Článek
Jak to celé začalo
Případ Michalákových se začal psát v březnu 2011, kdy dva malí chlapci docházeli do norské mateřské školy. Její pracovníci se obrátili na odbor sociálně-právní ochrany dětí. Paní učitelky totiž měly podezření, že jsou dvouletý a pětiletý chlapec oběťmi sexuálního zneužívání a bití. Úřady jednaly poměrně rychle. Po měsíci a půl od oznámení se rozhodly děti rodičům odebrat. Důvod? Podezření z psychického a fyzického násilí.
Zanedlouho následovala dvě trestní oznámení. Policie však nikdy nikoho neobvinila. Rodiče byli tedy před soudy prakticky očištěni. Nedostali žádný trest. Tedy u soudu. Děti jim přesto nevrátili. Norské úřady alespoň povolily návštěvy dětí jednou týdně. Pak však sourozence rozdělily do dvou pěstounských rodin a styk matky s dětmi omezily. Prý na ně měla negativní vliv.
Eva Michaláková tak své děti viděla naposledy v březnu roku 2014. Tehdy jim bylo pět a osm let. Jenže už v tu dobu si starší syn přál, aby byly návštěvy matky zkrácené. Úřady v Norsku uvěřily dětem, že rodina absolutně nefungovala. Rodiče měli na děti křičet, nadávat jim a bít je. Otec dokonce malé chlapce v noci budil.
Sexuální násilí
V srpnu 2011 došlo k tomu, že Barnevernet zcela zastavil kontakt Michalákové s dětmi. Tehdejší pěstounka řekla, že starší syn hovořil o detailech toho, co se dělo. Měla tak podezření, že byl sexuálně zneužívaný. Oběma rodiči. Ti to odmítli. Ostatně tvrzení odmítali od počátku. Prý je to nedorozumění. Pramení ze sporů se školkou a také z výchovného plácnutí, které se v Norsku neuznává. A prý i z handicapu otce. Ten je nedoslýchavý. Nutno říci, že norská policie týrání nepotvrdila.
Spokojené děti
Matka urputně bojovala za to, aby se jí děti vrátily. Stála za ní široká česká veřejnost, která však dostávala informace prakticky jen jednostranně od ní. Stála za ní její rodina. A také spousta vlivných politiků tehdejší scény. Michaláková měla podporu své rodné země. Nikoho však ani nenapadlo ptát se, zda v rodině opravdu nebylo něco špatně. Na první pohled je to strašné. Maminka dvou malých chlapců o ně bez varování přijde. Dokonce o možnost se s nimi kdykoliv sejít.
Jenže děti jsou v náhradních rodinách spokojené. Děti rozhodně neplakaly po svých rodičích a očividně jim ani nechyběly. Do své původní rodiny se chlapci neměli zájem vrátit. A to čím dál tím méně. Matka od počátku zveřejňovala fotografie a také některé informace o dětech. Na internetu se hovořilo o násilí a sexuálním zneužívání. Starší syn články na internetu četl. Byl traumatizován. Není divu. Jeho matka zveřejnila dokonce jeho spis z psychiatrické kliniky. Chtěli byste se vrátit k němu, kdo vás takto veřejně zesměšnil?
Kauza už se nikdy nezopakuje
Vzali jim děti, ačkoliv nepadlo žádné obvinění u soudu. V Norsku to funguje zcela jinak než u nás. Jestli je to dobře nebo špatně, si musí vyvodit každý sám. Na první pohled je ochrana dětí v Norsku větší. Co když se však úřady spletou a odeberou dítě rodičům, kteří nic neudělali a své děti milují? Jedno je jisté. Kauza Michalákových se už opakovat nebude. Pokud by v současné době došlo v Norsku k podezření z týrání u českých rodin, děti v Norsku u cizích lidí nezůstanou.
Již několik let to funguje tak, že v případě odebrání by děti šly do Česka. Norsko totiž podepsalo Haagskou úmluvu o právech dítěte, která nařizuje mezinárodní spolupráci. Jakmile by se tedy norský Barnevernet začal zajímat o jakoukoliv česko rodinu, Česko se to bezprostředně dozví. Děti by tak díky tomu mohly teoreticky skončit případně v pěstounské péči v Čechách.
Je to však správné?
Zdroj: idnes.cz, zpravy.aktualne.cz, denikalarm.cz
