Článek
První cesta do zahraničí
Adolf Hitler byl jmenovaný kancléřem v roce 1933. Brzy po jmenování na sebe strhli nacisté absolutní moc. S opozicí se vypořádali tvrdě. O rok později se Hitler rozhodl zbavit těch členů SA a NSDA, kteří stále ještě věřili v socialistickou revoluci. V červnu 1934 se vůdce vydal na svou první zahraniční cestu. Mířil do italských Benátek, kde se setkal s Benito Mussolinim. Hitler se v přítomnosti triumfálně se chovajícího Duceho cítil opravdu nesvůj.
První setkání dvou diktátorů nedopadlo nejlépe. Neshodli se totiž na řadě potíží, především v otázce Rakouska. To byla totiž země pod Mussoliniho ochranou. Určitě se nedá říci, že by první schůzka byla také počátkem přátelství mezi Hitlerem a Mussolinim. Pouhý měsíc po schůzce totiž Benito Mussolini demonstroval sílu italských zbraní na Brenneru a prokázal tak německému vůdci nepřátelství. Těžko si tehdy někdo mohlo představit, že se později Hitler stane dominantní osobou v jejich vztahu. Nikdo nečekal, že Ducemu vnutí svou představu přátelství.
O několik let později
Ačkoliv to nejprve vypadalo, že se Hitler Mussoliniho zalekne, nestalo se tak. V roce 1940 mělo jejich spojenectví nečekanou podobu. Duce Mussolini byl sice podrážděný, ale přijímal Hitlerova rozhodnutí. Navíc do Říma přicházely zprávy o triumfech nacistů. Mussolini chtěl i svou kořist, a tak začal svoji vlastní válku. Jeho vojska vpadla do Řecka a bojovala také v Africe. Neúspěšně. O tři roky později se pak spojenci vylodili na Sicílii a následně byl Mussolini sesazený. Němci sice přišli Itálii na pomoc, ale pro Duceho už bylo příliš pozdě.
Vysvobození Mussoliniho dostalo v nacistickém Německu označení Dub. Tajnou operaci nařídil samozřejmě sám Hitler. Na oko vydával akci jako pomoc svému příteli. Důvod pomoci byl však mnohem prozaičtější. Nechtěl zůstat sám proti celému světu. Vyslal proto do akce Otta Skorzenyho. Právě on, společně s generálem Kurtem Studentem, osvobodili 12. září Mussoliniho. Operace proběhla bez větších potíží. Když Němci dopravili Mussoliniho do Vídně a poté do východního Pruska za Hitlerem, vysloužil si Skorzeny Rytířský kříž.
Konec diktátorů
Psalo se 6. dubna 1945. Němci a Italové už nedokázali čelit útokům a o dvanáct dní později opustil Benito Mussolini sídlo v Garganu a přesunul se do Milána. O den později propuklo celonárodní povstání. Němci se začali bát porážky a raději se z Itálie stáhli. Mussolini utekl. Přidala se k němu i jeho milenka Clara Petacciová a společně se chtěli dostat do Švýcarska. Ze země chtěli zmizet s kolonou příslušníků Luftwaffe. Kolonu však zastavili komunističtí partyzáni. Němce nechali jít, ale Italy ne.
Mussoliniho odvezli na statek a následně do 20 kilometrů vzdálené vesnice. Deset minut po čtvrté hodině odpoledne ho společně s manželkou zastřelili u zdi. Těla naložili do auta a 29. dubna je pověsili s dalšími zabitými fašisty hlavou dolů na náměstí Piazza Loreta. Ještě týž den se o smrti Mussoliniho dozvěděl jeho přítel Adolf Hitler.
Je možné, že ho osud jeho souputníka tak vyděsil, že ho to jen utvrdilo v rozhodnutí ukončit svůj život. S jistotou to však říci nemůžeme. Není totiž úplně jasné, zda opravdu znal podrobnosti o Mussoliniho smrti. Adolf Hitler každopádně svůj život ukončil jen o den později, kdy se zastřelil ve svém bunkru v Berlíně. Jeho žena spáchala sebevraždu společně s ním, požila kyanid.
