstali na sebe nehybně hledět. A pak zmáčkl spoušť. Nechtěl, aby ho prozradila. Vzhledem k tomu, že byl v době spáchání činu poměrně mladý, dostal maximální možný trest - 15 let. Následující rok se případem zabýval nejvyšší soud. Vzhledem ke změně zákona nakonec odešel střelec se sazbou 25 let. Za mřížemi nakonec strávil dvě desetiletí a poté byl podmínečně propuštěný na svobodu.

Zdroj: nasregion.cz, idnes.cz, dvojka.rozhlas.cz, blesk.cz, idnes.cz