Článek
Někteří vrazi pochází z nefunkčních rodin. Doma zažívali místo dětské radosti jen trápení. Bití a násilí je pro ně mnohdy celý svět. Spoustu vrahů však vychovávali vzdělaní rodiče. Vedli je k zodpovědnosti a šťastnému a poctivému životu. Přesto se něco nepodařilo. Každý příběh je jiný. Jeden vrah trpí sadistickou poruchou, druhý vraždil jen pro peníze a další chtěl jen konečně něco dokázat a necítit se méněcenný. Všechny případy však mají jedno společné. Zdrcené rodiče, kteří přemýšlí, co mohli udělat jinak. Rodiče, kteří odmítají připustit, že by jejich dítě mohlo být vrah. Rodiče, kterým se život ze dne na den převrátil naruby. Rodiče, které společnost neprávem viní z toho, co se stalo. A nakonec se viní i oni sami. Mnohdy se shodnou na tom, že jejich dítě pro ně tím, že vraždilo, zemřelo. Zároveň je to však stále jejich dítě. Žít s pocitem, že jste vychovali vraha je zdrcující.
Otec heparinového vraha je perfekcionista
Pedant a perfekcionista. Tak by se dal ve zkratce popsat Bohumil Zelenka, otec heparinového vraha. Je to dominantní typ muže, který měl pod kontrolou celou rodinu. S dětmi se učil a vychovával je přísně. Matka měla pečující roli v pozadí. Přísná výchova má pochopitelně něco do sebe, ale má i svá úskalí. Podle psychologů rázný člověk vyvolává poddajnost a slabost a rozvíjí pasivní odpor. A také skrytou agresivitu.
Bohumil Zelenka tvrdí, že obě děti vychovával stoprocentně stejně. Nechápe, jak se z jeho syna mohl stát vrah. Odborníci vidí problém právě v jeho přísné výchově. Syn se chtěl otci zavděčit. Od otce často slýchal, že je bábovka. Navíc byl gay a se svou identitou se špatně sžíval. Měl pocit, že je méněcenný, nemilovaný. V nemocnici na ARO získal určitou nadvládu nad pacienty. Plnil své povinnosti, jak mu vštěpoval otec. Zabíjel v souladu se svou rolí. Chtěl uznání. Opět se ho nedočkal.
Léky na uklidnění pomáhaly paní Kisiové
Patnáctiletá dívka z Jihlavy zemřela pod rukama několika mladíků. Jedním z vrahů mladé dívky byl také dvacetiletý Michal Kisiov. „Pro hanbu nejsem schopna komunikovat s okolím,“ přiznala jeho matka, která rodičům dívky poslala otevřený dopis. „Nikdy jsem neměla důvod se domnívat, že by můj syn byl něčeho podobného schopen. V době našeho společného soužití se neprojevoval žádným agresivním způsobem. Proto moje první reakce po oslovení novináři byla taková, že můj syn by v žádném případě nikomu neublížil,“ napsala v dopise.
Přiznala, že ona i celá rodina je na pokraji zhroucení a bez léků by nefungovala. „Toto jednání je neomluvitelné a nezbývá mi než pokorně přijímat verbální útoky okolí a nenávist národa vůči pachatelům tohoto činu, tedy i vůči mému synovi. Od roku 2012 můj syn žil samostatně mimo naši domácnost. Stále přemýšlím nad tím, zda jsem nemohla zabránit tomuto jednání tím, že bych nedovolila, aby se osamostatnil,“ napsala.
Pro Marčekovi jejich syn zemřel
„I když se přiznal, nevěříme, že to udělal,“ řekla pro slovenský deník Nový čas Eva Marčeková, matka vraha novináře Jána Kuciaka. Její syn Miroslav Marček byl odsouzený za vykonání objednané vraždy. Objednavatelé odsouzeni nebyli. Spolu S Marčekem za jeho čin pyká celá rodina. „Někteří lidé nám říkají, že je to i naše vina. Ale my jsme ho tak nevychovali. On chtěl peníze, to ho pokazilo, ale toto, že udělal, to ne. Byl dospělý, nesledovali jsme, co dělá, a možná jsme měli, říkám si teď, ale tohle ani v nejhorším snu,“ řekla Eva.
Eva jakožto matka často myslí i na rodiče mrtvých snoubenců. Rodičům obou zavražděných vzkázala, že ji to moc mrzí. „Nevím, jestli se nad námi jejich rodiče slitují a odpustí nám, ale velmi nás to mrzí,“ řekla dojemně. Dodala, že pro ně umřel i jejich syn. Je to, jako by byl mrtvý. „Ale zároveň je to náš syn a vždy bude. Nikdy nepřijmeme to, že to udělal on, nikdy. Neumíte si představit, jak je to hrozné,“ uzavřela.
Vraždil jako dítě, matce se zbořil svět
Pětatřicetileté ženě se obrátil život naruby ve chvíli, kdy zjistila, že porodila sadistického vraha. Jejímu synovi bylo teprve 13 let, když zavraždil a poté sexuálně zneužil spolužačku. Přiznal se až po devíti měsících od činu. Usvědčily ho testy DNA. Jeho matka musela narychlo opustit práci poštovní doručovatelky i domov. Její rodiče v Hospozíně zůstali. „Od té tragédie s nimi nikdo nemluví. Dokonce jim kdosi otevírá poštu,“ řekl primář bohnické psychiatrické léčebny Jiří Švarc pro MF DNES.
Švarc však dodal, že vinit matku malého vraha z toho, že ho špatně vychovala, je nesmyslné. „Může se to stát komukoli. Sadismus je vrozená porucha,“ dodal. Přesto pochopitelně matka malého vraha zaplatila příliš vysokou daň. Ztratila kontakt s rodinou a přáteli. Ztratila práci. Ztratila soukromí. A ztratila koneckonců i syna takového, jakého ho znala. Syna vychovávala sama za pomoci svých rodičů. V rodném listě měl chlapec uvedeno „otec neznámý“. Dost zlobil, nešlo mu to ve škole a šikanoval spolužáky. Nikoho však nenapadlo, že by z něj mohl být vrah.
Zdroj: cas.sk, idnes.cz, zdarsky.denik.cz, lidovky.cz, idnes.cz
