Hlavní obsah
Věda a historie

Masakr v Kolíně. Aby ho rodina nehledala, celou ji vyvraždil

Foto: Black-Mount-Pictures/ Pixabay

Jiří Popelka chtěl emigrovat. Aby ho nehledala rodina, raději všechny společně se svým kamarádem zabil.

Článek

Psal se rok 1989, když se sedmnáctiletý Jiří Popelka z Kolína rozhodl, že už nechce žít pod diktátem komunistické moci. Měl plán, že ukradne auto a emigruje na Západ. Jenže se obával, že ho začne hledat jeho rodina. A tak vymyslel plán. Když nikdo z nich nebude žít, nebude ho také nikdo hledat. A tak zosnoval plán, do kterého zasvětil svého kamaráda, a společně rodinu vyvraždili. Kdoví, jestli by k činu došlo, kdyby Jiří tušil, že o pár měsíců později dojde k sametové revoluci a cesta na západ bude volná.

Inteligentní kluk z vážené rodiny

Jiří Popelka pocházel z dobré rodiny. Jeho maminka se živila jako zdravotní sestra a tatínek byl lékař. Jiří však s rodiči ani se sestrou neměl příliš vřelý vztah. Svého otce popisoval jako despotického. Nejvíce se Jiří rozuměl se svým strýcem. Jiří byl velmi inteligentní a mezi spolužáky na místním gymnáziu oblíbený. Byl to sportovec tělem i duší. Se Zbyňkem Škorničkou se seznámil v roce 1986 na judu, kam oba docházeli. Společně se zajímali také o karate, kung-fu a další bojová umění. Dokonce si vyráběli zbraně jako vrhací hvězdice, meče a srpy. V bytě Popelkových také sledovali videa s tématikou bojových sportů.

A pak zosnovali plán. Přebarvili si kimona na černo a ušili černé kukly. Sehnali horolezecká lana a dohodli se, že utečou. V lesích Šumavy se chtěli zdokonalovat v bojových umění a po půl roce měli v plánu přejít hranice do Německa. Počítali i s tím, že se přes hranice prostřílejí. Jejich snem bylo na západě trénovat bojové sporty, případně se chtěli živit jako členové protiteroristických komand. Kde chtěli získat zbraně? Ve skladu civilní obrany kolínského gymnázia. A také je tak vzali. Do budovy vlezli po hromosvodu otevřeným oknem na toaletě. V budově si vzali dva samopaly, o kterých si mysleli, že budou funkční. Ukradli i náboje. Samopaly schovali v dřevníku Popelkových.

Plán vymyslel Jiří sám

Jenže dva samopaly byly málo. Popelka proto vymyslel, že další zbraně ukradnou jeho otci, který je sbíral. Jiří tedy zosnoval plán, že zastřelí členy rodiny a zmocní se zbraní. V plánu bylo vzít si také vůz rodičů a odjet na Šumavu. Škorničkovi se plán s vraždou nelíbil. Jenže Jiří ho přesvědčil, že je to dobrý nápad. K činu došlo 28. dubna. Jiří vpustil svého kamaráda do domu těsně před půlnocí. Jiřího sestra a babička už byly ve svých pokojích, rodiče byli ještě na návštěvě. Kamarádi tedy čekali na jejich návrat. Pak se Škornička schoval a Jiří dělal, že spí.

Asi hodinu po půlnoci šli všichni spát. Až na dva kamarády, kteří si nandali na hlavu kukly a vyšli se zbraněmi do přízemí. Jenže maminka Jiřího ještě nespala a ptala se, kdo je na chodbě. Odpovědi se ji nedostalo, tak se šla podívat. Její syn na ní vystřelil. Vyběhl zděšený otec. Oba svorně křičeli na syna, co to dělá. On střílel dál. A přidal se i jeho kamarád. Manželé se zhroutili na zem. Jejich syn ještě pro jistotu vystřelil na obě bezvládná těla. Pak se na schodech objevila babička. Popelka ji srazil ze schodů a střelil jí do čela.

