Článek
Nechtějí o tom mluvit
O případu Aničky Janatkové nechce údajně do dneška mluvit Josef Mareš z pražské mordparty. O jiných vraždách, které vyšetřoval, hovoří celkem často, jenže k tomuto se raději nevyjadřuje. Důvod? Šlo o dítě. A policistům se ho nepodařilo zachránit. Josefa Mareše i další zúčastněné to trápí dodnes. Mohli však tehdy udělat něco jinak? Existoval způsob, jak malou devítiletou holčičku zachránit?
Psal se rok 2010
Od hrůzného činu uplynulo v říjnu 15 let. Anička Janatková byla bezproblémová dívka, kterou její rodiče bezmezně milovali. Ztratila se 13. října 2010 v pražské Troji a pátrání po ní trvalo několik měsíců. Paradoxně ji našli zahrabanou v místech, kde byla viděna naposledy. Po šesti dnech měla policie podezřelého. Policii k němu dovedly stopy DNA, které našli na batohu a igelitu, kterým byl batoh zakrytý. Mělo jít o pot. Jenže soud odmítl vzít podezřelého do vazby. Důkazy nestačily.
Bohužel se stále nedařilo najít Aničku, ačkoliv s pátráním po ní pomáhala i veřejnost. Trvalo dlouhých pět měsíců, než bylo nalezeno její tělo. Odhalila ho lesní zvěř, jinak by ho dost možná policie hledala ještě déle. Dost možná někteří z nich ještě věřili, že je dívka na živu a její únosce ji vězní. Ostatně nebylo by to poprvé, co by se něco podobného stalo. V tomto případě to tak však nebylo.
Opět v hledáčku první podezřelý
Když se našlo tělo, opět se policie začala zajímat o prvního podezřelého Otakara Tomka. Nakonec šlo o jediného obviněného v případu zavražděné a znásilněné Aničky. Otakar měl údajně IQ 122 a neprošel detektorem lži. Neustále měnil svou výpověď a působil nevěrohodně. Tvrdil, že byl vykrádat chatky a na batoh malé dívky narazil náhodou. Policie ho vzala do vazby.
Mluvil s psycholožkou
Obviněný před přijetím do vazby hovořil s psycholožkou. Podle jejích slov vypadal klidně a působil vyrovnaně. Nevykazoval žádné známky patologického vnímání. Lékařka se ho přímo ptala, zda nepomýšlí na sebevraždu a on to vyvrátil. Uvedl, že se nikdy nepokusil o zabití a neměl problémy s drogami ani nebyl v psychiatrické péči.
Přesto všechno se pokusil oběsit ve vazební cele. Tomek visel na smyčce z vězeňských tepláků upevněných na kovové trubce od závěsu. Jeho postel byla naaranžovaná, aby to vypadalo, že v ní někdo spí. Dost možná jeden ze strážníků kontrolu provedl nedokonale. Ve 2. 45, 15 minut po poslední kontrole, Tomka našel jiný dozorce. Ten přivolal pomoc.
Nebylo mu pomoci
Začali ho oživovat a dostavil se také lékař a zdravotní sestra. V 3. 17 si obviněného převzala záchranná služba. Vrahovi Aničky už nebylo pomoci, o dva dny později v nemocnici zemřel. Bylo to týden poté, co byl obviněný z vraždy. Jednačtyřicetiletý muž tak nebyl nikdy odsouzený za své činy a prakticky se k vraždě ani znásilnění také nikdy nepřiznal. A to ani v dopise na rozloučenou. Podle odborníků mohla mít sebevražda různé pohnutky. Podle psychologa Jiřího Jelena, který hovořil pro iDnes.cz to mohl udělat pod vlivem výčitek svědomí, ale také mohl uvažovat obráceně. Pak by to byla demonstrace toho, že už má plné zuby nespravedlivého obviňování. Další variantou je obava ze života s nálepkou člověka, který zabil dítě. Jak to bylo doopravdy se nikdo nikdy nedozví.
Rodiče Aničky si stěžovali
Není divu, že rodiče zesnulé Aničky podali Ministerstvu spravedlnosti podnět k zahájení kárného řízení proti soudci Petru Fassatimu. Právě on nevzal Otakara Tomka do vazby okamžitě při prvním podezření. Podle advokáta rodiny soudce zanedbal povinnosti. Rodiče
Aničky si myslí, že při správném postupu, by byla věc vyřešena podstatně dříve a oni by v sobě neživili marné naděje.