Ačkoliv je to nepochopitelné, sestra Jiřího stále spala. On a jeho kamarád tedy vběhli do jejího pokoje. Tentokrát nestříleli. Popelka přinesl silonovou strunu a sestru začal škrtit. Sestra se vzbudila a prosila, aby přestal. On pokračoval a na pomoc si vzal kamaráda. Struna je však řezala a sestra odolávala. Tak poslal Škorničku pro jehlu, aby sestru usmrtili vpichem do míchy. Ani to ji však nezabilo. Jevila známky života, tak ji Popelka ještě usmrtil výstřelem z pistole.

Naložili zbraně a vyjeli

Když byla celá rodina po smrti, naložili kamarádi všechny zbraně do auta a vyjeli. Jenže jeli se zhasnutými světly, aby nebudili pozornost. Právě zhasnutá světla však byla podezřelá autohlídce veřejné bezpečnosti. Policisté vůz sledovali, Jiří s kamarádem ujížděli. Když se jim to nedařilo, chtěl Popelka po Škorničkovi, aby na ně střílel. On nabil. Ale odmítl vystřelit. Popelka zvyšoval rychlost až nakonec vůz havaroval. Oba vozu vystoupili a začali utíkat. Každý jinam. Zatímco Škorničku policisté dopadli, Popelka doběhl do zahrádkářské kolonie a skrýval se tam do druhého dne. Krátce na to byl dopaden. Odpor už nekladl.

„Ten den jsem nastoupil noční službu jako velitel a řidič autohlídky Veřejné bezpečnosti v Kolíně. Byl jsem zkušený policista, Suchý byl dvacetiletý klučina, který neměl žádné policejní vzdělání a byla to jeho první služba v uniformě. Taichman byl policista v civilu před důchodem sloužící na hospodářské kriminálce,“ popsal pro kroniku města Kolína někdejší policista Miloš Hájek. Nikoho z nich nenapadlo, že si společně zanedlouho vystřihnou scénu jak z amerického filmu. A rozhodně nikoho z nich nenapadlo, že honí dva mladistvé vrahy.

Policisté si z počátku mysleli, že mladíci vůz prostě ukradli, a proto jeli neosvětlení a ujížděli. K Popelkovým proto vyslali dalšího policistu. Ten si přes dveře všiml, že za nimi leží nějaká osoba. Nastala tedy hypotéza, že byl spáchaný trestný čin. Policisté tak museli do domu oknem. Tím, kdo tehdy vlezl do domu, aniž by věděl, co ho čeká, byl Petr Koubský. „I když jsem potom během své služby viděl řadu mrtvých a mnoho lidského neštěstí, tak případ v Popelkově vile byl jednoznačně mým nejhorším služebním zážitkem,“ svěřil se dvacet let od případu do kolínské kroniky Koubský.

Tresty? Směšné. Byli nezletilí

Vzhledem k tomu, že byli oba pachatelé v době spáchání hrůzného činu nezletilí, vyvázli s opravdu velmi nízkými tresty. Jiří Popelka dostal deset let v nápravně výchovném ústavu a jeho kamarád a komplic dokonce o dva roky méně. A pak navíc přišel rok 1990 a s ním amnestie. Tresty obou mladíků byly ještě zkrácené. Jiřímu se zkrátil trest o rok a Škornička byl nakonec vězněný jen čtyři roky. Docela zarážející, když je veřejně známé, že Popelku označili dva psychiatři a psycholožka za nadprůměrně inteligentního psychopata s výraznými útočnými, bezcitnými a nepřátelskými rysy, které dokázal na venek potlačovat.

Sám navíc uvedl, že nemá rád většinu lidí, protože jsou špatní a bezcitní. Líto mu bylo zvířat. Lidí ne. Odborníci navíc možnost nápravy označili za velmi nepříznivou. Přesto se v roce 1998 vrátil Popelka na svobodu. Na krátko se vrátil do Kolína, kde mu město podle zákona muselo zajistit ubytování, pak pobýval v Teplicích, Hostivaři a údajně i v Ústí nad Labem. Hovoří se také o tom, že byl několikrát u soudu kvůli další trestní činnosti.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz